Slavíme, loučíme se, vzpomínáme, tančíme… a za humny je válka

Čas začal v těchto dnech plynout nějak jinak. Máme za sebou hodně intenzivní emocemi nabitý týden. V naší rodině se toho najednou odehrávalo strašně moc – „oslava“ významného životního jubilea, odcházení nejbližšího člověka, zařizování posledních věcí a rozloučení, vzpomínání na tisíce okamžiků.

Jsem vděčná za to, že jsme mohli být a v ty důležité dny byli spolu. Smáli a brečeli a drželi se. Stejně jako před pár dny všichni spolu v koronavirové izolaci. Doma jako kdysi. Díky tomu nezůstávají žádné výčitky, lítost nebo vztek. Jenom vděčnost za všechny malé i velké chvíle, za světlé i stinné stránky, za život. Hlavou běží řada myšlenek a jenom některé se podaří zachytit.

Pak hned jinde doma závěrečný věneček v tanečních s respirátory na krásných mladých obličejích, setkání po třiceti letech a vzpomínky na studentská léta v nejmilejším městě, během posezení u kávy zrychleně běží víc než půl života. A do toho všeho zprávy o blízké válce a lidském neštěstí.

Jak to všechno uchovat, zpracovat a nezbláznit se?

V rukou držím fotky, deníky, suvenýry, dárky a ke každé věci nějaký příběh. Tisíce příběhů.

V náročných chvílích mi pomáhá psát a připravovat k vydání knihu – mít plán a odškrtávat si (termíny, co je třeba zařídit, koho kontaktovat…).

Pokud potřebujete taky zaměstnat hlavu, zanechat po sobě zážitky, myšlenky, poselství, je tu pro vás Vaše kniha – váš splněný sen. Vzhledem k mimořádné situaci, a protože je Měsíc knihy, mám pro čtenáře mého blogu slevu (do objednávkového formuláře zadejte slevový kód MOJEKNIHA).