
Potkaly jsme se před rokem na prvním workshopu v Cafe Veritas. Od té doby z ní vykvetla nádherná, sebevědomá žena, která si plní své sny a pouští se do všeho, co jí život nabízí. A tvůrčí psaní jí v tom podle jejích slov hodně pomohlo. Děkuji z celého srdce za tento otevřený rozhovor.
Jaký byl tvůj minulý rok s tvůrčím psaním?
To je otázka jako víno! Když jsem na tvém posledním kurzu tvůrčího psaní v Café Veritas zjistila, že je to rok, co tě znám, co jezdím na tvé kurzy, co jsem poznala spoustu psavců, polilo mě horko spolu s mrazením. Rok, který jsem si promítla v 5 minutách, a v té promítačce byl SEN. Ano, poslední rok byl jako sen, kdy se mi s tvůrčím psaním a dalším podnikáním k němu otevíraly další a další dveře možností. Začalo to nedokončeným příběhem u tebe na kurzu, kdy jsem si uvědomila, že po odchodu z korporátu už nic nemusím, ale můžu si dovolit ho nedopsat. A to bylo jedno z prvních a velmi zásadních uvědomění, co mi pod tvým vedením vypadávaly z hlavy. Jsem si říkala, co že to ze mě padá, ale později jsem si uvědomovala, jakou to pro mě mělo sílu. Pak další kurz a uvědomění si, že nemám ráda své jméno, respektive příjmení a propracovala jsem se díky tvému tvůrčímu psaní k tomu, že chci vidět a slyšet své jméno a chci jej vidět a slyšet všude! (bráno s nadsázkou) Otevřela jsem se na sítích nejen svým jménem, ale také zveřejňovanými vlastními díly. A ten moment, kdy si říkám: Aha, asi to není špatné, když mi lidi říkají a píší: Piš! Já to všechno čtu. Anebo Jo, ty teď píšeš. To je dobré! Prostě rok velké změny, dovolení si, kreativity, tvůrčího psaní a svobody. Svobody slova, písma i myšlenek. A děkuji ti, za tvé jemné vedení a postrkování.
Je to pro mě velká radost a vzácnost, když sdílíš své pocity a texty. Najednou vím, že to, co dělám, má smysl. Moc ti za to děkuju. Prozraď nám, které krátké literární formy jsi už s námi vyzkoušela a které tě baví?
No to je sranda. Vždy, když jsem cokoli napsala, věděla jsem, že to je báseň anebo nějaký článek, mail, či manuál. Nezamýšlela jsem se nad formou, pouze nad obsahem. A když jsem (opět) na tvém kurzu objevila sílu fejetonu a vy mě nazvaly královnou fejetonů, musela jsem jít zkoumat do knihovny, abych ten styl vůbec pochopila. Stejně tak, když jsem poprvé od tebe slyšela slam poetry, začala jsem sledovat, fyzicky i online, slamování a zkoušet to. Je to práce, a to si uvědomuji vždy, když zabřednu hlouběji do jakéhokoli stylu. Teď mě vnitřně převálcovala slam poetry, a sem tam napíšu fejeton, ale jsem stále na samém začátku. Zkouším, zkoumám a píšu. Píšu, cokoli mě napadne, a pak třeba z básně vytvořím fejeton nebo slam, anebo naopak. Je to krásné, když víš, že jedna myšlenka může mít spoustu forem a může tím oslovit větší publikum.
Domluvily jsme se, že na oslavném workshopu k 1. výročí v Cafe Veritas bude mít Marcelka tři vystoupení. První bylo hned po jejím příchodu, natočila jsem ho na mobil, jen tak nepřipravené, na první dobrou, a až doma jsem si všimla, jak krásně ladí (nebo je v protikladu?) obsah s prostředím, květinami a srdíčky kolem.
Symbol lásky
Symbolem lásky rozumí se spousta věcí,
květina, srdce,
on a ona, pár jako ikona,
Symbol lásky je koupit ženě kytku,
ale co mi je po blbém kvítku,
když nevidí mě celou?
Jen jídlo, čisté prádlo a večeře v celou.
Symbol lásky je muži vařit,
však jak se bude tvářit,
když se mi nebude dařit?
Jako kvasný líh,
po němž by každý zjih, vypít ho neředěný.
Ale on pak po něm jen mele…….
Hele…
Neřeď, neřiď, nemel, nemluv a
neměj plno výmluv,
proč dnes ne a zítra taky
nechceš vidět žádný ptáky!
Symbol lásky je vzájemná touha,
při které se každá duše rouhá,
že společně jste navždy a
rozchod jen za podmínky vzájemné vraždy
Symbol lásky je… vyznání lásky,
kdy růžové brýle zalévají chvíle…
VŠECHNY a
pánové nemají nás za běhny,
ale princezny.
Symbol lásky je nemít vrásky,
mít vlásky plavovlásky a
být šik.
Šikovná na oko, na duši, na síle,
nevyčítat nic, natož provinile…
Že zas a znova, on není doma.
Symbol lásky je rodit děti,
však když jich je jak smetí,
chlap uletí a ouha….
v prdeli je touha,
po mně a po dětech a
jsem na ně sama a… v letech.
A tak… jako symbol lásky… vystřihuji srdce z papíru a
kladu si ho na hrudník,
by zalepilo po lásce díru.
A řvu!
Nahlas i potichu, že tuhle pletichu
jsem si snad zasloužila právem.
Zalitou červeným hávem.
Jsem sama… a srdce půl,
co zlomilo se jako hůl.
Však symbolem je stále!
To je úžasné! Kde se v tobě bere (vzala) odvaha jít s kůží na trh? Publikovat své texty, vystupovat před publikem.
To, že stojím před lidmi a prezentuji, mi problém nedělá. V práci jsem prezentovala, školila produkty nebo vedla porady. To sice bylo moje „vystoupení“, ale s cizími produkty. Tady, u mého psaní, to je jiné. Tady to je celé o mně. Moje prezentace a můj výrobek. „Prodat“ sama sebe bylo vždy těžké. Naštěstí ale přišel rok intenzivního vzdělávání, kdy jsem prošla desítky kurzů a workshopů, kde jsem se musela prezentovat jako „já podnikatel“. A také jsem naštěstí narazila na tvůj workshop tvůrčího psaní. Psaní mě totiž baví od mlada, ale kromě již zmíněných pracovních článků, e-mailů a manuálů, nikdo nic veřejně nečetl. A když jsi mi ty, hned na prvním workshopu, u prvního dopsaného příběhu, „nakopla zadnici“ a se slovy (na která nikdy nezapomenu) „val to ven“, mi otevřela oči a možnosti, bylo vymalováno. Jsem to já, kdo za těmi básněmi, slam poetry, fejetony a různými příběhy stojí. Miluji příběhy, ráda je vyprávím, ráda je zhmotňuji do slov, protože slova zanechávají stopu. A o tom píšu i na svém webu marcelafilipska.cz. Chci v lidech zanechávat stopu. A zjištění, že ti, kterým se to nelíbí, to vlastně vůbec nemusí číst, zatímco jiní to čtou a poslouchají s chutí, je velmi silný zdroj energie a důvod proč to dělat dál. A největší zážitek je, když ti, co poezii nesnáší, pak tvrdí, že ta moje je vlastně fajn.
Ano, to je i moje mise! Od prvního odmítnutí k tichému okouzlení.
Pojďte zažít i vy zázraky!
Týdenní online program Krátké texty – dlouhá radost, který vám přinese skvělé pocity při psaní a z dokončených textů
Jarní víkend s tvůrčím psaním a vínem ve vinařství na jižní Moravě Terroir slov