I svou konkurenci můžete mít rádi

Konkurence a spolupráce? Jde to vůbec dohromady? Nebo se vám spíš sevře žaludek, zatmí před očima, máte chuť skončit a všechno zabalit? Asi to všichni v nějaké podobě znáte – otevřený boj, pomluvy, nepříjemnosti, nebo to, co nikdo sice nevidí, ale člověka to užírá zevnitř.

Ale nebojte. Blíží se Vánoce, tak vám povím krásný pohádkový příběh.

Na sítích už nějakou dobu narážím na jednu ženu. Nabízí to samé co já, ve stejné kombinaci. Přesto mě to tentokrát nijak nevykolejilo, ale naopak jsem bez postranních úmyslů reagovala na jeden její příspěvek na Facebooku. Ona mi hned mile odpověděla, a dokonce mi nabídla rozhovor do svého připravovaného kongresu o dětské knize.

Hned jsem souhlasila, i když jsem nikdy nic takového online ještě nedělala, ale už jsem o tom začínala pomalu uvažovat. Šlo to ráz naráz, takže jsem neměla moc času na přemýšlení a výmluvy. Za pár dní jsme povídání s Pohádkovou Lídou natočily a bylo to moc příjemné, tři čtvrtě hodinka utekla jak nic. Lída s tím pak měla spoustu práce, než celý kongres dala dohromady a vypustila do světa. A bylo to moc inspirativní povídání s několika ženami o archetypech, emočním a jazykovém rozvoji, dentální hygieně a dalších tématech.

Děkuji tady veřejně Ludmile Bakonyi Selingerové, že se ujala organizování takové krásné akce a že mě k tomu přizvala.

Ale to ještě není všechno! Kongres vzbudil díky Lídě i zájem médií a brzy se nám ozvala redaktorka z magazínu pro vzdělávání. Domluvily jsme se spolu na článku s provokativním názvem Proč nemám pocit viny, když se o Vánocích dívám na pohádky? Nejdřív (asi 5 vteřin) jsem byla trošku zklamaná, že nemůžu psát o čtenářství, archetypech a podobně, ale pohádky tam byly a mně vzápětí začaly naskakovat nápady, a nakonec jsem po letech veřejně odhalila i naše rodinné tajemství.

Článek si můžete přečíst tady:

Proč nemám pocity viny, když se o Vánocích dívám na pohádky?

Hned po jeho zveřejnění následovala tři překvapení, která mě trošku vykolejila:

1. O tom, že je článek venku, jsem se dozvěděla na Facebooku v neděli večer od kamarádky, v komentáři u mé ankety o těch pocitech při sledování pohádek, kterou jsem chtěla zjistit, jak to mají ostatní (o připravovaném článku jsem se nezmínila, jenom jsem naznačila, že se něco chystá).
2. V pondělí ráno mi volal náš pan starosta, že už to v obci, na úřadě četli… … a že mě nevystěhujou 😀
3. A odpoledne jsem dostala mail od kamarádky, se kterou jsme na 30 let ztratily kontakt. Prý jí článek vyběhl na internetu. Tak jsme si hned volaly, zjišťovaly, co se za ta léta změnilo a plánovaly setkání.

A za to všechno vděčím Pohádkové Lídě, své milé konkurenci, která nabízí na první pohled to samé co já. No není to úžasné?