fbpx

Jak se z toho všeho nezbláznit?

Ve dnech, kdy je těžké najít pevný bod, udržet si rovnováhu, plánovat aspoň na jeden den dopředu, hledáme víc než jindy nějakou radu, návod nebo aspoň útěchu. Zjistila jsem, že nejhledanějším článkem tady na blogu je 5 tipů jak se dostat z blbé nálady a mít zase radost ze života. Psala jsem ho před dvěma lety taky na začátku školního roku. V dnešní situaci se některé tipy moc využít nedají (třeba ten o cestování), ale jiné ano a na výběr je z mnohonásobně vyšší nabídky.

Po zvláštním létě s nevšedními zážitky jsme si mysleli, že po prázdninách se tak nějak vrátíme k normálu. Děti půjdou do školy, my dospělí se budeme věnovat své práci, vrátíme se ke svým plánům… Ale hned po prvních dnech je všechno jinak, nevíme, co bude v příštích chvílích, zítra, už vůbec ne za týden.

Radost z malých vítězství a oslavy dokončených úkolů

Nemám žádný univerzální návod. Pokusila jsem se sepsat, co pomáhá mně udržet si dobrou náladu (i když si taky pluju na vlnkách s menšími propady). Od začátku koronadoby si vedu deník, abych věděla, kde jsem, co jsem dělala, kam jsem se posunula, co mi pomáhá, kdy jsem se cítila fajn, z čeho mám radost, za co jsem vděčná… Pak není moc prostoru pro strach a stres.

Příjemné a zároveň přínosné setkání naživo

Na konci léta jsem začala plánovat živé aktivity s lidmi a nesměle se na ně těšit. Jednou z nich bylo setkání podnikavých žen z okolí s Monikou Čuhelovou a Lenkou Papadakisovou. Ten den jsem po malých peripetiích nakonec na akci dorazila a o to víc jsem si ji užila. Překvapilo mě, kolik tam bylo známých a mně milých tváří. A protože to byla vzdělávací akce, odnesla jsem si několik myšlenek a poznatků, kterými se budu ještě dál zabývat:

  • Co chceš, to se ti děje.
  • Otevřenost a přátelskost k ostatním přitahuje zdraví a dlouhověkost.
  • Kdo je u mě na prvním místě?

Návod na život

  1. Měj se ráda!
  2. Respektuj se!
  3. Pečuj o sebe!

Už se těším na pokračování.

Oslava narození knihy

V duchu jsem se těšila na setkání s autorkou několika knih, kterou bych mohla nazvat svou ideální klientkou (dělám jí korektury textů). Zase den plný zvratů, ale bylo krásné, letní počasí, jak stvořené na výlet do Litomyšle. Tam si jela do tiskárny pro svou novou knihu Deset tváří ženy spisovatelka Šárka Rosová Váňová. Domluvily jsme se, že se potkáme v Klášterních zahradách a oslavíme spolu tuto radost (bez roušek). Užili jsme si i s jejím pánským doprovodem příjemné odpoledne plné vtipů a smíchu, a taky povídání o knížkách, čtenářích a dalších plánech.

Hned vzápětí se ke mně donesla informace, že byla konečně na odložené odborné konferenci pokřtěna kniha Kariérové poradenství na každý pád, která je už od jara na trhu. Skvělé!

Překonání sebe sama na cestě ke klientům

Tento týden se mi po dlouhé době podařilo překročit velkou bariéru sama v sobě a jsem za to moc vděčná. Je to zdroj super pocitů v těchto chvílích a skvělých nápadů na příští aktivity. Mám dojem, jako by se mi podařilo odvalit velký balvan z cesty. Asi se budete někteří smát, protože letos se toto stalo každodenním chlebem pro spoustu z vás. Taky jsem o tom hodně přemýšlela, dokonce vytvořila manuál, několik zkušebních pokusů s rodinou a se známými taky proběhlo, ale videorozhovor s klientkou (úplně cizí osobou) se konal až teď, několik týdnů po kontaktu. Děkuju za trpělivost. Myšlenky na to, že se něco pokazí, že budu vypadat blbě, že to bude vlastně průlom do mého soukromí…, jsem musela zpracovávat a překonávat dost dlouho. A teď z toho mám skvělý pocit, od kterého se odvíjejí další myšlenky a plány, taky úkoly na příští „videosetkání“ s tím související.

