Před rokem jsem se rozhodla, že budu čas od času psát blogové články o tom, jak ovlivňuje práce copywriterky můj reálný život. Loni jsem měla od klienta za úkol seriál článků o rekonstrukcích bytu a v reálu se u nás doma odehrávala skutečná přestavba našeho bytového jádra. Super, věděla jsem, o čem majitel stavební firmy mluví, a věděla jsem, na co se mám ptát, na co si dát pozor, jaké jsou nejnovější trendy atd. A musím říct, že jsme spokojeni.
Už víc než dva roky píšu pro jednoho světového klienta články mj. o ochraně životního prostředí, cirkulární ekonomice, odpadovém hospodářství, udržitelnosti a podobně, protože v těchto oblastech je lídrem nejen na českém trhu. Témata mě zajímají, mám nastudováno čím dál víc a snažím se taky svou troškou přispět a získané poznatky uvádět do svého života.
Mezi reálné cíle udržitelného rozvoje lze zařadit hledání úspor v množství potřebných materiálů bez vlivu na kvalitu výrobku, efektivní využití surovin ve výrobě, bez velkých odpadů a zbytků, opětovné využití na něco jiného nebo snaha o opravu poškozených výrobků.
Budoucnost patří bezpochyby trvale udržitelnému životu. Je hned několik kroků, do kterých se vám rozhodně vyplatí se zapojit co nejdříve:
Každý týden jezdím do své rodné vesničky střediskové, kde mají opravdu promakaný systém odpadového hospodářství. Protože vyklízím dům po několika generacích a několik domácností najednou, nerudovská otázka Kam s ním? svítí v mé hlavě ve dne v noci. Když přijíždím vlakem, už na nádraží přemýšlím, kterou cestou se vydám, abych zkontrolovala, jaké kontejnery jsou zrovna dnes ve sběrných hnízdech. (Každá domácnost má doma od začátku letošního roku čtyři barevné popelnice, do kterých třídí (systém door to door), takže počet a druh kontejnerů od té doby prořídl a neustále se mění).
Tato sobota byla opět vtipná a dobrodružná. Domluvily jsme se se sestrou, že budeme uklízet na půdě.
V první fázi jsme třídily věci na vyhození – rozbité, nepotřebné. A u druhé hromady jsme se dojímaly, vzpomínaly a přemýšlely, jak využít ještě a jinak to, co má pro nás sentimentální hodnotu a co se dá vyčistit a uložit. S láskou jsem si uložila čisté a jako nové keramické srdíčko – formu na pečení, kterou používala naše prababička, když k ní maminka jezdila na prázdniny. To byla úplně nová informace. Když se ve food magazínech začaly objevovat designové fotky z výletů se řízky v hliníkových krabicích, bylo mi líto, že už takovou nemám, protože v takové nám babička každý týden vozila rolády, oříškové rohlíčky, prostě něco dobrého, co jsme měli v neděli po obědě. A co myslíte? Byly tam! Hned dvě. Objevů bylo a bude ještě mnohem víc. Těším se na to.
Druhá, mnohem větší hromada, vytříděná v pytlích, byla připravena na svůj přesun po desítkách let z domu. Věděly jsme, že se zrovna koná velká hasičská slavnost – Gulášfest, proto jsme ještě na internetu kontrolovaly, kde akce bude probíhat. V místním zpravodaji jsme se dozvěděly, že v kině, na druhém konci vesnice. Když jsme strčily kuře do trouby, rozhodly jsme se, že vyběhneme ke kulturnímu domu, který je nejblíž a kde momentálně má být kontejner na textil a na sklo. Ani jsme se nepřevlékaly, běžně nikdy nikoho nepotkáme. Popadly jsme kýbl se sklem a tři igelitky s lepším oblečením a myslely si, že jsme za pár minut zpátky. Když jsme se blížily k cíli, potkávaly jsme svátečně naladěné a oblečené spoluobčany a zdálky viděly řady toitoiek a stánků. Chvilku jsme váhaly…
Přišly jsme blíž a zjistily, že kontejner na sklo musel ustoupit mobilním záchodům a kontejner na textil je plný. Nicméně menší igelitku jsme do něj ještě narvaly. A co teď? Vrátit se s odpadky zpátky domů? To ne! Vydaly jsme se k dalšímu, vzdálenějšímu, odpadovému hnízdu. Cestou jsme potkaly inlajnlisty, harlejáře, volejbalisty, fotbalisty a muzika nám k tomu vyhrávala. Na fotbalovém hřišti jsme objevily kontejner na sklo, tak jsem si mohla ulevit. Textil bohužel na rozdíl od minulého týdne už na tomto místě nebylo kam odložit. Tak jsme pokračovaly v anabázi… Ušly jsme víc než 10 000 kroků a měly splněno. Kuře v troubě se krásně rozpadalo, vonělo a čekalo na nás. Procházku po obědě jsme ale už vzdaly, sice jsme se mohly nalíčit a obléct do svátečního, aby nás nikdo nepoznal, a obejít ještě vzdálenější sběrná hnízda, ale naplánovaly jsme si na příště vyšší level této hry – pojedeme s kárkou do sběrného dvora.
Možná vám o tom napíšu zase příště. Nebo si vyberu zase jiného klienta s jiným důležitým tématem. Třeba o pojišťovnách?