Na co přicházím, když pracuji na knížkách

Jednou začas sejdu z lesa na kopci dolů do měst a občas potkám někoho známého. Když natrefím na kamarády a blízké, skoro každý se mě zeptá: Co právě píšeš? Pokaždé mě ta otázka zaskočí a překvapí. Teprve po chvilce přemýšlení nebo až doma si uvědomím, že knihy jsou pořád všude kolem mě – vydané v knihovně, zárodky v mém počítači nebo mlhavé cosi v mé hlavě. Píšu o nich veřejně na svém blogu a na sociálních sítích.

Můj začátek roku 2024 patří milým rodinným povídkám, historickému a psychologickému thrilleru, odborné publikaci, erotickým povídkám a tichému vznikání společné adventní knížky pohádek, do níž jsem přispěla. Doufám, že budu brzy moci napsat víc a konkrétněji, a už se těším, o kolik titulů se moje knihovna zase rozšíří. Jak spolupráce s autory přibývají, tím víc AHA momentů přichází, tím víc vnímám, čeho se bojí, s čím bojují a po čem touží.

Kdy začít psát knihu

Často se třeba při klábosení s kamarádkou (ve vlaku jako naposledy) setkám s tím, že je velká touha napsat knížku, je i materiál, ale autor/ka čeká na správný okamžik, až ho/ji osvítí a napíše pak bestseller z jedné vody načisto. Spousta autorů čeká, až bude mít čas, chatu v lese, dům na pláži, peníze, prostě až budou ty správné okolnosti.

Na to jim říkám: Začni psát knihu hned, třeba odprostřed, začni tím, co tě nejvíc láká, napiš to nějak a moc o tom nepřemýšlej, shromažďuj materiál a hlavně piš! Hlavně pravidelně, vyhraď si ve svém (tý)denním rozvrhu určitý čas, zapiš si do kalendáře.

Uvědom si, že to nemusíš dávat nikomu číst, dokud se ty nerozhodneš. Tím pádem tě nebude nikdo soudit. Prostě začni psát, ještě se nic neděje a nic nehrozí. První verze se nikomu neodevzdávají. To byla kdysi pro mě a teď i pro mé klienty, kteří touží napsat knihu, ale nemůžou se odhodlat, velká úleva.

Jak souvisí psaní knihy se školou

To, co jsem uvedla v předchozích odstavcích, velmi silně souvisí se školou. Uvědomila jsem si to, protože jsem v ní strávila spoustu let i jako češtinářka. Slohovka se prostě musí za hodinu, v lepším případě za dvě napsat a odevzdat, ať je v jakémkoli stavu. A navíc ve výsledku velmi důležitou roli hraje počet chyb a postoj učitelů k nim. Není divu, že to lidi ovlivní na řadu let. Setkávám se s autory, kteří se obávají kritiky, stydí se při korekturách za chyby atd. Snažím se vytvořit bezpečný prostor a doufám, že se mi to i někdy podaří.

Kdy začít o své knize mluvit

Jsou autoři, kteří z různých důvodů nechtějí, aby někdo věděl, že píší knihu. A ti druzí, kteří mluví pořád o tom, že až jednou knížku napíšou, že to teprve bude pecka. Když si to tady přečtete, asi vás hned napadne, že ani jedno většinou nikam daleko nevede. Kdy tedy začít o knize mluvit a psát? V momentě, kdy kniha přichází z tiskárny, je pozdě, proces by měl začít podstatně dřív, když jste ponořeni do psaní a je už velká naděje, že knihu dokončíte. Měli byste se zmiňovat na sociálních sítích o procesu (dávat fotky míst, kde píšete, poznámek, pracovních schůzek, ilustrací, návrhů obálek), založit web, pokud ještě nemáte atd. Na začátku je to dost náročné, budovat si svou značku jako spisovatel. Vím to ze své zkušenosti, schovávala jsem na začátku za projekt, měla jsem web s jeho názvem a trvalo několik let, než jsem založila tyto stránky na své jméno.

Nebuďte v tom sami

Máte rukopis hotový? A co teď? Nebuďte na to sami! Když už má člověk knihu (skoro) dopsanou, většinou už neví, čí je. Nedokáže objektivněji posoudit, zda je kniha už hotová, jestli má nějaké kvality… V tomto momentu je fajn si najít spojence, spolupracovníky, kouče nebo mentora. (Můžu to být třeba i já.) Pro začátek i později je příjemné podílet se na knize jako spoluautor a být součástí většího kolektivu a získávat zkušenosti. Já mám moc ráda spolupráce s ilustrátorkami, grafiky, odborníky…

První, pokusní, beta čtenáři

V poslední knize, kterou jsem právě dočetla (Natalie Haynes: Tisíc lodí), autorka v poděkování píše: „Pro autora jsou jednou z nejvzácnějších věcí na světě „pokusní“ čtenáři.“ Asi je těžší dát někomu přečíst svůj rukopis a obávat se, co tomu první čtenář řekne, než rozeslat do světa „anonymně“ stovky či tisíce kusů hotové knihy. Autor je křehká duše, knížka jako jeho dítě, takže kritiku snáší velmi těžko. Ale za první čtenáře bychom měli být vděční i za to, když objeví nějakou nesrovnalost nebo nesrozumitelnost. V této chvíli se to dá ještě napravit, vylepšit, usnadnit dalším čtenářům porozumění. Ve chvíli, kdy se hotová kniha dostane na pulty knihkupectví, už je pozdě. Přesto se pak najdou čtenáři, kteří autorovi píší o nedostatcích, které v knize objevili. (To může být přínosné v případě, kdy se bude připravovat další vydání.)

Napíšeš konečně svou knihu?

Umělec, nebo podnikatel? Spisovatelka, nebo manažerka?

Rutiny a rituály v životě spisovatele