Rutiny a rituály v životě spisovatele

Spisovatel potřebuje svůj motor, který ho požene k dokončení knihy. Ti, kteří na to už přišli, dobře vnímají dvojí čas. Rozlišují běžný den, kdy je třeba pracovat a věnovat se určitým nezbytným činnostem opakovaně. Důležité je nad nimi moc nepřemýšlet, ale dělat je pravidelně. V tom pomáhají rutiny. Všední dny pak občas vystřídají svátky se svými rituály. Rituál je určitým zastavením v čase, vykročením z běžné činnosti, chvíle vědomého prožívání přítomnosti. Obojí je stále stejně důležité.

Každý z nás má své denní rutiny – ranní káva, čištění zubů, procházka, vyřízení mailů, cvičení jógy. Jde většinou o úkony, které je třeba prostě rychle udělat a moc o tom nepřemýšlet, často se z nich stane stereotyp, kdy jedeme na autopilota. Novou rutinu trvá zařadit asi 21 dní, abychom už pak o tom dlouho nedumali, jestli ji máme dnes udělat, nebo se na to vykašlat. Po třech týdnech nám to už ani nepřijde. A když splníme všechny své ranní rutiny, hned máme lepší pocit celý den. (Teda pokud zrovna do těch rutin nepatří pauza na cigaretu, surfování na internetu nebo večerní tajná sklenka vína před spaním.)

Rituál je na rozdíl od rutiny oslavou svátku, který má vyšší smysl. Dnes už si často sami volíme, co pro nás tím svátkem je a jakými úkony ho oslavíme. V tom je právě rozdíl od rutiny. Rituál je vnitřně motivovaný a v přítomnosti prožívaný, je to zdroj naší energie a příjemných pocitů. Příkladem mohou být oslavy narozenin, modlitba nebo meditace, nedělní rodinné obědy, svátky v průběhu roku (Vánoce, Velikonoce). Těšíme se na činnosti, které následují za sebou pokaždé ve stejném pořadí, sváteční jídlo, milou společnost.

Rutina a rituál jsou dva póly na jedné ose a potřebujeme oba stejně . Důležité je udržovat je v rovnováze – potřebujeme fungovat rychle a plnit úkoly, které nemusí být vždy příjemné, a pak se potřebujeme zastavit, oslavit a projevit vděčnost a užít si příjemný čas jenom se sebou nebo s blízkými.

Co patří do života spisovatele

To všechno si potřebujeme uvědomit a zařadit do svého života, i když toužíme psát. Potřebujeme denní rutiny, které nám pomůžou se rychle na psaní naladit, nenechat se brzdit autorským blokem, necivět hodiny na prázdný monitor. Zvykněme si na své dvě ranní stránky, věnovat se deníku, informovat na sociálních sítích o tom, co zrovna děláme a jak nám to jde, vyhledávat tipy od známých spisovatelů, zkoušejme kreativní rozcvičky… možností je spousta. Hlavní je dělat tyto drobné věci pravidelně a nejlépe každý den. Zvyk nám v tom pomůže.

Rituál proti tomu je oslava, na kterou se těšíme, která nás motivuje k psaní. Nejčastěji je to třeba křest nové knížky, který si naplánujeme do nejmenších detailů. Víme, koho tam chceme mít, aby nám pomohl s hudebním programem, jaké občerstvení připravíme, v jakých prostorách chceme oslavu uspořádat, koho pozveme. Tyto představy nám pomůžou při dokončování knihy. Někdo sní o autorském čtení v kavárně nebo v knihovně s autogramiádou, jiný o kurzu tvůrčího psaní.

V kurzech tvůrčího psaní někteří účastníci mohou lekci vnímat jako rituál, něco výjimečného. To je na jedné straně v pořádku. Ale pokud ho přecení a očekávají od sebe nebo od lektora příliš, může to vést ke zklamání. Dobré je nelpět na výsledku, ale užít si přítomnosti ostatních a nápadů, které na místě vzniknou. Fajn je taky netrvat na rutinách, které se naučili jinde od někoho jiného, protože pak má člověk svobodu volby v každé chvíli. V rituálu nachází výjimečnost a v rutině návrat k jistotě. Poutníci mimo čas nelpí na rituálech a nenechávají se svazovat rutinou. Jen tak vzniknou kouzelné chvíle a jedinečné texty.

Jak konečně napsat a vydat knihu