Září – nový začátek s novými návyky?

Na včerejším živém setkání podnikatelek jsme se všechny shodly na tom, že už jsme se těšily na začátek školního roku, až se vše vrátí k nějakému režimu a předvídatelnosti a pro nás matky se najde nějaký, předem odhadnutelný, čas a jakás takás možnost plánování. Září je zároveň pro spoustu z nás novým začátkem, dáváme si nová předsevzetí, chceme zavádět nové rutiny, lépe si organizovat čas a mít i taky chvilku pro sebe.

O prázdninách jsem měla spoustu práce, žádný volný čas a prostor pro sebe, řadu různých důležitých aktivit (největší byla rekonstrukce bytu, ze kterého jsme se museli načas úplně vystěhovat). Byly tam i knížky, které jsem četla pracovně a teprve vyjdou, u jiných jsem relaxovala a sbírala nápady. Připravila jsem si z toho pro sebe takový tahák, kterým se chci v novém školním roce inspirovat a vy můžete taky.

Nápady na zjednodušení života

Tady je několik tipů, vyberte si jeden nebo dva, vyzkoušejte a dejte nám vědět, jak se vám to osvědčilo. Případně napište, co děláte vy, co vám funguje.

• Naplánujte si jídelníček na týden a podle toho nakupte. Nejenomže ušetříte čas (nebudete muset pokaždé už přemýšlet, co budete vařit, na co máte v ledničce ingredience atd., ale ušetříte i peníze, nebudete tolik jídla vyhazovat, nebudete tolikrát muset do obchodu.  
• Shlukování úkolů/vyblokování času na činnosti jako pochůzky, tvorba obsahu, psaní, vyřizování telefonátů, domácí práce atd. tak, abyste nemarnily čas přeskakováním z úkolu na úkol a nebyly rozptylovány. To už nějaký čas dělám a musím říct, že mi to vyhovuje.
• Doručování obědů až do domu. Taky super vychytávka. V okolí máme několik vývařoven, které vaří z místních surovin chutná jídla, a máme na výběr. Jídlo nám vozí až domů, což je velká výhoda.
• Rozloučení se se vztahy, které přidávají nepotřebné komplikace.
• Omezení dětských kroužků (jedna moje kamarádka má pravidlo jeden kroužek na jedno dítě pro jednu sezónu).
• Vytřídění oblečení pouze na věci, které milujete a které se k sobě hodí (kapslová skříň). Trošku jsem v tomto směru pokročila, občas to i funguje. Už se na to zase chystám.
• Nevozit si dárky z dovolených, nebo omezit kolik a s kým si dárky dáváte. Nebo vozit jenom dárky jedlé a ty, které se dají spotřebovat. 
• Mít jednu kabelku, jeden batoh, a jednu peněženku jako prevenci ztrácení věcí v různých taškách.
• Nemít boty na vysokých podpatcích a mít jen dva páry bot na každé roční období plus tenisky, gumáky a pantofle.
• Pracovat z domova, čímž odpadne dojíždění. To už několik let dělám a je to super.
• Domluvit se na tom, kdo udělá jaké práce v domácnosti, tak aby to bylo dané a nebyla z toho věc k řešení nebo potíž. To je výzva!
• Věnovat radši věci zdarma než trávit čas tím, že se je snažíte prodat. 

Jak si zkrátit svůj seznam úkolů

Znáte ten pocit uspokojení z odškrtávání hotových položek na seznamu úkolů? A víte, co může být ještě uspokojivější? To, že na tom seznamu není milión věcí, které neuděláte, protože si na něj rovnou nezapisujete to, do čeho se vám nechce a nutně to nemusíte dělat.

„Ráda ke svému seznamu úkolů přistupuji z úplně jiné perspektivy založené na tom, jak se cítím a jak se chci cítit. Svoje životní směřování jsem vždy zakládala na tom, že vím, že chci dělat věci, díky kterým se budu cítit co nejlépe, protože cítit se dobře je prostě to, o co v podstatě v životě jde.  A postupem času vylepšovala tento proces o moji filozofii dělání méně tak, aby vše ladilo dohromady. Dříve jsem si každý den psala seznam úkolů, ale dopadlo to vždycky tak, že jsem na něj napsala 10 (nebo i víc) různých úkolů a nikdy jsem ten den nedokončila víc než pár z nich. Takže jsem každý den měla pocit, že jsem většinu nesplnila. Druhý den ráno jsem napsala nový seznam a přesunula na něj vše z předchozího dne a přidala i další věci, které se objevily.  Měla jsem nekonečný seznam úkolů, na který když jsem se podívala, cítila jsem se zahlcená a poražená.“ 

                                Kate Northrup Dělej méně – revoluční pojetí ženského time-managementu

Týdně nebo denně 

Jak se postupně mění moje životní situace a od té doby, co mám děti a stárnoucí rodiče, nemám svůj čas často pod kontrolou. Často se ráno probudím do jiné reality, než jakou jsem si večer naplánovala. (Třeba dnes, obě děti s virózou neplánovaně doma.) O posledním roce vůbec nemluvím. Zjistila jsem a Kate Northrup mi to ve své knize potvrdila, že lepší je plánovat si úkoly na týden a ne na den. Zjistila jsem, že tímto způsobem se mi podaří většinu splnit, mám větší volnost a na konci týdne dobrý pocit.

Taky jsem změnila svá očekávání ohledně toho, jak dlouho mi nějaký úkol zabere, pro kolik „věcí navíc“ mám ve svém životě místo (jako jsou okrajové projekty a koníčky) a jak se bude vyvíjet můj den. Často vlastně nemám ponětí, co se ten den bude dít, a pustit nad tím kontrolu byla ta nejúžasnější věc, kterou jsem mohla udělat pro zachování svého duševního zdraví.  

Protože nemám takovou kontrolu nad časem jako dřív, dělám si týdenní seznam úkolů a ne denní. Je v tom více prostoru. Než abych se stresovala, co se stane během jednoho dne, snažím se splnit záměr, co se má stát v průběhu sedmi dní. A to se většinou stane. Je to hotový zázrak. Znamená to, že jsem se konečně naučila, co můžu za týden zvládnout, a ještě důležitější je to, že jsem se naučila, co si na ten seznam vůbec nepsat. Pokud se chcete okamžitě cítit duševně lépe, začněte místo denního seznamu používat týdenní.

Co můžu udělat pro své knihy každý den

Do svých každodenních rutin se už pár let snažím zahrnovat i půlhodinku pro mé knihy (kolem vydání nového titulu je to samozřejmě víc). Druhou knihou, kterou jsem o prázdninách četla pro zábavu, byly Atomové návyky od Jamese Cleara. Ta mě hodně inspirovala, nejdůležitější, aby nový návyk byl úspěšný, je

• musí to bylo nápadné
• musí to být přitažlivé
• musí to být snadné
• musí to být uspokojivé

Začala jsem vytvářet seznam drobných záležitostí Co můžu udělat každý den pro své knihy. Těch věcí kolem knih je celá řada různého typu, některé jsou kreativní, jiné spíše mechanické, administrativní… A když každý den vyberu jednu podle svého momentálního rozpoložení a věnuju se jí 15-30 minut, tak se posunuju víc, než kdybych čekala, až budu mít spoustu času a budu se tomu věnovat „pořádně“. Jakmile jsem po pár měsících zase zařadila tuto patnáctiminutovku, objevilo se pár milých objednávek a návrhů na spolupráci.

Jaký nový návyk chcete zvládnout vy? Co se vám při plánování času osvědčuje?