Střípky ze Slovinska, které v průvodcích (asi) nenajdete

Slovinsko je velmi mladá země, která v loňském roce oslavila své 25. narozeniny. Během té doby se stává oblíbenou turistickou destinací těch, kteří si dopřáli potěšení do ní nahlédnout. Před čtvrt stoletím  byl vcelku problém sehnat nějaké informace o této malé zemičce. Internet byl v plenkách a nebyl běžně dostupný.

Bled

K dispozici byl průvodce Jugoslávie (Olympia) s pár řádky o Julských Alpách, jeskyních, přímořských letoviscích. V roce 1994 vyšel průvodce Severní Jadran (Globus) a o devět později Slovinsko, kapesní průvodce (Computer Press). Autory byli čeští cestovatelé a milovníci této lokality. Teprve po nich začaly vycházet překlady průvodců renomovaných zahraničních nakladatelství – Rough Guides, Lonely Planet atd., v nichž najdete vskutku zvláštní věty, které skutečnosti moc neodpovídají. Opravdovou perlou je průvodce Slovinsko a Terst, jehož texty vás zabaví i za dlouhých zimních večerů doma. Třeba ten o kávě si přečtete třikrát a stejně neporozumíte, ale zasmějete se u toho, až vám budou slzy tryskat.

Putující knihovna

Slovinsko se mění ze dne na den

Jezdím do této překrásné země od doby jejího vzniku každým rokem, často do Lublaně za svou kamarádkou a její rodinou. Můžu tak sledovat, jak se z Lublaně stala slovinská metropole s velmi příjemnou atmosférou. Ve všední den se tu můžete v klidu procházet a kochat se architektonickými skvosty především místního rodáka Jože Plečnika, který byl přítelem prezidenta Masaryka a své stopy zanechal na Pražském hradu i jinde v Praze. Je zajímavé, že nikde v tomto městě nenajdeme jeho sochu nebo bustu. Při svých toulkách po antikvariátech na Cankarjevově nábřeží jsem se při nákupu pohádkových knížek dozvěděla, že paní nejezdí nikam na výlety ani na dovolenou, protože v Lublani má všechno – po práci se projde malebným starým městem, posedí u kávičky, zajde na koncert či do divadla, může se projet na kole kolem řeky… A má pravdu – bydlet v Lublani, taky už bych nikam jinam nemusela.

Lublaňský hrad

Jak je Celje spojeno s českou historií

Během mých mnoha cest jsem ani jednou nebyla v Celje (ale spřátelila jsem se před lety s osůbkou, která tam žila a zrovna měla svatbu na celjském hradě). Minulý týden jsem se konečně do toho města dostala a doslova mě uchvátilo. Město při letmém pohledu a nová knihovna při podrobném prozkoumání. O knihovně se v průvodcích nepíše, protože toto kulturní a vzdělávací centrum vzniklo v roce 2009 rekonstrukcí vedle muzea, na nábřeží řeky Savinji. Do areálu knihovny patří letní kavárna a velké dětské hřiště, mostem přes řeku je spojena s parkem. Z tohoto místa je nádherný pohled na hrad, který býval nejmohutnějším opevněným hradem na území dnešního Slovinska a  patříval svobodným pánům z Celje. Ti patřívali k nejvýznamnějším evropským rodům. Díky Karlu IV. byli Celjští povýšeni mezi hrabata. Z jejich středu pocházela i česká královna – Barbara Celjská, manželka Zikmunda Lucemburského. Jejich život královský i manželský v období husitských válek byl velmi bouřlivý.

Celje

Kam ve Slovinsku asi nepojedete, ale přesto je tam něco zajímavého

Díky zájezdu s českými knihovníky po slovinských knihovnách jsem se dostala i na tři místa, kam turisté běžně nejezdí, protože nemají důvod. Ani vás tam nezvu, ale jsem ráda, že jsem je viděla na vlastní oči. Tím prvním městem, které ani v průvodcích nenajdete, je Domžale. Pokud do Slovinska jezdíte, tak je vám jméno asi povědomé, protože kolem Lublaně jsou směrovky k tomuto místu. Městečko je nevzhledné, má málo obyvatel a hlavním centrem je obchoďák Mercator s velkým parkovištěm, na němž se tyčí tovární komín jako vzpomínka na továrnu, kde se vyráběly slamáky. Ovšem celé první patro budovy zabírá městská knihovna, podle odborníků jedna z nejlepších. Dobře přístupná, přehledná, čtenáři mohou vracet knížky i dole v obchodě.

Folklórní soubor v Grosuplje

Grosuplje je známé díky své pekárně, která dodává pečivo do celého Slovinska, vyrábí slovinské speciality a ještě o nich na svém webu píše. Také v tomto městečku se nachází nová krásná knihovna, kde jsme byli přivítáni dětským folklórním souborem. Výborné pečivo spolu s dalšími dobrotami pak zdobilo sváteční stůl.

Grosuplje

Nova Gorica patří sice k největším městům Slovinska, ale kvůli přidělení původního centra oblasti k Itálii, museli Slovinci postavit v 50. letech město nové. Velkolepé plány na vybudování města růží ztroskotaly na nedostatku financí, materiálu a pracovní síly. Za pozornost stojí spíše okolí města – řeka Soča a úrodné sady a vinohrady. Ve městě se vedle divadla nachází nová zajímavá knihovna s příjemnou zahradou. Knihovna v Nove Gorici vznikla hned v počátcích budování města v roce 1949. Teprve až v 90. letech se  proměnila ve významné kulturní a informační centrum, jehož úlohu ještě více posílilo přestěhování do nového objektu. Architekt Vojteh Ravnikar v 90. letech postmoderní budovu divadla Primorska a stejný architekt na konci milénia přidal modernistický objekt městské knihovny, která svým tvarem po půl století doplnila městskou mozaiku a dokončila hlavní náměstí.

Nova Gorica

Kam byste se určitě podívat měli

Tipy na krásná a zajímavá místa ve Slovinsku a příběhy o nich najdete v průvodci Pohádkové Slovinsko, který je unikátní množstvím informací a neustálou aktualizací.

Mrkněte sem!