Můj 21. den 21. roku 21. století

Dnes ráno jsem si řekla, že je ideální čas napsat něco o letošních novinkách. Takové krásné datum se už nebude opakovat, a navíc je číslice v nadpisu magnetem pro čtenáře, tak uvidíme, co s nimi udělají tři. A kolik takových „originálních“ titulků dnes bude.

Letos v lednu silněji než dřív vnímám roční cyklus s jeho proměnami. Stále víc mě přitahují svátky a rituály, vnímám víc energie novoluní a úplňků. Právě jsem dočetla knížku Jana Bílého Živoucí kruh, která se právě ročnímu cyklu věnuje. Tento týden jsem taky ráno narazila na informaci, že je zrovna 19. 1. svátek Vodokres a veškerá voda v otevřených zdrojích získává zázračné vlastnosti. Je biostimulátorem, který má příznivý účinek na imunitní systém a poskytuje antioxidační ochranu. Tato voda zlepšuje metabolismus, zvyšuje krevní tlak, má příznivý účinek na celkové zdraví. Získává sladkou chuť, kyselost se změní a stane se v rozmezí 8,4 – 10,5 pH. V tento den má voda magickou sílu a Královna Vodice dokáže očistit a uzdravit nejen fyzické tělo člověka, ale i všechna jeho astrální a duchovní těla. Úplně spontánně jsme se rozhodli vypravit se pro živou vodu přes les k „naší“ studánce, kam laně chodí pít. Brodili jsme se po kolena závějemi, zažívali magické okamžiky v zimní přírodě. U pramene jsme se symbolicky umyli a s krásnými pocity se osvěženi vraceli za tmy domů.

Tento sváteční den byl vůbec plný zvláštních zážitků. Krásně ho doplnila online přednáška Psychologie pohádek o archetypech a symbolech. Některé zážitky na druhou stranu nebyly tak úplně příjemné, některé musím ještě rozklíčovat. Třeba zvláštní sen, který se mi zdál a pamatuju si ho. Nemohla jsem se v něm zaboha vypravit na vlak do školy, pobíhala jsem nahoru dolů v domě u rodičů, nemohla se obléknout mezi lidi a zprovoznit sama sebe… Vlak mi ujel, nevěděla jsem, co dělat. To je asi ta dnešní situace, ve které jsme se ocitli. Návrat bude složitý, nejenom pro děti.

Do letošního roku vstupuju s velkým úkolem, a to je natáčení videí. Ještě před rokem jsem prohlašovala VIDEA? NIKDY! Ale s tím, jak nemůžu na klasické kurzy, mezi živé lidi, tak to konečně přišlo. První zkušební video mám za sebou a sbírám odvahu na další. Mám domluvený rozhovor se zajímavým hostem na zajímavé téma, o kterém skoro nikdo nic neví, tak snad se brzy uskuteční (než mi přerostou vlasy). Přichází mi do toho různé překážky, jako že nemám kde natáčet, děti jsou všude, distanční výuka stále probíhá, nemám kvalitní techniku, pak taky vnitřní sabotéři mě sabotují a kritici kritizují. Když už jsem byla odhodlaná, i scénář napsaný, stala se divná věc, kterou jsem ještě nijak neuchopila a nepochopila. Ale já se nevzdám! Už mám spoustu nápadů, co s tím.

Zatímco ta společenská část mé práce se přerušila, o to víc mě těší ta, kterou můžu dělat kdekoli a kdykoli. Do rukou se mi dostávají rukopisy, které se chtějí narodit a najít své čtenáře. Zabývám se jimi opravdu moc ráda, protože mám štěstí na autory. Na konci roku jsem psala o knihách, které už vyšly v minulém roce,  teď v půlce ledna mám na stole další dva skvělé texty, vlastně tři, jeden ještě není hotový, ale vypadá moc slibně. Každý je úplně jiný – humoristické povídky, vzpomínková próza s nejaktuálnější současností a pohádkové příběhy duše. Mezi tím tvořím články a texty o ochraně životního prostředí, téma, které mě teď hodně zajímá a mám čas se této problematice věnovat i sama prakticky.

Doba přeje vzdělávání a osobnímu rozvoji. Na nočním stolku mám hromádku knih ke čtení, nové stále přibývají, v počítači online kurzy a přednášky, které ani všechny nestíhám. Učím se pracovat se svou energií, hledat balanc. Někdy se to už podaří a je to úplně skvělé. V rámci toho jsem si sepsala 101 přání a šlo to překvapivě lehce, asi proto, že si uvědomuju, co mi chybí, na co se těším.

A co vy? Píšete (si) něco? Jak zvládáte tento čas? Co vám přinesl nového?