Co přináší autorům literární soutěže

Zkoušeli jste se někdy přihlásit do literární soutěže? Pokud ano, co vám to přineslo? Proč byste to (ne)měli dělat? K čemu je to vlastně dobré?

Kdysi dávno na střední mě jedna soutěž lákala, dokonce jsem to oznámila i češtinářce, ale do konce (odeslání) jsem to tehdy nedotáhla. Jako kantorka na gymplu jsem byla v mé práci úspěšnější. Každý rok nějakou soutěž vyhrál někdo z mých studentů a měla jsem na tom svůj podíl. Téma jsem zadávala jako školní práci a tu nejlepší jsem pak do soutěže poslala.

Některé soutěže pokračovaly osobním hodnocením a semináři se členy poroty a navazujícími programy, třeba v Českém rozhlasu. Takže smysl pro studenty obrovský. Tuhle konkrétní jsme vyhráli v několika kategoriích, přivezli jsme několik tašek knižních odměn a spoustu zážitků a rozpracovaných dalších literárních pokusů.

Poslední dobou, kdy jsem na volné noze, mě občas osloví nějaký autor s žádostí o korektury s tím, že se chce zúčastnit literární soutěže, a někdy pak dostanu i sborník s vítěznou povídkou. To mám vždycky velkou radost.

A největší mám z úspěchů Martiny Vítové, která se ke mně do kurzů tvůrčího psaní dostala jako nesmělá středoškolská studentka. Od té doby už uplynulo pár let, Martina vystudovala obor Česká filologie se zaměřením na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích na univerzitě v Olomouci. S literárními soutěžemi má bohaté zkušenosti, tak jsem se ji rozhodla pro vás vyzpovídat.

Marti, ty jsi vítězkou mnoha literárních soutěží. Spočítala jsi to někdy? Vedeš si statistiku?

Poprvé jsem začala soutěžit v patnácti letech a od té doby jsem se umístila v celkem devíti soutěžích, z toho osm jich bylo celostátních. Vedu si poměrně detailní soukromé statistiky, ve kterých zaznamenávám, ve kterém roce jsem se účastnila jakých soutěží, s jakými povídkami a případně na kolikátém místě se umístily, abych neztrácela přehled. Své úspěchy potom zveřejňuji na blogu.

Dostala jsi na soutěžích také zpětnou vazbu?

Ano, párkrát. První takové soutěže jsem se účastnila právě v těch patnácti letech. Porotci byli tenkrát velice milí a vzhledem k mému nízkému věku se v první řadě snažili vypíchnout přednosti, které daná povídka měla, ale zároveň mi dali několik cenných rad a doporučení, jimiž se řídím dodnes. Ani později jsem se nesetkala s porotcem, který by se mě vyloženě snažil demotivovat nebo nějak shodit, nanejvýš mi bylo řečeno, že jsem mladá a mám potenciál, na kterém ještě musím pracovat.

Za sebe můžu říct, že soutěže, které poskytují zpětnou vazbu, jsou u nás vzácné, ale pro začínajícího autora mají nesmírnou cenu, protože se kromě toho, jak si vede v porovnání s ostatními, dozví, co může zlepšit. Chce to ale pevné nervy a pokud jste citliví jako já, tak číst slovní hodnocení s odstupem, kdy už opadají emoce.

Co podle tebe vede k úspěchu v soutěžích?

Na tom se podílí mnoho faktorů, často včetně osobních preferencí porotců, takže neexistuje přesný recept, který by vám pokaždé zaručil vítězství. Ale pomáhá velká práce na sobě a pilování řemesla. Touha neustále se zlepšovat a zkoušet nové věci. Umět přijímat kritiku, ale hlavně to nevzdávat. Málokdo uspěje hned napoprvé a často trvá roky, než se člověk vypracuje a najde svůj tvůrčí hlas.

Jedno bych ale měla ještě zmínit. K úspěchu nestačí vypilovat samotný text, ale je třeba se zaměřit také na věci kolem něj. Důkladně si přečíst propozice dané soutěže, ověřit si, že jste nepřekročili povolený počet znaků nebo že neposíláte hororovou povídku do soutěže se zaměřením na romantiku. Zní to jako samozřejmost, ale tyhle věci podstatně zvýší vaši šanci na úspěch.

Jaká výhra ti udělala největší radost?

Asi můj nedávný úspěch v soutěži Příbram Hanuše Jelínka, kde se má povídka Rváč umístila na prvním místě. Vzhledem k tomu, že se jednalo z velké části o jazykový experiment, který jsem napsala v řádu několika hodin v návalu příšerného vzteku, tak jsem si od toho příliš neslibovala, ale ukázalo se, že byla správná volba nenechat si ho pro sebe a zkusit své štěstí v soutěži.

Martinko, děkuju za bezva odpovědi. Ještě by mě zajímalo, kolikrát byl tvůj vítězný text publikován. A kde.

Já si většinou vybírám soutěže, jejichž hlavní cenou je publikace vítězných povídek ve sbornících. To je případ například soutěže Daniel a Můj svět. Díky Příbrami Hanuše Jelínka se pak mé texty objevily v almanaších Tragédie při kvílení jazzu a Tak jsem tady…

To je super taktika.

To ano, mělo by mi to pomoct, až budu nakladatelstvím nabízet svou knížku.

Držím palce.

Martinu najdete na jejím blogu: https://martinavitova.wordpress.com/

Rozhovor s Martinou jako středoškolskou studentkou