Kde se bere radost?

Třeba vás překvapí, že za štěstí, dobré pocity a dostatek energie pro naše fungování může hormon dopamin. Umožňuje nám hýbat se, stimuluje naše srdce, motivuje nás k dosažení našich tužeb a snů… říká se mu taky hormon odměny. Když dokončíme úkol, který jsme dlouho odkládali, když se nám něco podaří (nejlépe něco hmatatelného, co za sebou uvidíme), odškrtneme si položku na seznamu úkolů, vznikají v našem těle příjemné pocity.

Ani to nemusíme vědět, ale všichni toužíme po dopaminu a jsme často na něm závislí. Spousta lidí se k němu dostává více či méně nebezpečnou zkratkou přes různé drogy a závislosti (cukr, káva, alkohol, internet…). Určitě vás napadá spousta příběhů z okolí, možná i vy si uvědomíte, že na něčem ujíždíte (čekáte na lajky na Facebooku, máte stále po ruce čokoládu, nakládáte si stále víc v posilovně – vyberte, co by to asi mohlo být ve vašem případě). Je to rychlé, nevydrží to dlouho a stáhne nás to ještě hlouběji. Myslím, že nějakou zkušenost má každý.

Bezpečnější a přirozenější je získávat dopamin ve formě odměny za něco, co se nám podaří. Když vám někdo poděkuje, když dokončíte úkol, když překonáte sami sebe… Začala jsem si toho všímat a fakt to funguje – např. při práci copywriterky a korektorky mám dobrý pocit, když dostanu zprávu, že jsem úkol splnila, stačí třeba jenom „klient oba články schválil, díky“, v práci lektorky pohádkových dílen je pro mě odměna fotka z akce, článek a samozřejmě spokojené děti.

V mém osobním soukromém životě mi moc pomáhá, když hned ráno překonám sama sebe a splním nějaký svůj rituál (třeba cvičení jógy, které nepatřilo na začátku k mým oblíbeným aktivitám, které jdou člověku samy), hned mám lepší celý den, jsem na sebe hrdá a práce mi jde líp od ruky. Nejlepší je, když se mi během dnes podaří prostřídat různé aktivity – část dne pracuju na počítači (a nesurfuju po internetu), mám dost pohybu, poslouchám hudbu, přečtu si kousek knihy a popřemýšlím si o tom, dostanu pár nápadů, které si zapíšu. Super taky je, když se dostanu do flow, zaberu se do činnosti (většinou do psaní knihy) tak, že nevnímám, zapomenu na jídlo i na všechno ostatní…

Hned vás uklidním, nejsem dokonalá, pořád snažím se vyrovnávat balanc a měnit své myšlení, aby já řídila ho a ne ono mě. Není úplně každý den svátek, že bych se vznášela na růžovém obláčku, ale lepší se to.

A jak to máte vy? Zkuste pozorovat své pocity a týden si zapisovat:

  • co vám udělá radost
  • co si později vyčítáte
  • co vám dodá energii
  • kdy se cítíte šťastní (pozor, jsou to jenom záblesky)

Alena Vorlíčková
Psaní ve všech podobách, kreativní texty, články do magazínů, psaní na web, blogování, copywriting, to je moje vášeň. Už několik let mě psaní živí a já se cítím volná a svobodná. Vedu workshopy tvůrčího psaní pro různé věkové skupiny, kurzy copywritingu pro drobné podnikatele, storytellingové dílny. Baví mě inspirovat a vést druhé ke splnění jejich snu, kterým je psaní pro radost, napsání a vydání knihy, tvorba textů podporujících podnikání. Víc se o mně dozvíte na stránce Můj příběh.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů