A není to málo, Antone Pavloviči?

Fanoušci Járy Cimrmana už tuší, s kým tento náš velikán hovoří, a znalci literatury už vědí přesně, že jde o inspiraci k dramatu Antona Pavloviče Čechova Tři sestry. Trojka je magické číslo, se kterým se setkáváme hlavně v pohádkách. Tři bratři, tři kouzelné předměty, tři dobré či špatné skutky. Jak praví lidové úsloví, do třetice všeho dobrého i zlého. To určitě znáte a tak nějak nevědomky při psaní asi většinou používáte.

Když už jsme ale u Antona Pavloviče, víte, co je Čechovova puška? Slyšeli jste někdy, že když se v povídce objeví na stěně puška, musí se z ní taky vystřelit? Je to pravidlo tvůrčího psaní o tom, že každý prvek (monolog, rekvizita) musí mít v textu svůj smysl, aby se čtenář zbytečně nerozptyloval a neočekával neexistující odpovědi.

Podle Čechovova principu by každý prvek (nejenom věc, ale i třeba lidská vlastnost) měl mít nějaké využití nebo přínos, aby si vysloužil své místo v příběhu a nemátl čtenáře. Zahrnout do příběhu něco významného, co si každý zapamatuje, je příslib, který dáváte svým čtenářům. Pokud se vám ho nepodaří naplnit, teoreticky jste je zklamali.

Existuje několik variant této rady od Čechova, ale pro shrnutí je zde jeden citát: „Pokud jste v prvním dějství pověsili na zeď pušku, pak by se v následující části mělo střílet. Jinak to tam nedávejte.“ Tato myšlenka povzbuzuje spisovatele, aby vytvářeli semknuté příběhy, kde každé slovo má své místo a každý detail přispívá k zápletce. Čechovův přístup se od té doby stal základním konceptem vyprávění příběhů napříč různými médii.

A co vy? Čtete si znovu a znovu a upravujete svoje díla, aby v nich nebyly matoucí a nadbytečné detaily?

Chcete se dozvědět víc z literární kuchyně? Mám pro vás virtuální knihovnu, ve které si můžete brouzdat, kudy se vám zachce.