Ksenija Mravlja je mladá sympatická průvodkyně turistů, tlumočnice a překladatelka. Seznámily jsme se přes internet díky tomuto článku o jejím městě. Našla mě na profesní síti LinkedIn a napsala mi za ten článek poděkování, a tím jsme navázaly komunikaci a asi za rok i spolupráci. Letos jsme se už poznaly osobně a dvakrát setkaly v její krásné zemi. A při tom jsme pro vás připravily rozhovor o Slovinsku, o češtině, o překládání, turistech a zajímavých místech…
Odkud pocházíš a kde žiješ teď?
Jsem rodilá Slovinka a žiji ve Slovinsku. I když je moje duše především světská a všude se cítím jako doma, zatím bych ale nechtěla žít nikdy jinde. Během svého studia češtiny a francouzštiny jsem žila v obou zemích a také hodně ráda cestuju, ale ve Slovinsku zatím mám úplně všechno, co pro štěstí potřebuji.
Jak ses dostala k českému jazyku?
To je otázka, kterou dostávám pořád a na kterou nerada odpovídám. Před několika lety mě na letní škole češtiny v Plzni poprosili, zda bych mohla připravit řeč o svém studiu češtiny. I když městská radnice asi není nejvhodnější místo na komedii (ještěže jsem byla v Čechách, kde se lidé rádi smějí i při vážných a oficiálních událostech), začala jsem mluvit o tom, jak se mě každý Čech vždy ptá, proč studuji tak (cituju) „zbytečný a nepoužitelný jazyk“, a jak na to nikdy neumím odpovědět. Pro mě to bylo asi náhodou, žádný romantický příběh, jenže jsem vždycky ráda dělala věci jinak. Ale teď dobře vím, proč mě čeština během studia tak zaujala: kvůli české kultuře, české literatuře, českým vynikajícím filmům a pohádkám, českému pivu, Patovi a Matovi, svíčkovým a utopencům, kvůli všem délkám a háčkům, a prostě kvůli tomu krásnému jazyku, jakým čeština je.
Co teď děláš, čím se živíš?
To si asi nikdo, kdo se mě během studia ptal „proč, sakra, čeština“, nepředstavoval: živím se češtinou. Většinou češtinou, pak ještě v menší části francouzštinou a angličtinou. Všichni říkají, že je velké bohatství mluvit cizími jazyky, ale ve Slovinsku v této době my lingvisti těžce dostaneme práci, pokud nejsme sami dost kreativní a vynalézaví. Já jsem naštěstí vždy byla, tak jsem si práci stvořila sama. Jsem turistickou průvodkyní po Slovinsku v českém, francouzském a anglickém jazyku, spolupracuji také se Slovinskou turistickou centrálu STO na propagaci Slovinska v cizině. Kromě toho také vyučuji, většinou cizince slovinštinu, jinak i francouzštinu, češtinu zatím ne – zájem o to tak velký není. A nakonec také překládám, zvláště mě zajímá překlad literární.
Kam vodíš turisty nejraději?
Turisty vodím jen po Slovinsku, protože myslím, že nejautentičtěji může nějakou zemi představit někdo, kdo v ní a s ní žije. Pokud tato osoba také dobře zná kulturu a jazyk svých turistů, může jím ji představit způsobem, který jim je blízký. Ve Slovinsku většinou turisti navštěvují největší atrakce jako např. hlavní město Lublaň, Bled a Alpy, Piran a pobřeží, krasové jeskyně … To jsou nádherná místa a ráda po nich provádím. Stejně mi také udělá velkou radost, když mají moji turisti zájem i o menší, méně známá místa, jako např. moje rodné město, krásné historické městečko pod Alpami, Škofja Loka. A pak např. celý východ Slovinska, který zatím moc navštěvovaný není: oblast Prekmurje, která byla hodně ovlivněna blízkostí Maďarska a kde lidé mluví nářečím, kterému ani Slovinci nerozumí… pak zase jedna hraniční oblast, Bela krajina, která byla ovlivněna tureckými vpády a přistěhováním „Uskoků“ z jižnějších části Balkánu, a kde má řeka Kolpa ve Slovinsku jenom jeden břeh… a také báječná vinařská oblast Jeruzalem, které dali jmeno křižáci, když v 13. století tudy hledali cestu do Jeruzalému…
Řekla jsi, že tě zajímá překlad literární? Co jsi všechno přeložila z češtiny?
Do slovinštiny jsem z češtiny přeložila například poezii českého básníka Zbyňka Havlíčka, což bylo publikováno ve slovinské antologii české poezie 20. století Nesrečno srečni (Nešťastně šťastní), jež byla vydána v roce 2012. Získala jsem cenu na překladatelské soutěži Filozofické fakulty za nejlepší překlad české poezie (2012) a za druhý nejlepší překlad české prózy (2014) do slovinštiny. Společně se studenty a absolventy českého jazyka jsme v 2016 přeložili divadelní hru Václava Havla Problém. Pro Městskou knihovnu v Poličce jsem přeložila báseň Miloslava Bureše Otvírání studánek, kterou zhudebnil sám Bohuslav Martinů – na její vydání už se moc těším. A rovněž jsem se podílela na několika literárních překladech z francouzštiny.
Jak se ti překládala knížka Otvírání studánek?
Překládání Otvírání studánek se mi moc líbilo. Báseň je krásná jak její formou, tak myšlenkou, také mě vždy zajímaly lidové zvyky a obyčeje. Někdy mi u překládání podobnost některých českých a slovinských slov pomohla snadno uchovávat formu a rým básně, naopak je rytmika v obou jazycích občas tak odlišná (např. v češtině je zpravidla slovní přízvuk vázán na první slabiku ve slově, ve slovinštině je ale volný, většinou na předposlední slabice), že i podobnost slov nemohla pomoci a musela jsem najít úplně jinou cestu. V češtině báseň zhudebnil Bohuslav Martinů, proto jsem se dobrovolně rozhodla udělat překlad, který by se také mohl zpívat na jeho hudbu. Tak se mi stalo, že jsem například měla krásný slovinský překlad jedné sloky, ale vůbec se to nedalo zazpívat jako v češtině. Proto jsem rytmiku svého překladu musela ještě výrazněji přiblížit češtině, což nebylo vždy lehké. Někdy jsem dokonce pochybovala, jestli nemám udělat spíš dvě verze: jednu pro knižní překlad a další v případě, kdyby se někdy našel nějaký slovinský sbor, který by se chtěl kantátu naučit zazpívat. Nakonec se mi podařilo udělat knižní překlad, který by se podle mě mohl bez větších potíží i zpívat (v celém překladu jsou asi jenom dvě místa, kde bych pro zpívanou verzi trošku změnila slovosled nebo udělala nějakou menší změnu). Upřímně doufám, že v budoucnosti s nějakým slovinským sborem realizujeme i zhudebněnou slovinskou verzi kantáty Bohuslava Martinů.
Ksenija Mravlja získala už za svou překladatelskou činnost významná ocenění a při své práci se setkala se světovými osobnostmi, i z královských rodin. Podívejte se do její Galerie.
S Ksenijí se budete moci brzy setkat i vy u nás v Česku. V září bude pracovně v Praze na akcích pořádaných slovinskou ambasádou – Dny Lublaně v Praze a Vinobraní na Pražském hradě. My v Poličce se s ní užijeme mezi tím. Informace tady brzy upřesním.
Virtuálně ji můžete navštívit hned teď na jejích českých stránkách blogu 33 stvari.