Jak je dobré míti svého korektora

Patříte k těm, kteří korektury běžně využívají a nestydí se za to, nebo k těm, kteří ani neví, co to je? Domníváte se, že česky umíte a korektora nepotřebujete, anebo se stydíte vůbec něco napsat, protože si nejste svou znalostí jazyka jistí a s hrůzou vzpomínáte na diktáty a hodiny češtiny vůbec?

Dobýt, nebo dobít hrad?

Začneme hádankou. Co myslíte, že je správně? Tvrdé y, nebo měkké i ve spojení dobýt/dobít hrad? Jste zaskočeni, nebo to víte úplně jistě? A víte, kde to můžete zjistit, úplně tajně, nemusíte se nikoho ptát a cítit se trapně? Stalo se vám, že jste jako dospělí zjistili, že jste se něco ve škole naučili špatně?

Povím vám příběh o tomto pravopisném jevu, který se objevil v domácím úkolu z češtiny. Jako rodič jsem chybný tvar opravila, dítku vysvětlila a myslela jsem, že tím je to vyřešené. Co ovšem nastalo potom! Většina třídy to měla ve variantě, kterou ale paní učitelka (sama se nahlas označovala za výbornou češtinářku) považovala za chybnou. Věnovala tomu celou hodinu, rozmazávala to a vysvětlovala, protože byla o své pravdě skálopevně přesvědčená. Takže jsem byla nucena udělat to, co jsem nikdy nechtěla – upozornit pedagoga na jeho chybu. Vytiskla jsem příslušnou pasáž z Pravidel českého pravopisu, podtrhala a paní učitelce poslala. Ve třídě pak došlo k dalšímu obsáhlému výkladu na toto téma. Myslím, že žáci na to nikdy nezapomenou, ale jestli budou umět napsat správně „dobýt hrad“, to si netroufám odhadnout.

Možná má spousta z nás podobný příběh, někdo o tom třeba ani neví a nepochybuje o tom, že určitý pravopisný jev ovládá. Dobrá zpráva je, že častokrát se chyby ani nedopustíte, protože někdy jsou povolené obě varianty (ale někdy zase ne). Proto je dobré vědět, kam se můžete obrátit, když jste na pochybách. Asi vás napadne zeptat se svého češtináře, ale můj příběh vám ukázal, že to nemusí být jistota. Lepší než někoho obtěžovat, je zjistit si to jednoduše a beze svědků sám. Pokud je to jednou za čas.

První pomoc a zákon je Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český.

Jak se bez obav prezentovat písemným projevem

Chcete napsat knihu, čeká vás diplomová práce nebo musíte dodat obsáhlou zprávu na ministerstvo, ale svazuje vás strach, že vás lidi budou upozorňovat a kritizovat za vaše chyby a nebudou vás brát vážně? Nebojte se a oslovte korektora, nejlépe i dva, a svěřte jim své dílo, ať můžete klidně spát.

Spolupráce má svá pravidla, ale lidé jsou různí, takže nakonec to probíhá pokaždé originálním způsobem, jak se obě strany domluví. Důležité je, aby se klient svého korektora ptal, kdykoliv má nějakou pochybnost, aby se za své chyby nestyděl, ale naopak byl rád, že se na ně přišlo. Je taky dobré vědět, že při psaní se projevuje „autorská slepota“, člověk dělá chyby (i když jazyk ovládá dobře), když text vylepšuje a upravuje, ale pak je nevidí, až třeba s odstupem času.

Při své práci s rukopisy různých autorů neustále zjišťuju, že kdo neovládá pravopis, nemusí být nutně špatný autor a naopak, kdo pravopis ovládá slušně, že nemusí mít dar vyprávět příběhy. Je to různé, nic není daný a neměnný stav a ve všem se dá zlepšovat. Nebojte se požádat o pomoc:

Korektora, aby vychytal vaše chyby a chybky.

Copywritera, aby napsal za vás text, který potřebujete.

Ghostwritera, aby napsal text za vás vaším jménem.