Přišlo jaro do vsi… a pak si to rozmyslelo

Příchod jara oslavovali lidé vždycky a já vnímám změny během roku mnohem víc než dřív. Konec zimy, jarní rovnodennost a první jarní den jsem trávila ve svém rodišti. Při procházkách jsem si u knihovny všimla plakátku, který zval malé holčičky ke společnému tvoření. Je hezké, že se v současné době některé lidové zvyky snažíme obnovit a znovu oživit. Jednou z takových půvabných lidových tradic je „chození s jedličkou“.

Připomnělo mi to dobu, když jsem byla malá. Tehdy nastala krátká společenská obleva, uvolnění, vydechnutí a lidé se nakrátko vraceli ke starodávným zvykům. S kamarádkou jsme obcházely příbuzné a známé s jedličkou, písničkou a košíčkem na výslužku. Písničku si pamatuju dodnes.

Staré pohanské tradice

Chození s jedličkou je starý zvyk založený na pohanské tradici vítání jara. Jedná se o dívčí koledu, podobně jako kluci mají mrskut na Velikonoční pondělí. Mladší děvčata chodí po vesnici s nazdobenou jedličkou, navštěvují své příbuzné a známé a zpívají písničku vítající jaro:

Má milá jedličko, červená růžičko,

vyber sobě z růže květ, který budeš sama chtět.

Já už jsem si vybrala, který jsem sama chtěla.

Smrtná neděla za sklem seděla,

seděla jsem seděla u svatého Jiří.

Svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla,

tráva zelená, fiala modrá, všelijaké kvítí na věnečky vití.

Ó Maria, ó Maria kdes tak dlouho byla?

U studánky u Jordánky ruce jsem si myla,

šátečkem lístečkem jsem je utírala.

Bílá paní chodí, v bílé sukni stojí,

ona do ní sáhne, zlatý groš vytáhne.

Chodí se koledovat na Smrtnou neděli dopoledne (2. neděle před Velikonocemi), někde na Květnou neděli.

Co je to vlastně ta JEDLIČKA?

Jedličku si děvčata vyrábí sama (dnes v muzeu nebo knihovně), nebo jsou ženy, které se tím zabývají a připravují jedličky už od Vánoc. Většinou použijí vrchní patro vánočního stromečku, na jehož suché a opadané větvičky se naváží větvičky nové. Jedlička musí mít pět prstů – pět větviček. Na každé jedličce se upevňuje panenka v kroji jako symbol jara. Větvičky se zdobí jednoduchými květy z krepového papíru pěti barev. Bílá, červená, modrá, zelená a žlutá. Každá barva něco symbolizuje. Lásku, čistotu, bujení přírody, žlutá barva květů připomíná slunce, modrá vodu, červená krev a nový život. Aby jedlička plnila svoji funkci, musí se s ní při písničce točit. Díky tomu totiž vstupuje do děje další rituální prvek, lesklá a třpytivá ozdoba, zvaná břinkavice. Odlesky slunce rozlétající se od břinkavice mají být prodlouženými prsty pohanské bohyně jara Vesny.

Protože náš dům stojí na strategickém místě, přímo v centru dění – u kapličky v parku, měli jsme a máme celé Velikonoce jako na dlani (včetně závěrečného hlídání, aby se někdo z unavených koledníků na Velikonoční pondělí neutopil v potoce protékajícím návsí).

Když zvony odletí do Říma

Dalším velikonočním zvykem je klapání. Dřív to byla výsada kluků, dnes už s nimi chodí klapat i děvčata. Tato tradice je pro Hanou významná tím, že v některých vesnicích „klapači“ přežili dobu totality a po celou dobu se „klapalo“ (u nás taky). Několik skupin chlapců se rozdělí podle ulic a bývalých obcí. Tito klapači začínají u „naší“ kapličky na Zelený čtvrtek večer. Říká se, že zvony odletěly do Říma a místo kostelních zvonů obchází právě klapači, kteří klapáním oznamují důležitý čas. Celý Velký pátek, a to poprvé už v 5 hodin ráno, a pak ještě několikrát během dne klapání pokračuje. Stejně tak v sobotu ráno a v poledne chlapci chodí a dostávají po domech peníze, které si pak rozdělí. Na konec každé obchůzky chlapci s klapáním několikrát obejdou kapličku a modlí se symbolicky na schodech před jejími dveřmi.

V sobotu odpoledne velikonoční oslavy pokračují. Matičky představují lidovou pobožnost s několikasetletou tradicí vyskytující se na několika málo místech na Hané jako součást oslav křesťanských Velikonoc. Představují symbolické ukřižování Ježíše Krista a oslavu jeho vzkříšení, probíhají na Bílou sobotu a Boží hod velikonoční. Tato slavnost připomíná svatbu s koláčky, myrtami, muzikou…

Včera nachumelilo a silný vítr se nás snažil přesvědčit, že zima ještě neskončila. Ale my už víme a těšíme se:

• na můj první podcast 14. 4. s Janou Jánovou – odkaz sem přidám
• na Beauty day v Olomouci 19. 4. – report bude
• dárky ve formě slev na online kurzy Vaše kniha – váš splněný sen a Jak vydat konečně knihu a na knížku Vílí kouzla na tomto webu