První informace, která se ke mně dnes dostala, bylo oznámení Facebooku, že se už šest let přátelíme s výtvarnicí Petrou Řehovou, tehdy Antonovovou. Tak jsme se rozhodly, že ten den spolu virtuálně oslavíme a trošku zavzpomínáme.
Peťku mám moc ráda:
hlavně ale
Navštívit ji můžete na jejích parádních stránkách U Oringle.
Snad jsem jí vždy poděkovala za všechno, co pro mě udělala – za všechny krásné obrázky k pohádkám, pracovní listy na pohádkové dílny a workshopy tvůrčího psaní, příjemný výlet do Olomouce spojený s focením a další věci. Za jedno jsem jí ale ještě poděkování dlužím a zrovna tato situace je pro Peťku typická:
Každým rokem se scházíme celý tým Pohádek pro společné čtení na knižním veletrhu Svět knihy, kde máme hodinový program. Před začátkem je to velmi hektické, protože na přípravu máme jenom 5 minut. Do toho přicházejí hosté a další účinkující, každý něco potřebuje nebo chce pozdravit, na něco se zeptat. Vždy mám s sebou tašku plnou knížek a kouzelných předmětů. Naposledy jsem ji hodila na stůl a někdo něco po mně chtěl. Když jsem se otočila, byly věci na stole jako mávnutím kouzelného proutku krásně naaranžované. Peti, moc děkuju.