Měsíc čtenářů začíná Knižním festivalem v Ostravě

Poslední dny v únoru patřily už podruhé Knižnímu festivalu v Ostravě. Prezentace knížek, nakladatelství, osobností z kulturního světa dostala loni novou podobu s mladou energií a atmosférou. Letos jsem už neváhala ani chvilku a do Ostravy jsem se moc těšila, i když mi bylo jasné, že to bude zase jiné. A bylo. Lepší. Pohodové. Tvůrčí. Inspirativní. Cítila jsem se tam jako vítaná návštěva u milých známých.

Vzpomínala jsem, co všechno v Ostravě začalo a odehrálo se během toho roku.

Od festivalu k festivalu

Loni jsme strávily festivalový pátek příjemně a kreativně s kamarádkou a ilustrátorkou Petrou Řehovou. Nejdřív s naším Zakletým zámkem na pohádkové dílně a workshopu pro starší žáky a potom jenom spolu procházkou centrem Ostravy a po zajímavých obchůdcích, antikvariátu, obědvaly jsme v bistru Boule za ušima… A při tom jsme se domlouvaly na další společné pohádkové knížce.

Od podzimu jsou na světě Vílí kouzla a už se konalo několik krásných akcí, vyšly články v tisku i na internetu, přichází nadšené ohlasy od rodičů i malých čtenářů, ve školách a v knihovnách probíhají setkání s dětmi. A teď se vylouplo jedno velké čerstvé překvapení, o kterém jsem dozvěděla v době konání Knižního festivalu a které ještě asi nemůžeme zveřejnit.

Před rokem jsem napsala o festivalu článek s ukázkami z dílen tvůrčího psaní a brzy na to mi přistála v mailu nabídka spolupráce. Psal mi autor, že článek přečetl a moc se mu líbilo, jak v něm hezky píšu o Ostravě, proto si vybral právě mě. Potřeboval korektury připravované knihy o dospívání v 90. letech právě v tomto městě. Díky tomu jsem se pak několik dalších týdnů v myšlenkách pohybovala s hrdinou na mně už známých místech a moc mě to těšilo.

Knižní festival podruhé

Hned po vstupu na výstaviště jsem zaznamenala změny proti loňskému roku – k ještě lepšímu. Moje místo bylo stejně jako loni v Komorním sále. Při workshopech o mě pečovala milá stage manažerka Veronika Kamarádová, s níž jsem se cítila v malém sále jako v pokojíčku. Měla jsem ještě čas si projít výstaviště před prvními návštěvníky, nasát atmosféru s vůní knih, pozdravit známé. Viděla jsem se s programovou ředitelkou paní Janou Juříčkovou, která stojí za novou podobou festivalu. Pak už jsem netrpělivě očekávala, co se bude dít.

Pohádková dílna Vílí kouzla

Jako první dorazily děti z prvního stupně dvou ostravských škol na pohádkovou dílnu Vílí kouzla. Dvě sympatické paní učitelky byly celou dobu s námi a sledovaly s úsměvem pohádkové dění. Po přípravných otázkách se žáci pustili s chutí do společného čtení, pak si zkoušeli, jak ilustrovat knížku (obrázky jsou v albu na Facebooku, můžete hlasovat). Na závěr dostala každá paní učitelka knížku do školní knihovny a odměnu pro vítěze výtvarné soutěže (běží do neděle 8. 3.).

Workshop tvůrčího psaní

Druhý workshop jsem měla se staršími žáky, které baví a zajímá tvůrčí psaní. Začali jsme se zahřívat příběhem svého jména a charakteristikou sebe pomocí písmen. Pak jsme třídili věty podle toho, co nám připadalo jiné, divné, originální nebo normální (jako třeba Někdo není na Facebooku. Někdo poslouchá dechovku. Někdo se zdraví s přáteli objetím a polibkem…) Zamysleli jsme se nad tím, o kterých lidech se nejlíp píše. Pak už jsme vytvářeli svou literární postavu – jméno, věk, typickou hlášku, co dělá atd. Nakonec jsme psali krátký text na téma Jak by se vaše postava cítila na knižním festivalu. Tvůrčí dopoledne uběhlo jako mávnutím kouzelného proutku.

A jaké byly dojmy z druhé strany? Účastníci se mi dodnes ozývají a komunikují se mnou:

Dne 28.2. 2020 probíhal Knižní festival a osmá B měla workshop jménem Tvůj literární hrdina. Celý workshop organizovala spisovatelka Alena Vorlíčková. Bavili jsme o tom, jak si udělat hrdinu našeho příběhu či díla. Začali jsme tím, že jsme si měli vymyslet krátký příběh o našem narození a jak jsme se měli jmenovat. Krátký úryvek mého příběhu:

Dne 9.9. 2005 se narodil kluk na Fifejdech. Měl jsem být holka a jmenovat se Klára, ale jsem kluk, takže Míša.

Potom jsme si měli napsat své iniciály, aby z jednoho písmena bylo přídavné jméno a druhé podstatné jméno. V mém případě MH, Malý Hoch nebo třeba u jiných Jedinečná Růže. Dále nám paní Vorlíčková říkala věty, třeba Smrká na veřejnosti a měli jsme si je (podle nás) zařadit do jedné ze skupin: Jiný, divný, originální a normální. A měli jsme si vymyslet své věty, já jsem měl:

Kouká v MHD na holky. Píše psychohorory. Čte pohádky.

