Konečně zase Zlín, tentokrát po stopách Tomáše Bati

Po třech letech konečně festivalový Zlín normálně jako dřív, i když zase jinak – s jiným počtem a věkem dětí, jiným programem, jinými prioritami. Užili jsme si to jako vždy naprosto parádně – koncert Čechomoru, 3 nové filmy, hvězdy filmového plátna naživo, poflakování po parcích, bydlení v loftu v nově se probouzející průmyslové čtvrti, kde to fakt žije, gurmánské zážitky, Památník Tomáše Bati.

Filmové pohádky

I letos nás zlákaly nové pohádky – Zakleté jezero, variace na Sůl nad zlato v nádherných lokacích na Slovensku, v maďarských jeskyních a na hradě Pernštejn. Druhou pohádkou byla dvojka oblíbené Tajemství staré bambitky. Byli jsme zvědaví, o čem může vyprávět druhý díl po několika letech, a zklamaní jsme rozhodně nebyli. Humor podbízivě lidový v každé replice, ale herecké výkony skvělé, uvedení pohádky filmovou delegací i se zpěvem Veroniky Khek Kubařové, takže zážitek stál za to.

Večer jsme ještě zhlédli ukrajinský film Olga o mladé gymnastce. Silný příběh vypráví o Ukrajině před několika lety, o kyjevském Majdanu z přelomu let 2013 a 2014, který my jsme nevnímali asi tak silně. Až s tímto filmem jsme si uvědomili, co dnešním událostem na Ukrajině předcházelo, a začali se o to víc zajímat.

Hlavní téma našeho letošního ročníku

Ústřední linkou letos byl Zlín Tomáše Bati, z mnoha důvodů:

• Líbí se nám jedinečná architektura tohoto města – bíločervené budovy v zeleni.
• Ubytování se mi podařilo tentokrát sehnat v loftu v Baťově továrním areálu v budově 32.
• Lákala mě nedávno obnovená budova Obchoďáku s Bistrotékou Valachy.
• Chtěli jsme se podívat do Památníku Tomáše Bati.
• V období vynucené koronavirové pauzy jsem o Tomáši Baťovi něco přečetla.
• Na místě jsme zjistili, že v centru města probíhají stavební práce, takže tím, že jsme tentokrát přesunuli svou pozornost do obnovené části města, všechno dokonale vyšlo.

Okolí Baťova mrakodrapu

Zchátralé baťovské tovární haly vstávají z popela a je to zážitek. Rozlehlý průmyslový areál vznikal od roku 1924 jako „Továrna v zahradách“. Rozrostl se do rozlohy 70 hektarů a tvoří ho typické budovy z červených cihel s magickým rozměrem 6,15 – vzdálenost od jednoho nosného sloupu budovy k druhému. K orientaci slouží číslování budov a ulic podle amerického vzoru.

Nezachovaly se všechny budovy, některé byly vybombardovány za války, další zchátraly později. Dnes je velká část areálu volně přístupná, budovy postupně zrekonstruovány a oživeny obchůdky, restauracemi, bankami, fitky, ubytováním. Lidé tu žijí, jsou milí a vstřícní. To znamená, že je jim tu dobře.

Centrem industriálního komplexu je Baťův mrakodrap (21. budova), v němž sídlí Krajský úřad. Je to 77,5 metrů vysoká stavba z roku 1938, bývalé administrativní centrum koncernu Baťa. Byla to tehdy druhá nejvyšší budova v Evropě vybavená velmi moderními technologiemi – centrální klimatická jednotka, lanovka pro umývání oken a opravy fasády, několik výtahů, potrubní pošta, podlahové zásuvky. Dodneška je raritou ředitelská kancelář ve výtahu. Tu jsme si mohli dvakrát prohlédnout z ulice, když byla v přízemí. Příště si rezervujeme prohlídku v Muzeu jihovýchodní Moravy (15) s průvodcem.

