Zajímá vás, jak to vypadá na kurzu tvůrčího psaní a jaké můžou být výsledky, které si odnesete domů? V těchto dnech začínám připravovat nové workshopy na nových zajímavých místech. Brzy se dozvíte víc. Taky mi můžete vyplnit formulář se svými požadavky a přáními.
Tentokrát jsem se rozhodla, že se podělím o můj vlastní text z jednoho kurzu. To tady ještě nebylo! Není dokonalý, ještě se na něm dá pracovat, na druhou stranu hodnocení bylo příznivé, tak s tím nemám problém. Naopak, můžete mi psát vaše návrhy k vylepšení, aby byl ještě zábavnější a barvitější. Nebo můžete napsat svůj vlastní příběh na toto téma.
Zadání bylo: Příběh by měl mít 20 vět. Vaše postava se snaží být nenápadná na plese, který moderuje, a kde se ji snaží sbalit někdo, kdo je jí nesympatický. (Postava je jednodušší.) Zkusíte to taky?
Na venkovském bále se Marta, která se nikdy nebrala příliš vážně, chopila role moderátorky. „Dámy a pánové, připravte se na tanec, čeká nás pořádný rej!“ zvolala nervózně do mikrofonu. Neměla ráda pozornost, ale slíbený koláč zdarma byl silným motivátorem. Snažila se být nenápadná, což bylo velmi obtížné, když na sobě měla zářivě růžové šaty vypůjčené od sousedky.
V koutku sálu si všimla Pepy, místního „plejboje“, jehož samolibé úsměvy ji vždy spolehlivě otrávily. Pepa ji však už taky zmerčil a zamířil k ní s výmluvnou jistotou lovce. „Marti, dneska ti to sekne!“ prohlásil a pokusil se jí galantně políbit ruku. Marta se zasmála nervózním smíchem a nenápadně couvala k rautovému stolu.
„Promiň, Pepo, musím doplnit program,“ vykoktala a rychle vzala do ruky seznam aktivit, přestože ho už znala zpaměti. Pepa se ale nevzdal a pronásledoval ji jako hladový pes. Když ji požádal o tanec, předstírala, že zrovna hledá ztracený mikrofon. „Ach, taková smůla, technika mě volá,“ omluvila se a odklusala k reproduktorům.
Aby se Pepovi vyhnula, přerušila Marta schválně hudbu s tím, že je čas na soutěž o nejvtipnější taneční figuru. Pepa se přihlásil a na parketu předvedl něco mezi kuřecím tancem a pádem do trávy, což vzbudilo salvy smíchu.
Když se k ní znovu přiblížil, schovala se v kuchyni pod záminkou pomoci s nádobím. Ani tam ale nebyla v bezpečí. Pepa vtrhl za ní s talířem plným jednohubek. „Tady máš energii, Marti, taková hvězda nesmí hladovět!“ Podává jí jídlo, na které neměla ani pomyšlení.
Ke konci večeře už Martě docházely výmluvy, a tak v zoufalství poprosila svého kamaráda Petra, aby ji „zachránil“. Petr s ochotou přistoupil k improvizaci a přede všemi Martu vyzval k tanci. „Promiň, Pepo, mám taneční povinnosti,“ mrkla na Pepu a zmizela na parketu.
S Petrem to byl spíš zápas ve volném stylu, ale byla šťastná, že má Pepu konečně z krku. Ples skončil a Marta si oddychla. „Nikdy víc,“ slíbila si, když odcházela domů s úsměvem na tváři, se skvrnami na růžových šatech a koláčem v igelitce.
Mrkněte do mé nabídky, je tam něco na vyzkoušení zdarma, materiály k samostudiu, pokud chcete začít hned, a brzy tam budou přibývat akce naživo.