5+1 cesta do krajského města

Při své práci a životě na volné noze se pořád snažím najít rovnováhu tak, abych se cítila dobře sama se sebou. Žiju u lesa a většinou mi to vyhovuje, ale čas od času se ráda vypravím do velkého města potkat známé i nové lidi, za prací, inspirací, dobrodružstvím a zážitky. Párkrát do roka si to prostě parádně vychutnám a pak z toho ještě dlouhou dobu čerpám. Jsou akce, které mám už na začátku roku zapsané v kalendáři a moc se na ně těším, a jsou pozvání, která přijdou nečekaně a překvapivě. Co mě v těchto městech nejvíc baví?

Ostrava je region razovity

Do Ostravy jsem se poprvé začala jezdit před šesti lety jako lektorka kurzů copywritingu, biblioterapie a storytellingu. Díky novým a zajímavým tématům jsem začala pomalu, po kouskách poznávat i toto zvláštní město – Porubu s velkými bulváry, svérázné Vítkovice s železárnami a budovami z červených cihel. Když jsem jela někdy tramvají, bylo to jak v písničce od Nohavici, přišlo mi to povědomé. A začala jsem poznávat i místní zajímavé lidi, tenkrát to byli především sociální pracovníci, knihovníci, učitelky z MŠ…

Loni jsem dostala pozvání na první ročník Knižního festivalu. Chvíli jsem odolávala, moc se mi nechtělo… Ale nakonec to pro mě byl úžasný nezapomenutelný zážitek. Pátek jsme si užily s ilustrátorkou Petrou Řehovou a dětmi ze škol na festivalových workshopech na Černé louce, odpoledne jsme prochodily oživlé centrum města se sochami havířů, originálními obchůdky a bistry i legendární Stodolní. V sobotu jsem posnídala v hotelu Imperial s Patrikem Hartlem (u vedlejšího stolu), na festivalu se věnovala tvůrčímu psaní s příchozími zájemci, poznala jsem mladinkou a velmi populární fotografku Petru Petřekovou, popovídaly jsme si s Monikou Škanderovou z Celé Česko čte dětem… A ještě doma jsem dlouho zažívala všechny dojmy. Hned vzápětí jsem editovala několik týdnů knížku s dějem odehrávajícím se na různých místech v Ostravě, která jsem si už dokázala představit. (Autor si mě našel podle článku, který jsem tehdy o návštěvě Ostravy napsala.)

A letos už jsem neváhala. Budu tam! Vy taky?

Pozvánka do Ostravy

Za festivalovými zážitky do Zlína

Na konci května už několik let jezdíme do Zlína, který ožívá filmovým festivalem. Poprvé jsme se tam vypravili na pozvání báječných žen z Celé Česko čte dětem na inauguraci Týdne čtení dětem, která se konala ve Zlíně před pěti lety. Od té doby se každý rok těšíme na nové filmy ve Zlatém jablku a na Nové scéně, na festivalový zámek, na další akce, které se konají v parku a po celém městě, na setkání se zajímavými osobnostmi, na skvělé jídlo v Polívkárně a ubytování…Dostali jsme se taky jednou do filmových ateliérů nad městem, kde jsme si zkoušeli vyrobit animovaný film.

Jedinečná je i baťovská architektura z červených cihel, která městu dodává nezaměnitelný šmrnc a v posledních letech dostává nový obsah. Třeba do muzea a krajské knihovny, které sídlí v Baťově institutu, jsem se mohla podívat před čtyřmi lety, když jsem přednášela na semináři pro knihovníky.

Letos se těšíme na 60. ročník!

Do Pardubic nejen pro perník

Pardubice jsem začala poznávat s mojí ještě nenarozenou dcerou, kterou jsem tam pak porodila. Protože to nebylo hned, měla jsem dost času se seznámit s dalšími maminkami, s nimiž jsem dodnes v kontaktu. O nějaký ten rok později mě do tohoto města díky Ivaně Palarčíkové zavedla moje práce. Měla jsem možnost vést workshopy pro copywritery v úžasné firmě eBrána, kde jsem taky poznala Pavla Šenkapouna, Nejlepšího copywritera. O něco později jsem v Pardubicích lektorovala tříměsíční kurz copywritingu pro drobné podnikatele. Každé pondělí jsme se seznamovali s teorií i praxí textování, odpoledne si pak účastníci tvořili články na své vlastní weby. Za tu dlouhou dobu jsme měli čas se poznat a dodnes zůstáváme v kontaktu, různě se potkáváme a spolupracujeme.