Zrekonstruovaný 14/15 Baťův institut se stal sídlem krajské knihovny a muzea, které jsem navštívila před pár lety, když jsem v knihovně měla seminář pro knihovníky. Letos jsme na prostranství mezi těmito dvěma budovami zažili parádní koncert kapely Čechomor a videomapping studentů zlínské univerzity. Nakonec ani nepršelo.

Gahurův prospekt

Několikrát denně jsme procházeli přes Gahurův prospekt ke Kongresovému centru a dívali se přes trávník nahoru na Památník Tomáše Bati, který nás přitahoval jako magnet. V neděli jsme vystoupali kolem Baťových internátů na kopec, abychom se v infopointu dozvěděli něco i o architektovi Františku Lýdie Gahurovi, zlínském rodákovi, který vytvořil projekt Továrna v zahradách, zahradní město, navrhl nemocnici, obchodní dům, kino, Studijní ústavy i Památník Tomáše Bati.

Ten patří ke skutečným architektonickým skvostům. „Skleněný krystal“ se znovu ve své původní kráse otevřel v roce 2018. A je to opravdu zážitek strávit v něm pár chvil a uvědomit si při tom, jaký byl Tomáš Baťa vizionář, jak měl všechno promyšlené do posledního detailu, např. vzdělávání pracujících, kteří postupovali jednotlivými stupni výš a výš (nahoru do kopce) až na nejvyšší úroveň, kde byli vychováváni pro zahraniční posty, chodili ve smokingu a věnovali se golfu, kriketu a dalším sportům.

Pobavila nás historka o tom, jak do Zlína přijel prezident Masaryk a Baťa ho jako zlínský starosta městem provázel. Když se prezident zeptal, zda se může podívat do nějakého dělnického domku, které byly na tehdejší dobu velmi luxusní, odpověděl mu Baťa, že beze všeho, do kterého chce. Když do jednoho domku vstoupili, chtěl se prezident podívat i do koupelny. A tam uviděl vanu plnou králíků. Baťa se moc zlobil. Dělníci totiž měli okolí svých domků pěkně udržovat a nesměli tam chovat domácí zvířata ani pěstovat zeleninu.

Moderní kulturní a univerzitní centrum

Do architektury města fenomenálně zapadá univerzitní centrum, které navrhla světová architektka a místní rodačka Eva Jiřičná. Kongresové centrum Zlín se stalo hlavním dějištěm každoročního filmového festivalu s červeným kobercem a sochou zlatého střevíčku, probíhají zde workshopy pro odbornou veřejnost a taky aukce filmových klapek.

Je úžasné, jak všichni architekti se snaží zachovat ráz města a principy jeho architektury.

„Co chceš, můžeš.“

KDO BYL TOMÁŠ BAŤA?

ČESKOSLOVENSKÝ SELFMADEMAN
Podnikatel, vizionář, král obuvi — zakladatel obuvnické firmy Baťa.
STAROSTA MĚSTA ZLÍNA
Jako starosta prosadil koncepci zahradního města, reformu veřejného školství a značně město rozšířil.
GLOBÁLNÍ PODNIKATEL
Od roku 1918 zřizoval své prodejny a továrny v několika desítkách zemí světa.

Inspirativní pravidla svého podnikání shrnul Tomáš Baťa do těchto vět:

„Jsou tři druhy hodnot, které potřebujeme v jakékoli práci na světě: kapitál, vědomosti a svoboda.“

„Náš podnik je výdělečný. … Proto také bychom chtěli zvýšiti prosperitu kraje, v němž pracujeme, země, z níž čerpáme své síly, a státu, který jest základnou našeho podnikání.“

Architekt Gahura o Baťovi:

…velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus i prostota – to byly všechno zvláštnosti Tomáše Batě…“

Chcete se dozvědět o Tomáši Baťovi víc? Čtěte na tomto webu.