Střípky z pohádkové konference o touze

Do třetice to vyšlo! Stejně jako v pohádkách, v duchu kterých se nesl celý sváteční den. Toužily jsme a snily o rok déle, než bylo původně naplánováno. Už loni v adventním čase jsme se totiž s Katkou těšily na další pohádkovou konferenci s úžasnými moudrými hosty a tématy, které tentokrát spojovala Touha. Uznejte sami, že pozvání bylo velmi lákavé:

„Na počátku byla touha a dala impulz, abychom vykročili. Sváděla, lákala, vábila a využila cokoliv, aby na sebe upozornila. Často jí stačilo málo, aby nás polapila  – třeba maličký obrázek, pár veršů, náhodně zaslechnutý cinkot zvonku či růžové poupě. A co bylo za tím? Cokoliv, třeba sen o věčné lásce, o lepším životě a přátelství.“

Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda se akce vůbec uskuteční. Tři dny před jejím začátkem začali účastníci přibývat, slovo dalo slovo a my jsme se k nim připojily. Krásný mrazivý podzimní den jsme přenesly do pohádek v nádherném prostředí Libockého dvora a nechaly se unášet známými i méně známými příběhy a naslouchaly moudrým lidem, kteří nám je vyprávěli.

Pohádky jsou plné touhy a naše životy také

Po čem toužíme? Proč své touhy a přání často ukrýváme nejen před ostatními, ale i před sebou? Obáváme se, že nás touhy zavedou na scestí? Že se ukážou jako směrovka do slepé uličky a druzí se nám vysmějí? A co když je to právě naopak? Co když nám touha ukazuje ten správný směr, kterým se máme vydat?

Několik příběhů, které vyprávějí o touze a její síle doplnily literární ukázky, přednášky z pohledu hlubinné psychologie, filozofie a spirituality. O podobách touhy nám příjemně povídali:

– Daniela Fischerová, spisovatelka, dramatička, scénáristka
– Anna Hogenová, filozofka, fenomenoložka
– Marie Noe, zakladatelka nakladatelství One Woman Press, milovnice vůní
– Jiří Lisý, Věra Šimonová a Michaela Černá – jungovsky orientovaní terapeuti

Tři velké zrady touhy

Každé setkání se spisovatelkou Danielou Fischerovou je velmi inspirativní a hluboce obohacující zážitek. Tentokrát nahlédla do etymologického slovníku a podívala se, odkud pochází a co znamená slovo touha. Překvapivě se jeho význam pojí se slovy jako tíha, tuhost, starost, žal, žízeň…

Příčinou všeho utrpení je TOUHA. Budhismus ve svých čtyřech vznešených pravdách k tomu říká:

1. Utrpení existuje.
2. Příčina utrpení existuje.
3. Konec utrpení existuje.
4. Cesta ke konci utrpení existuje.

První zrada touhy

Získat předmět touhy lze, podržet ho nelze.

Když se člověk zbaví všech tužeb, zůstane mu jediná touha – touha toužit.

Touha je bezedná kapsa.

Druhá zrada touhy – hédonická adaptace

Na dobré si příliš snadno zvykneme.

K dispozici máme závěry výzkumů, které se zabývaly otázkou „Co se stane s lidmi, kteří najednou zbohatnou?“ Po nadšení se pocit štěstí vrací na stejnou úroveň, nebo dokonce ještě nižší než před výhrou. Vypráví o tom i známá pohádka o zlaté rybce a o rybářce, která chtěla stále víc, až nakonec neměla zase nic.

Třetí zrada touhy – NADĚJE

Největší utrpení vzniká, když touha se zdá marná, ale je tam malinká naděje. Tady si asi každý z nás vzpomněl na nějaký svůj vlastní příběh.

Truvérská poezie oslavovala lásku nenaplněnou a touhu marnou.

