Nechtěla bych změnit svou schopnost hledat na všem zlém něco dobrého

Martina Lejska Maštalířová je úžasná, velmi inspirativní a moudrá žena, proto každé setkání s ní je pro mě velkou inspirací. Její životní příběh by vydal na několik knih a já doufám, že k tomu taky jednou dojde. 

Při našem společném tvoření jsem se dozvěděla hodně o tobě, tvé práci a tvém životě. Chci se zeptat, co ty považuješ za nejdůležitější a co bys nechtěla změnit, kdybys měla tu moc.

Co bych NECHTĚLA změnit? To je moc pěkná otázka!

Kdybys řekla, co bych chtěla změnit, musela bych hledat hodně dlouho a pečlivě, protože se učím celý život, velmi pilně, věci přijímat a akceptovat a hlavně vidět je v souvislostech. Jedna vychází z druhé a bylo by opravdu moc těžké, jednu jen tak vyjmout a změnit… Co bych nechtěla změnit, to je vlastně otázka na to, na čem lpím a co je pro mne důležité, že?

Nechtěla bych například změnit svoje čtyři děti a svého skvělého muže!

Ale teď vážně:

Myslím, že bych nechtěla změnit svoji schopnost žít. Žít s radostí, s mimořádným talentem radovat se z úplných maličkostí a být vděčná.

Žít s důvěrou, že je o mne postaráno, s nadějí, že vše se děje v můj prospěch a s odvahou, že ať život přinese cokoli, že to zvládnu.

Nechtěla bych změnit svou schopnost hledat na všem zlém něco dobrého a svou trpělivost čekat, až to uvidím a pochopím.

Nechtěla bych změnit svou bytostnou zvídavost a touhu poznávat. Svoji dychtivost po životě a po poznání Podstaty.

V jedné větě zmiňuješ své děti a svého muže, ale tvůj současný muž vstoupil do tvého života později. To určitě nebyla procházka růžovou zahradou, když jsi zůstala s dětmi sama.

Porodila jsem svému prvnímu muži 4 děti a opravdu jsem si přála s ním zestárnout, slavit s ním výročí zlaté svatby, radovat se společně z našich vnoučat. Pak jsem jednoho dne zůstala s dětmi sama a doslova jsem se viděla padat do BAHNA SEBELÍTOSTI. To jde moc dobře! A snadno!
Tehdy jsem si dala mantru pro další měsíce a roky a možná zbytek života – HLAVNĚ NEZATRPKNOUT!
Nechci a nedovolím, nikomu a ničemu, ani sama sobě, aby se ze mne stala PROTIVNÁ ZAHOŘKLÁ BÁBA!
A to jde opravdu snadno! Kdo by nezahořkl, když zůstane ve 42 letech sám se 4 dětmi?!

Pokud nezahořknete, nezatrpknete, nezanevřete na život a budete věřit tak, jako budete dýchat, že je pro vás připraveno něco dobrého, pokud budete dychtit po krásných a zajímavých zkušenostech, pokud se v té sebelítosti neutopíte, ale naopak vyvinete obrovskou duševní sílu se z ní vymanit, pak si zaručeně přitáhnete do života nové a krásné. Lidi, zkušenosti, události.
Jasně, už ne další děti, už ne zlatou svatbu, ale tolik, TOLIK, krásného, za co lze cítit vděčnost.

Vím, že toho pracovně děláš neuvěřitelně moc. Čemu se vlastně věnuješ, jak dlouho, co tě k tomu přivedlo?

Momentálně se asi nejvíce věnuji homeopatii a terapiím, které jsou postaveny hodně na osobním rozhovoru. Stále si ještě ale nechávám práci s přírodní kosmetikou, hlavně proto, že mnoho mých klientek se rádo přijde zrelaxovat a nechat opečovat. Mnohdy právě tahle chvilka péče pod mýma rukama jim pomůže nabrat síly a probudit sebeozdravné schopnosti vlastního organismu, kterými všichni přirozeně oplýváme.

S klienty pracuji celkem 19 let, postupně jsem se vzdělávala v mnoha oborech, které se vzájemně doplňují. Také jsem studovala tři roky psychoterapeutickou fakultu v Praze a čtyři roky homeopatickou fakultu. Vzdělávám se nesmírně ráda a osobně věřím, že s tím nesmí člověk nikdy přestat.

Co se nevyvíjí a neroste, to zakrňuje a odumírá.

Je něco nového, s čím bys chtěla začít?

Je tolik nádherných úžasných věcí, které by mě zajímaly a na které možná v mém životě už nedojde! Ale pravda je, že teď nemám v plánu nic konkrétního. Ráda bych se spíš do větší hloubky věnovala tomu, co už dělám. Homeopatii druhým rokem učím a cítím potřebu opravdu umět předávat tuhle krásnou vědu. Začala jsem pomáhat jako dobrovolník v Hospici, ráda bych na to měla víc času. Knihovnu mám doma plnou překrásných knih, které se těší, že si na ně udělám čas. A pak je tu má rodina a čas s ní je mi nesmírně vzácný.

Takže jestli bych chtěla něco nového začít? Pokud mne ještě čeká „něco nového“, samo si mne to najde. Do té doby bych se asi chtěla naučit jen být víc přítomna vždycky tam, kde právě jsem, pro ty, se kterými tam jsem.

Naživo se s Martinou můžete setkat v jejím Studiu Koré v Brně a nechat se třeba opečovat jako Růženka, nebo na jiných místech, kde působí jako lektorka. Virtuálně ji můžete navštívit na jejích stránkách.

O našem tvoření si můžete přečíst v tomto článku.