Napíšeš konečně v roce 2024 svou knihu?

O vlastní knize sní skoro každý, koho potkávám. A většina u snů taky zůstane, protože přejít od řečí „až já jednou napíšu knížku, tak to teprve bude pecka“ k vlastnímu psaní zas tak jednoduché není. A překážkou překvapivě není čas ani klidné místo, ale autorova hlava. Tu musí nejdřív trochu ošálit, přesvědčit, podívat se na věc z jiného úhlu a pak se prostě do psaní pustit.

Potvrzuje se mi a já jsem to tak měla spoustu let taky, že často, když chce člověk napsat knihu, tak čeká na ten správný okamžik, až ho „osvítí“. Pak odjede někam na chalupu a tu skvělou knížku na jeden zátah napíše. Máte to taky tak? Slýchávám to od lidí, kteří touží své dílo držet v ruce, darovat ho někomu blízkému, stát se známým… Překonat inkubační fázi, jak se zpětně ukáže, zase tak těžké není. Chce to prostě začít, najít odvahu, nebát se a nestydět. A začít osnovou. To ještě není žádný text, který by měl někdo vidět. To by mohlo jít.

Osnova – opruz nebo berlička?

K psaní osnovy má spousta lidí od školy zvláštní vztah. Vzpomínám si, jak jsem jako učitelka snad tisíckrát odpovídala na otázku, jestli tu osnovu musí psát nebo jestli ji může napsat až nakonec. Moc se za ni (v jakékoliv podobě) přimlouvám. Vytvořte si ji ale ještě dřív, než začnete psát (pak to nemá cenu). Ušetří vám to dost práce, protože si díky ní promyslíte, co a jak. Čím je text delší, tím je osnova důležitější. Ještě před ní můžete využít myšlenkovou mapu.

První verze házejte psům

Mnohdy pomůže, aby se autor odhodlal k prvním krůčkům, vědomí toho, že první verzi nemusí vůbec nikomu dávat přečíst, že ji nikdo neuvidí, když nebude chtít, nemusí ji nikomu odevzdat, takže se nemusí ani stydět. Je to prostě pracovní materiál, na kterém si vyzkouší, kolik toho vlastně má ke sdělení. Může si hrát a hledat – vyprávět různými ústy, pracovat s časem i postavami, zjišťovat, co bude na čtenáře nejlépe fungovat. Pak nechá první verzi uležet. Tak co? Zkusíte to?

A nešlo by to ještě líp?

Po čase se ke svému rukopisu vraťte a přečtěte si ho „novýma“ očima, očima čtenáře. Asi objevíte nějaké nesrovnalosti, které vznikly během tvůrčího zápalu. Těch příkladů mám ze své praxe už celou řadu – třeba hrdinka má v jedné části textu modré oči a o pár stránek dál černé, nebo mezi vlastními sourozenci je věkový rozdíl 5 měsíců. Spousta chyb může vzniknout z toho, když se autor rozhodne posunout děj v čase třeba o 20 let. Velice pečlivě musí projít celý text a zaměřit se na všechna místa, kterých se tato změna dotkla.

Většinou se s pracovními verzemi jako čtenáři nemáme příležitost seznámit. Právě proto asi máme často dojem, že všechna skvělá literární díla vznikla na první dobrou O to cennější je, když tu možnost máme a známí autoři nás nechají nahlédnout do své „kuchyně“.

Poznáte, která spisovatelka je autorkou těchto slov?

„Druhá verze měla dokonce 800 stran. Možná to bylo skutečně ku prospěchu to přepsat. Vedlo mě k tomu to, že jsem se ocitla v tak patové situaci, že jsem z ní nemohla dovyprávět příběh. Bylo jasné, že celá práce nevedla k cíli, který jsem už v té chvíli nějak viděla. A důvod se mi dnes zdá jednoduchý a vzala jsem si z toho velké ponaučení pro způsob příští práce: zvolila jsem špatné postavy, špatné vypravěče.

V té knize vystupuje například sestra Evarista, která je v konečné verzi úplně v pozadí a všechny postavy, které se objevují, přinášejí svědectví o ní. V první verzi byla sestra Evarista vypravěčkou a zjistila jsem, že ona nemůže být na všech místech, která teď zaznamenává a čtenáři předkládá plejáda postav. To bylo úskalí první verze. U druhé verze už jsem postupovala chytřeji a těch vypravěčů jsem přivedla na scénu víc. A stejně to nedokázali všechno obsáhnout. Takže nakonec je ten příběh takovou mozaikou pohledů a názorů všech možných kolem. Kromě té centrální postavy, sestry Evaristy. Že se to kolem ní tak kruhově rozvíjí.”

Najděte si své betačtenáře

Teprve až na svém textu nevidíte nic, co byste zlepšili, dejte ho přečíst dalším lidem (nejlépe různého věku, povolání atd.). Čím víc jich najdete, tím líp. Každý objeví něco jiného, někdo si všimne překlepu, jiný s vámi bude diskutovat o konkrétní myšlence, dalšímu neunikne logická nesrovnalost. Nestyďte se za to, buďte vděční, že si toho všimli dřív, než se vyrobily stovky nebo tisíce výtisků.

Chcete mít svou knihu, ale stále si netroufáte?

Je to váš sen, dokonce veřejně prohlašujete, že už knížku píšete, ale vlastně nemáte čas, nevíte úplně přesně, jak na to. I pro vás je tu řešení. Pokud máte obsah a víte, o čem chcete psát, můžu vám pomoct jako literární koučka nebo mentorka. Anebo je možné si celou knihu za určitých podmínek nechat napsat, a přesto ji vydat pod svým jménem.

Zajímá vás psaní a vydání knihy víc? Neváhejte se mě zeptat!

A ještě něco vám prozradím. Zajímavou knihu může napsat a publikovat i člověk bez práce a bez domova, který jezdí vlakem křížem krážem po Evropě a má vlastně v kapse jenom mobil. To znamená, že to můžete zvládnout i vy.

Články na podobné téma:

Blízkost smrti mi pomohla odhodit zbytečné strachy

Rutiny a rituály v životě spisovatele