Následovala pohádka Ostrov růží, kterou jsem následně objevila na blogu hlavní organizátorky Věry Šimonové.

Malý Princ a touha po věčném mládí

„U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě, a přece nenalézají to, co hledají. A přesto by mohli, najít, co hledají v jediné růži nebo kapce vody. Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem.“

(Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ)

Známá pohádka a hluboké poselství v ní. To se nám pokusil odhalit psychoterapeut Jiří Lisý, který je v centru Be Balanced doma. Seznámil nás s archetypem Puera aeterna, postavou věčného dítěte, který má pozitivní zabarvení i negativní. A touhou po věčném mládí. Jak se Exupéryho život promítl do jeho nejznámějšího díla? Malý Princ od Saint-Exupéryho je takřka dokonalým symbolickým vyobrazením stavu mysli Puera (upřednostňuje růži před reálnou dívkou). Doslova pluje vesmírem a odmítá se usadit; je to maximální idealista. Malý princ odmítá dospět, nechá se uštknout hadem a odlétá, stejně jako autor této knihy se ztratil kdesi nad mořem. Exupéry sám byl pilot a Puer Aeternus. Umřel při letecké nehodě, což je osudem podobným mnoha Puerům.

Malý princ nás vybízí k hledání odpovědi na otázku: Jaké místo v našem životě tento archetyp věčného dítěte zaujímá?

(Marie-Louise von Franzová, Problém Puera Aeterna)

Řek v ráji a touha po přátelství

Vtipná pohádka s nečekaným koncem svým zemitým vyprávěním nám přiblížila touhu po přátelství, vřelé komunitě a pospolitosti. Po ní jsme si asi všichni položili otázku, co je lepší – nebe, nebo peklo? Každý máme asi jiný pohled. V této pohádce našel hlavní hrdina své dávné přátele a kamarády v pekle.

Člověk potřebuje pohádky a být doma

Nejvíc jsem se celou dobu a dlouhé měsíce těšila na další setkání s profesorkou Annou Hogenovou. Její videa byla pro spoustu lidí jakousi útěchou a pevným bodem v době kovidové. A po přestávce na oběd jsme se s touto moudrou paní zdravily naživo. A za chvíli jsme mohly hltat každé její slovo:

Člověk je sen stínu.

Domov je střed čtyř čtveřin, nahoře jsou bohové, dole smrtelníci, vlevo svět, vpravo země a uprostřed DOMOV.

Duše nemá nikde hranice, její dno nenajdeme, vejde se do ní všechno.

Pohádky jsou součástí kosmické hry, světa vzájemného zrcadlení. Je jim vlastní vroucnost. Mají výchovný charakter pro děti od tří do šesti let.

Na vycházkách do přírody se člověk nechá pozdravovat lesem, dostává se do bytostného rozhovoru. Toto pozdravování uzdravuje, dává se všanc přicházení. Je třeba vést rozhovor v přírodě, chodit sám na procházky, pustit k sobě nebe a nemyslet na to, co budu dělat zítra.

Člověk, který tvoří, nechá na sebe působit zrcadlení.  Přicházející bytí člověka otevírá počátkům. Počátek je to, co se narodí vždycky poprvé a naposled. Počátky otvírají pohádky, my se s nimi dostáváme domů a je nám dobře. Počátky patří do posvátna. Počátky prozáří přítomnost. Laskavé pohádky otvírají počátky. Člověk je doma a je mu krásně. Člověk nemůže být jenom naplánovaný systémem. Nestačí jenom racionalita. Je zapotřebí něco, co je nevýslovné. Člověk se dostane do jiných horizontů, nežije v každodenním životě. Pohádky jsou životadárná záležitost.

Pohádky potřebujeme stejně jako vzduch k dýchání.

Předvánoční nabídka

Pohádková knížka Vílí kouzla s otázkami a úkoly + dárek – klikněte zde

Pohádkový kongres 22. – 24. 11. – přihlášky zde