U nás na severu. Ostrava!!!

„Hukot kolejí, zvuk rozráženého vzduchu, cinkání tramvaje… Neslyším! Neslyším. Nic z toho neslyším! Zato všemi póry cítím nervozitu, chvění, které v mém nitru způsobuje palčivá otázka. Kde je?! Kde je? Ta otázka se stále neodbytně vrací. Ona snad neví, že tu už má dávno být? Že už tu musí být? Ona snad neví, že navazuje na čtverku a jestli nepřijede, tak to nestihnu?! Poslouchám další lidi na zastávce a snažím se zachytit stejnou nervozitu a paniku jako u sebe. Nic. Jako by tu se mnou byly jen bezcitné skály. Je to vůbec možné?! Je vůbec možné, aby taky nejeli na kurz tvůrčího psaní?!“

Nelituju ani trošku, jsem moc ráda, že jsem se nechala přemluvit a do Ostravy se vypravila. První Knižní festival jsem si opravdu užila. První den s mou milou ilustrátorkou Peťkou Řehovou jsme zvládly 2 workshopy pro základní školy – jeden Zakletý zámek pro menší, jeden pro zájemce z řad psavců. Odpoledne jsme se vydaly bloumat ostravskými ulicemi.

Centrum hornického města mě opravdu překvapilo. Prvorepulikové paláce, sochy Horníka, Strojníka, Kováře, reliéf Práce v dole, architektonický sloh 50. let Sorela. A v tom nové designové obchůdky a občerstvovny – TY IDENTITY s originálními výrobky, antikvariát s undergoundovou atmosférou, bistro Boule za ušima, které se nám teda dělaly, a Katowické rurky jsme nechaly na příště. A samozřejmě slavná Stodolní.

Sobotní ráno jsem strávila v hotelu Imperial u snídaně s Patrikem Hartlem (u vedlejšího stolu). Před otevřením výstaviště pro návštěvníky jsem se zastavila za Monikou Škanderovou, dobrou duší kampaně Celé Česko čte dětem. Přemýšlela jsem, jestli někdo dorazí na kurzy tvůrčího psaní. První nedočkavci, zkušení autoři, Katka s Martinem, naštěstí na sebe nenechali dlouho čekat. Přidaly se k nim mladé studentky i zájemci s bohatými životními zkušenostmi. Čas rychle ubíhal a textů přibývalo. Odpoledne to bylo podobné, Martin Bobek si přišel pro další dávky inspirace a stejně tak ji plnými hrstmi sám rozdával. Úvodní text je jeho dílo, které stvořil během 10 minut. Po obědě byla s námi také zajímavá výtvarnice, divadelnice a pohádkářka Eva Makowkova.

V polední pauze se objevila mladá talentovaná fotografka Petra Petřeková, jejíž fotky se objevily minulý týden na Facebooku. Bylo to jako zjevení! Pohádkové obrázky dětí v krojích na valašské dědině. Na společném setkání jsme se domluvily během 5 minut. Napsala jsem, že budu v Ostravě, a ona, že přijde. Tak jednoduché to bylo.

Pokud jste dostali chuť se do Ostravy podívat, nezapomeňte si vzít mapu!