Další krok – vytvořit si hrdinu příběhu. Můj hrdina je Jack Wrekr a bude v příběhu Vraždič mimozemšťanů. Jack má dva metry, sedmdesát kilo a sto dvacet let. Je silný a chytrý. Pak jsme dostali papír, kde jsme si měli vytvořit osnovu, kterou máme všichni rádi. …

Pro Kameňák Michael Halfar 8.B

Milé odpoledne v ostravských ulicích

Po skončení workshopů jsem se těšila ven, na vzduch. Byla jsem moc ráda, že jsme se mohly vidět konečně po roce s ilustrátorkou Petrou Řehovou. Dřív nám to kvůli různým peripetiím nevyšlo. Ani festivalový pátek nevyšel úplně tak, jak bylo původně v plánu. Peťa nakonec i přes složitou situaci za mnou přijela a strávily jsme spolu příjemné slunečné odpoledne. Po obědě jsme se prošly centrem města, kde jsem se už orientovala a všímala si okolních budov – bývalá radnice, nyní Ostravské muzeum na Masarykově náměstí, katedrála, designový obchůdek Ty identity, stejně jako loni jsme byly v legendárním antikvariátu Fiducia… Při cestě na nádraží jsme se zastavily ještě ve Stodolní na kávě.

Zpět za festivalovými zážitky

Zbývalo ještě dost času, tak jsem se vrátila na výstaviště. Jenom tak, jako návštěvník. Prošla jsem si stánky, nasávala atmosféru, viděla naživo známé tváře… Záměrně jsem došla ke stánku Celé Česko čte dětem, podruhé pozdravit Moniku Škanderovou, se kterou se známe už několik let a potkáváme se na různých místech spojených s knihami. V Ostravě je jako doma a díky ní jsem dostala pozvání na loňský první festival. Povídaly jsme si o nových čtenářských projektech, o ostravských divadlech a osobnostech. Zrovna se před námi fotil s fanoušky Štěpán Kozub, vycházející herecká hvězda z filmových detektivních seriálů, taky Místo zločinu Ostrava, který běží zrovna v televizi, a umělecký šéf divadla Mír.

Zmizelé a tajemné ostravské stavby

Pak jsem došla k sálku, kde měla své workshopy tvůrčího psaní Katka Lužná, kterou jsem tady poznala loni. V programu jsem si její akce všimla, téma mě moc zaujalo, ale časově se mi to nehodilo. Hurá! Čas se změnil, poznaly jsme se, nikdo u ní v té chvíli nebyl, tak jsem si nechala ukazovat fotky a vyprávět o zmizelých budovách v Ostravě. O synagoze, o Německém domě, o pivovaru, který se nacházel někde tady na Černé louce… Mezitím přišly na psaní maminka s dcerou a začaly s Katkou tvořit. Všechny jsme se skvěle bavily. Literární postavy rozmlouvaly s dávno neexistujícími budovami, které se jim v noci zjevily. Třeba opilý havíř nakonec vešel do záhadného pivovaru, aby tam objevil jeho tajemství…

Večer, když se setmělo, jsem na toto cvičení vzpomínala při pohledu z okna hotelu Imperial. Naproti stojí totiž tajemný dům, zajímavý ze všech stran. Později jsem zjistila, že je to bývalý slavný obchodní dům Ostravica-Textilia, který má od podzimu 2016 novou tvář – MADONU. Dívka z fasády se jmenuje Meredith a ocitla se tady díky svému kamarádovi, americkému streetartistovi Nilse Westergardovi.

Knižní festival – den druhý

V sobotu jsem se probudila o krásného rána a můj první pohled patřil dívce na fasádě, to jsem ještě nevěděla, kdo to vlastně je. Přemýšlela jsem, koho asi potkám na snídani (loni to byl Patrik Hartl). Letos známých tvaří bylo o dost víc, třeba Klára Smolíková a její manžel Jiří Walker Procházka a další. Sluníčko mě vytáhlo na malou procházku, došla jsem k výstavišti a jako první jsem začínala v Komorním sále. Veronika už tam byla, poslala mi fotky z pátku, ladily jsme se na další tvůrčí hodinku s veřejností.

Byla jsem zvědavá, zda někdo dorazí, dělo se tady tolik atraktivních věcí všude kolem. Po desáté přišlo patnáct žen a dívek a začala naše dámská jízda. Neodešly, ani když slyšely, jak Radim Uzel vypráví vtipné historky na celý areál a lidé se nadšeně smějí. Tvořily podle zadání, některé četly své úkoly a snažily se využít toho času, který jsme měly. Nakonec si zapsaly a vyslovily nahlas své závazky. Jedna autorka dokonce mluvila o knize, která jí už brzo vyjde v nakladatelství Pointa.  Sdělila své zkušenosti s touto firmou, která pomáhá autorům splnit jejich sen – vydat knihu. Přátelsky jsme se rozloučily. Také s Veronikou.

Ještě jsem proběhla druhé patro, kde probíhal veletrh Dovolená a prezentovaly se jednotlivé regiony. Musela jsem si zakázat brát prospekty, i když jsem měla velké nutkání. Při návštěvách knihoven a škol se dostanu do různých regionů a chtěla bych se na všechna zajímavá místa vrátit. Zastavila jsem se jen u stánku Ústí nad Labem, kde jsem byla v knihovně loni v červnu. Paní mi nabalila tašku prospektů a povídaly jsme si o tomto fascinujícím městě. Konečně mě napadlo, co přivezu rodině. Přišla jsem na to u stánku Japonské kavárny a Česko-japonského informačního centra, kde jsem ochutnala loni koláčky mochi.

Pěšky jsem prošla Stodolní ulicí na nádraží a ve vlaku jsem měla čas zážitky vstřebávat…

Dočetli jste až sem? Výborně! Napište mi, jak dobíjíte baterky vy.

Přečtěte si články na podobné téma:

Dny plné inspirace

U nás na severu. Ostrava!!!