Například v jedné velké škole jsem třeba měla asi patnáct pohádkových dílen. V novém coworkingu na nábřeží se konaly můj první seminář pro učitele Pohádky pro společné čtení, noc s pohádkou a různé konzultace. V AFI paláci jsem jako lektorka tvůrčího psaní vystupovala díky Renatě Kašparové na akci Den, kdy se budu mít ráda. Ve spojení zůstáváme třeba s paní Jiřinou Kubcovou, která mě kdysi pozvala na podnikatelskou snídani, loni se stala sponzorkou mojí knížky Vílí kouzla a mou výživovou poradkyní v programu Metabolic Balance (důvod mého zmenšení a nárůstu energie). Okruh lidí z města perníku, se kterými máme nějaké společné projekty, se stále rozšiřuje, je jich mnohem víc, a to mě těší.

Brno je zlatá loď

Do města, ke kterému mám docela blízko, jsem se hodně let, nevím proč, nedostala. V momentě, kdy jsem si to uvědomila, se to začalo měnit. Častokrát sednu na vlak, pokochám se krajinou Moravského krasu a už vystupuju na nádraží, odkud je to do města pěšky jenom kousek. Poznala jsem tady poslední dobou zajímavé osobnosti a mám zase víc důvodů sem jezdit. Za prací (kurzy a workshopy ve studiu Koré u Martiny Lejska Maštalířové i jinde), zábavou (divadla, výstavy, trhy…) i za vzděláním (především skvělé kurzy koučinku u Markéty Hamrlové přímo pod Špilberkem, kam se dá projít v obědové pauze).

Taky jsem v Brně křtila knížku Evy Molíkové v krásném prostředí historického paláce Pánů z Kunštátu v Dominikánské ulici. Nebo psala recenzi na humoristickou knížku Hotel se špatnou pověstí spojenou s konkrétním už neexistujícím místem…

Město na Labi s nádražím pro i lodě

V Ústí nad Labem jsem byla zatím jenom jednou, před několika měsíci, na pozvání na seminář do krajské knihovny. Město mě ohromilo hned na nádraží. Nachází se vedle Labe a na světelné tabuli se cestující dozví i odjezdy lodí. Z nákupní galerie kousek odtud jezdí lanovka přes řeku na protější kopec k zámku Větruše. Krajská knihovna se zajímavými prostorami se nachází v několika vilách různě po městě, v nich jsem taky získala tipy, kam se jít podívat. Poznala jsem báječné knihovnice a knihovníky, potkaly jsme se i s paní ředitelkou, kterou jsem poznala na zájezdu po slovinských knihovnách.

Olomouc moje nejmilovanější

Nejkrásnějším městem je pro mě hanácká metropole. Moje rodné i studentské město. Jezdím sem často a ráda, tetelím se blahem, když se můžu procházet po známých zákoutích, náměstích a parcích, místech spojených s důležitými lidmi v mém životě. Mnohá místa se jmenují jinak, některá jsou krásnější než dřív, jiná zanikla, milí lidé už taky mnozí odešli…

Překvapivě jsem tady ještě neměla žádnou práci. I když… díky Václavu Burianovi jsem publikovala v Listech (poznali jsme se kdysi na knižním veletrhu, kde pořádal literární soutěže pro studenty, které ti moji několikrát vyhráli, o několik let později jsme se scházeli u nás v Poličce, když jezdil na Vysočinu na chatu).

A úplně neuvěřitelně se mezi ukázky z děl světové literatury dostala moje pohádka do sbírky Mezi setbou a sklizní. Byla to náhoda, že ta kniha vznikla zrovna v Olomouci.

Když jsem hledala fotky k tomuto článku, vzpomněla jsem si, že jsme se i tam sešly s Petrou Řehovou a moc jsme si to tenkrát užily, zázemí a místo pro focení jsme našly v UPointu, v Café La Fé, v prostorách univerzity…

Přečtěte si i další články o zmiňovaných akcích v krajských městech!