Jak začít s tvůrčím psaním

Před rokem jsem se na Knižním festivalu v Ostravě zatím naposledy setkala s živými zájemci o knížky a psaní. Měla jsem tam mimo jiné také dva workshopy tvůrčího psaní pro žáky základních škol. Jedním z účastníků byl Michael Halfar, žák 9. třídy, se kterým si doteď občas napíšeme. Nedávno měl se mnou udělat rozhovor jako úkol do školy. Napadlo mě, že bych ho mohla vyzpovídat taky a dozvědět se, co zajímá na psaní mladé autory. Tak vznikl náš dvojitý rozhovor, který si teď můžete přečíst.

M: Jak jste se dostala ke psaní knížek, co vás inspirovalo?

Inspirovaly mě od malička knížky, které byly všude kolem mě. Moje vášeň zesílila po příchodu do školy, když jsem se naučila číst a psát. Ve svém volně čase jsem četla pořád. Ráda jsem se účastnila různých literárních soutěží, chodila do kroužku pro mladé novináře atd. Vystudovala jsem český jazyk na vysoké škole a spoustu let jsem učila na malém gymnáziu, kde jsme mimo jiné jezdili se studenty po různých literárních soutěžích, které vyhrávali, připravovali jsme literární čajírny, kde mohli veřejně prezentovat svá díla, psali školní noviny atd. Psát knihy jsem začala až na mateřské dovolené, když jsem zjistila, že vydat knihu je dnes už docela jednoduché a možné.

M: Jaká kniha se vám líbila v dětství a vždy si na ni vzpomenete?

Před několika lety moje dcera dostala knížku Můj deštník je jako balón, která kdysi dávno byla původně moje, byla to jedna z prvních, byly mi asi dva roky, pamatuju si, jak jsem si prohlížela obrázky, vzpomenu si i na její vůni (tehdy byla nová, právě vyšla). Vrátila se k nám po několika desítkách let, opotřebovaná po několika dětech a já z ní byla úplně vedle. Vzpomněla jsem si na ty krásné pocity z dětství a s překvapením jsem zjistila, že je to knížka od slovinské autorky a na obrázcích je slovinské hlavní město Lublaň. Tehdy, když jsem byla malá, ještě žádné Slovinsko nebylo.

M: V kolika letech jste napsala svoji první knihu?

Moje první opravdová kniha souvisí právě se Slovinskem, kde máme přátele a kam už 30 let (od doby jeho vzniku) jezdíme. Ta malá země mě očarovala a chtěla jsem napsat průvodce s příběhy, protože v té době nic takového u nás v češtině nebylo. Čas na to přišel asi před 12 lety, když jsem byla na mateřské dovolené. A při práci na Průvodci pohádkovým Slovinskem jsem narazila na úžasné slovinské lidové pohádky, které jsou v něčem podobné těm našim a v něčem jiné, a hned byl námět na další knížky.

M: Jaké žánry preferujete?

Psát i číst mě baví pohádky, protože je v nich ukrytá hluboká moudrost a skryté symboly. Ty pohádkové příběhy se vlastně odehrávají v našem nitru, každý má v sobě dítě, matku, čarodějnici, draka, krále…, kteří spolu svádí boj nebo si pomáhají. Proto každé dítě pohádkám rozumí.

Jinak čtu různé žánry a ty, které sama moc nevyhledávám, ke mně přicházejí v podobě rukopisů jiných autorů, třeba fantasy nebo detektivky.

M: Co byste doporučila začínajícím spisovatelům?

Hodně číst, aby měli bohatou slovní zásobu, aby měli představu o tom, jak vypadá dobrá knížka. A pak hodně psát, pro sebe se snažit zachytit myšlenky a pocity, psát blog a získávat první čtenáře, účastnit se literárních soutěží, kde často získají zpětnou vazbu, psát do literárních časopisů, navázat spolupráci s knihovnou, do které chodí… Možností je dnes spousta.

M: Na jaké knize momentálně pracujete a co byste chtěla sdělit naší generaci?

Od loňského roku jsem se začala víc věnovat editacím a korekturám knih jiných začínajících autorů a moc mě potěšilo, že taky většina z nich už vyšla – odborná kniha o kariérovém poradenství, čtivá kniha, která vypráví o dospívání na konci 80. let minulého století, erotické povídky, pohádková knížka, kterou vydal muž své ženě tajně, jako vánoční dárek. Letos jsem už pracovala na knížce ze současnosti s návraty ve vzpomínkách až do poválečného období (moc se mi líbí) a na humoristických povídkách, další rukopisy jsou na cestě. Moje vlastní kniha je zatím v mlhavých zárodcích.

Protože mám doma dvě náctileté děti, tak vím, jak je to momentálně pro vaši generaci těžké, vidím to doma každý den. Uvědomuju si ještě víc než normálně, jak je dobré mít ve svém životě kladný vztah ke knížkám a čtení, umožní to totiž líp překonávat těžkosti, prožívat příběhy, něco nového se učit, mít o čem přemýšlet, i když nemůžeme ven, potkávat kamarády, sportovat a dělat to, na co jsme byli zvyklí.

Druhá část rozhovoru – zpovídaným je Michael, jehož článek o festivalu ze školního časopisu najdete v loňském článku o kultuře v Ostravě.

A: Co v tobě probudilo zájem o psaní?

Zájem o psaní se ve mně probudil po Knižním festivalu v Ostravě, kdy jsem vás poprvé potkal a vzbudilo to ve mě jiskru, že všechno jde, když se chce.

A: Jak často se psaní věnuješ a co tě inspiruje?

Teď se moc psaní nevěnuji, protože se mi narodil mladší bratr, ale jinak za dobu koronavirové pandemie vymýšlím nové tituly knih a nebo pokračuji ve svých příbězích, inspiruje mě moje sestra, protože nechce číst, tak chci napsat něco, ať ji to čtení baví.

A: Čeho chceš v psaní dosáhnout, jaké to bude, až se ti to podaří?

Chtěl bych být spisovatel, který dokáže potěšit čtenáře. Když se mi to podaří, tak určitě budu pokračovat v psaní a doufat, že se to bude čtenářům líbit a budu mít velkou komunitu, tak bych dělal workshopy.

Už celý rok se nemůžeme setkávat osobně na workshopech, kurzech, seminářích. Proto pro vás postupně připravuju různé jiné formy: e-booky, online kurzy, konzultace:

Minikurz tvůrčího psaní zdarma

Malý průvodce na cestu k vaší knize zdarma