Všechno se poskládalo jako puzzle a stal se zázrak

Je neděle, jsem zase doma, v lese. Ještě se trošku chvěju. Včera se totiž stal zázrak a já jsem mohla být při tom!

Zažili jste někdy chvíle, kdy jste se cítili úplně správně, tam, kde se zrovna nacházíte, ve společnosti úžasných lidí a dělo se zrovna něco úžasného?

Takové okamžiky zažívám vždycky v kavárně Café Veritas, která se jednou za čas stane naším útočištěm, kreativní inspirací a doslova v dobrém slova smyslu začarovaným místem. (O tom někdy příště.) Dnes jsem dostala za úkol pozvat vás do své „kuchyně“.

Včera na workshopu na téma Emoce ve vašem psaní, které možná některé případné zájemce asi (právem) vyděsilo, se děly věci! Ani já jsem nevěděla, jestli chci další sobotu pracovat, nebo mít radši volno. Podle toho taky vypadala propagace. Nechtěla jsem tam mít davy, tušila jsem, že to bude velmi intimní a hluboké. A byl proces napínavý do poslední chvíle! Nakonec se TO poskládalo, jak nejlíp mohlo, i s objížďkou na trase do Olomouce, díky níž jsme mohly nabrat Evu, která nemusela jet o tři hodiny dřív MHD a pak někde čekat.

Věděla jsem, že o emoce nouze nebude, děly se tento týden všem náročné situace. Na poslední chvíli jsem běžela přes les do obchodu pro kapesníky, protože při psaní smích střídají slzy a tady se to dalo očekávat. Měla jsem připravená různá cvičení s tím, že budu vybírat až na místě podle konkrétní situace a odezvy. Vzala jsem s sebou všechny karty, co mám, vyprávěcí kostky, které jsem pak nakonec nevytáhla.

Začala jsem zlehka a bezpečně s kartami Kouzelná cesta, měly premiéru. Ženy si vybraly 3-5 karet a měly za úkol vyprávět pohádku. Rozepsaly se a pak své dílko přečetly. Ale ještě se pořádně nepředstavily. Záměrně.

Pak jsem vybrala úkol k tomu představování, o kterém jsem věděla, že bude hodně náročný. A byl. Narazily jsme na (mnou očekávaný) odpor, který se ale podařilo společnými silami překonat. Vždycky jsou na vině traumata a traumátka ze školy, to už dávno vím a mrzí mě to, proto se vždy snažím je rozpouštět a vytvářet bezpečný prostor. Víte, na co jsem tentokrát přišla? (Měla jsem totiž během dne několik AHA momentů.) Při zkoumání emocí a při přípravě na tento workshop jsem zjistila, že nejsilnější a nejtrvanlivější emocí je PONÍŽENÍ.

A ten zázrak, kterého jsem byla svědkem (i součástí)? To byla ta kouzelná proměna z „obyčejných“ žen ve spisovatelky, které se už nebojí a nestydí vzít propisku do ruky a ZAČÍT PSÁT. A že píšou krásně a zajímavě, jsou v tom emoce, vtip, zkušenosti, kontakt s podvědomím – prostě život. Ještě o nich uslyšíme.

Odložím si sem krásné reference nově zrozených spisovatelek:

Eva Pitnerová, kartářka a konstelátorka

 Bylo to skvělý! Přesně podle mého gusta. Alča na nás šla tím nejlepším způsobem, který znám. PRAXÍ. Když vytáhla karty, které používají prvňáčci, aby se naučili vyprávět příběhy, věděla jsem, že jsem doma! V tomhle duchu se nesl celý den. Pokaždé přišla s cvičením, které nás rozepsalo. Mně se nejprve vynořily obavy, taková ta školní traumátka a bolístky, že psát nezvládnu. Neumím to, nepůjde mi to. Ale pod citlivým i kreativním vedením Alči a v úžasném kolektivu, který mě v procesu podržel, jsem z kurzu odcházela obohacená a s odhodláním svou knihu napsat. Nejen v mém dětském snu, ale opravdově s odvahou. Ještě ten večer jsem psát začala. Alena Vorlíčková kurz psaní je sice o psaní, ale také o velkém sebeuvědomování. Vřele vám ho doporučuji.

Marcela Filipská, Královna fejetonů

Alenko, děkuji ti za nádherné provedení emocemi a to nejen mými, ale i emocemi všech těch postav, které se mi zhmotnily na papíře i v hlavě. Postavu slavné spisovatelky si samozřejmě odnáším s sebou a mockrát ti za ni děkuji. Jsi úžasná! Marcela

Sandra Dvořáková

NA CESTĚ KE SPLNĚNÝM SNŮM jsem se dnes vydala do Olomouce, mimochodem do jedné úžasné kavárny #CafeVeritas – vřele doporučuji. NA KURZ TVŮRČÍHO PSANÍ od Alena Vorlíčková , abych si splnila svůj VELKÝ SEN napsat vlastní knihu. Bylo to úžasné, podnětné, emocionální a ne-skutečně tvůrčí! Bude to ještě dlouhá cesta, ale víme, že nejdůležitější je začít, a to se mi dnes povedlo.

O těchto ženách chci napsat ještě samostatné články s ukázkami jejich tvorby. A o Café Veritas taky.

Chcete si úžasné pocity z tvorby textů taky zažít? Zatím sami v bezpečí domova? Pak pro vás mám pracovní listy Deník mé knihy (ale ne mojí, ale myšleno vaší).