Ke svátečním dnům patří kromě zvyků a jídla taky lidové pohádky. Vyprávějí o tom, jak svět funguje, o vztahu člověka k přírodě. Jsou nám útěchou v těžkých dobách, protože víme, že to v nich vždycky dobře dopadne. Čas, kdy se potřebujeme zastavit a přemýšlet o tom, co je na světě nejdůležitější, nejkrásnější, nejvoňavější… právě nastal.
Velikonoce v tomto roce prožíváme jinak a záleží na každém z nás, jak je pojme. Můžeme vzpomínat na dětství, na lidové zvyky, na setkávání a znovuzrození. Můžeme v myšlenkách být s rodinou a přáteli na minulých svátečních posezeních u kávy (u nás na statku v Květné Zahradě), při ochutnávání napečených dobrot, radovat se z pohledu na malá kůzlátka a telátka… a o to víc se těšit na příští příležitost.
Letos jsme spolu víc doma, vzpomínáme na to, co jsme o Velikonocích všechno už zažili. Prohlížíme si fotky z velikonočních výletů v minulých letech. Zajímáme se o to, jak se slaví tyto svátky jinde, třeba i různě ve světě, kde žijí naši přátelé. Čteme si pohádky o pokladech…
Pohádka Tři prsteny z naší knížky Vílí kouzla pochází z okolí malebného slovinského městečka Škofja Loka, které je pokladů plné. Jedním z nich jsou proslulé středověké Pašijové hry, zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedná se o ztvárnění biblických příběhů, které se odehrává právě v tomto postním a velikonočním čase. Velkolepé představení v podobě procesí a pohyblivých jevišť, na koních a vozech, vše v historických kostýmech a v původním škofjelošském nářečí probíhá jednou za šest let. Představení, v němž vystupuje téměř 1000 herců, také z řad místních občanů, se odehrává na několika místech ve městě, třeba na půvabném hlavním náměstí s domy s barevnými fasádami s freskami nebo na prostranství pod hradem.
V tomto městečku, podobném Českému Krumlovu, žijí úžasní lidé. Průvodkyně a překladatelka Kseňa mi napsala, když si přečetla můj článek o našem putování po Slovinsku. Byla pak několikrát u nás v Květné a několikrát jsme se potkali se u nich. Etnografka Katka, s níž jsme se seznámily v Centru uměleckých řemesel na malovaném náměstí. Povídaly jsme si o pohádkách, prý ještě dnes nachází neznámé, dosud nezapsané v okolních kopcích. Tam vítá na svém statku poutníky paní Ljubica, připravuje jim pochoutky ze zeleniny z vlastní zahrádky, z mléka, které večer nadojí, z domácích vajíček, medu…, u stolu pod lípou, kde je božský klid. (Tam jsme už byli dvakrát.)
Letos se konečně můžeme soustředit se na zvyky, které se nám zdají být přitažlivé a dělají nám radost (a nenutit se do ničeho). Mluvím za sebe. Mě láká třeba sběr zelených bylinek nebo omývání v potoce. Tento týden jsme objevili několik studánek a pramenů v lese, tak se k nim zase vypravíme. Uvaříme a upečeme si dobré velikonoční jídlo z kvalitních surovin…
a užijeme si veselé Velikonoce 🙂
A co vy? Jak trávíte svátky?
Škofja Loka – město pohádek a příběhů