Světlo na konci tunelu – jarní výlet do Toskánska

Celou zimu jsem si blahořečila, že jsem si tak brzo objednala zájezd do Itálie a měla se na co těšit. Smutné události střídají pracovní radosti jak na kolotoči. Rozjíždí se setkání s tvůrčím psaním v nové kavárně Café Veritas, rýsuje se několik knížek včetně učebnice, vznikají nové spolupráce, třeba s Majou Bourkovou. Ale abych se nevznášela jenom na zlatém obláčku, po krásné akci v Brně jsem se domlátila v šalině, že jsem ani nevěděla, jak se s otřesem mozku dostanu domů. Na tuto událost ale hned reagovala Čaromila Milena Kořínková a poslala mi léčivý olejíček. Modlila jsem se, abych vysněný zájezd do Itálie vůbec zvládla.

Splněné sny

Když se řekne Toskánsko, mnoha lidem se vybaví malebné krajiny s větrem ošlehanými cypriši, vinice a šarmantní města plná historie. Myslela jsem, že jaro je ideální čas pro návštěvu tohoto italského regionu, protože příroda je ještě svěží, počasí příjemné a turistická sezóna ještě úplně nezačala. V plánu byla osvědčená dámská jízda po toskánských městech.

Město s šikmou věží

Objevování Toskánska začalo ráno v Pise. Na Piazza dei Miracoli (Náměstí zázraků) se nachází nejen Šikmá věž, ale také katedrála, baptisterium, hřbitov a muzeum fresek. Při našem příjezdu tady nebyly ještě davy turistů, takže jsme si mohli památky v klidu prohlédnout, než jsme si v pokladně koupili lístky. Ohromil nás hřbitov, kde skoro nikdo nebyl, a zaujalo nás muzeum, kde jsme sledovaly (my dvě) vznik fresek.

Město za hradbami spojené s českou historií

Jen kousek od Pisy leží Lucca, město obklopené zachovalými renesančními hradbami. Ty slouží jako procházková trasa s úchvatnými výhledy na historické centrum. Navštívili jsme katedrálu sv. Martina, okusili atmosféru Piazza dell’Anfiteatro a vychutnali si zmrzlinu v malebných uličkách.

Na architektonické podobě Luccy a jejího okolí se podílel i Karel IV. Český kronikář Beneš Krabice z Weitmile vzpomíná, že zde nechal postavit hrad s mocnými zdmi, jemuž dal jméno Montecarlo, což je italská slovní obdoba názvu Karlštejna. Hrad u Luccy nadále existuje a nad jeho vchodem dodnes najdeme erb s českým lvem. 

Montecatini Terme

Hlavu jsme složili v hotelu v lázeňském městě Montecatini Terme. Večer nás čekala opulentní večeře, po které jsme se ještě rozhodli projet se starou lanovkou na Montecatini Alto a užít pohled na noční okolní krajinu vonící černým bezem.

Město věží

Druhý den nás čekalo San Gimignano, městečko zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO, které nás okouzlilo svými středověkými věžemi. Na Piazza della Cisterna jsme neodolali nejvyhlášenější zmrzlině Crema di Santa Fina a vydali se na prohlídku místních památek, kostela Collegiata di Santa Maria Assunta, místo plné vtipných freskových maleb, jedné z věží Torre Grossa a muzea chrámového umění. Na zpáteční cestě jsme nakoupili suvenýry v designových obchůdcích s místními specialitami.

Gotický klenot Toskánska

Siena je městem, které vás přenese zpět v čase, protože už od roku 1966 nejezdí historickým centrem auta. Do centra jsme se dostali příjemnou procházkou parkem a úzkými uličkami. Dominantou města, která je vidět už zdálky, je katedrála Santa Maria Assunta, jejíž interiér zdobí jedinečné mramorové podlahy. Náměstí Piazza del Campo bylo dlouho mým snem. Často jsem si představovala, jak na tom místě ve tvaru lastury sedím a kochám se okolím. A konečně se to stalo.

Srdce renesance

Vyvrcholením našeho putování měla být Florencie, kam jsme se ráno vypravili vlakem. Příjezd a první kroky touto kolébkou renesance nebyly tím, o čem jsme dlouho snili. Ve skupině 65 lidí, s bolestmi zad, loktů a hlavy, se sluchátkem v uchu a krabičkou na krku začala naše procházka jako jedno velké utrpení. Hlavním bodem programu měla být návštěva galerie Uffizi, neměly jsme (my dvě) zakoupené lístky online a fronta, kolem níž jsme procházeli se zdála být nekonečná. Tak jsme šly společně se skupinou dál přes most Ponte Vecchio k paláci Pitti a zpět na tržnici. Konečně jsme si dali rozchod. Musely jsme se zastavit na jídlo, které jsme si vzaly do ruky a šly ho sníst do fronty na lístky do galerie. Vystály jsme si dvě fronty, prošly bezpečnostní kontrolou a konečně byly TAM. Rázem se nám ulevilo a mohly jsme si užívat všech krás, které se v tomto paláci ukrývají.

Ve výborném rozmaru, s vědomím, že jsme hlavní úkol a sen splnily, jsme galerii opouštěly. Měly jsme ještě dostatek času na fotky Davida, Persea, Cosima na koni, procházku kolem Dómu a vynikající zmrzlinu Don Nino. Velkým překvapením pro mě je, že od té doby mě už nic nebolí a cítím se jako dřív.

Jaro v Toskánsku je nezapomenutelným zážitkem plným barev, vůní a chutí. Ráda bych si to ještě někdy zopakovala.

Po výletu do Toskánska následovaly hned další akce – naživo ve Svitavách, články o cestování a životním stylu, další kapitola učebnice a budou následovat další.

Cesta hrdiny – 31. 5. 2025, Svitavy

Tvůrčí psaní v Café Veritas – 7. 5. 2025, Olomouc

Letní víkend s tvůrčím psaním Slunce , statek a pár slov 11.-13.7. 2025

Předprodej online kurzu Vaše kniha – vaše splněné sny – začátek 1. 7. 2025