Kapky rosy na mé síti

V tomto roce mi dlouho trvalo se nějak nastartovat. Pořád se nic nedělo. Žádné přání, žádná vize, žádné slovo roku. Nic. Nový rok, rok Dřevěného draka, nový začátek podle Human design, jarní rovnodennost… Pořád nic. A pak najednou to o minulém úplňku cvaklo a začaly se dít věci. Úplně jinak.

Od začátku roku pořád uvnitř sebe přebírám hrách a čočku, co je moje, co není moje a snažím si vzít aspoň část svého života zpátky. Občas se mi to i daří a cítím se konečně zase někdy sama sebou. Učím se nelpět a důvěřovat a je to velká úleva. Navazuju zpřetrhané vazby, vytvářím si nové sítě, častěji vyrážím z lesa ven mezi lidi a je mi v tom dobře.

Sepíšu si tady pár příkladů

V uplynulém čase jsem si vytvořila různá přesvědčení, zábrany a překážky. Například, že nemůžu do Brna, protože musím jezdit do Olomouce. Tak teď jsem si ho zrušila, jezdím do Brna na mastermindy k Jasně Flamikové a cítím, že se posouvám tím správným směrem.

Nebo jsem si po covidu nastavila, že nemůžu pořádat živé akce, protože nevím, co neočekávaného se stane. To se taky změnilo. Už se mi podařilo uspořádat dva krásné víkendy s tvůrčím psaním a těším se na další.

Nenabízela jsem moc online konzultace, protože nám často vypadává wifina, nemám svůj prostor, kde mě nikdo neruší, bála jsem se, že se stane něco nečekaného… A teď to přišlo! Těšila jsem se na konzultaci ke vznikající knize laskavých povídek. Uprostřed vysílání wifina vypadla, mezitím se doma odehrálo minutové „drama“, pak wifina naskočila a konzultace pokračovala jakoby nic dál. Prostě už se to děje a mě to moc baví.

Novinky přišly jen tak mimochodem

Během zvaní na víkend na zámku v Litomyšli se mi ozývali zájemci, že se se mnou chtějí sejít individuálně, že za mnou i dojedou. To je úžasné! Vymyslela jsem kratší i delší procházku lesem spojenou s konzultací, jak jsem si to představovala už před covidem. Vyloupla se i možnost ubytování na statku s nabídkou mých konzultací nebo workshopů tvůrčího psaní, na které můžu dojít pěšky. Prostě dovolená s rodinou nebo přáteli a k tomu taky psaní. Bližší info ráda zašlu.

Když jsme na mastermindu mluvily o tom, co se nám za dobu od minule podařilo, zeptala se mě koučka Zdeňka Klímová, co svým klientům nabízím za následný program po kurzech. A mně to hned doťuklo. Individuální péči pro jednoho člověka a jeho knihu podle jeho potřeb. Během odpoledne jsem vytvořila stránku s informacemi, poslala (zatím) 3 lidem a jedna žena se hned přihlásila. Zavolaly jsme si, na všem se domluvily a v květnu začínáme půlroční individuální spolupráci na její knize. Tak jednoduché to bylo!

Cesta do hlubin vlastního já

Konečně si dopřávám pořádné dávky tak trochu plánovaných emocí. A sleduju to jako pozorovatel. Dovolila jsem jít sama na divadelní představení, které se na oblastní přehlídce jmenovalo podle knižní předlohy Sibiřské haiku. A byla jsem překvapena, jak se krásně podařilo vytvořit bohužel aktuální příběh z druhé světové války se spoustou významových linek. Premiéra hry s pozměněným názvem Jablka na Sibiři nerostou teprve bude 7. května. Už teď mám slzy v očích. Zvlášť po návštěvě koncertu Žen zpěvných a tria Dereva, které nahrálo písně k onomu divadelnímu představení. Ženy zpívaly východoslovanské lidové písně a já jsem se rozpomněla, jak se mi slovanské jazyky líbí, že jsem je kdysi dávno studovala, do pohádek se ponořila. Zasáhlo mě to přímo do srdce a krásně se propojilo.

Mezi svými

Na závěr pracovního týdne jsem se moc těšila. Jely jsme s Míšou Fialovou a jejími bachovkami na „setkávačku“ s Evou Pitnerovou a jí i nám blízkými ženami. V inspirativním prostoru divadelní kavárny v malém kroužku jsme si užily vzájemné blízkosti. Velkým překvapením pro nás všechny bylo, že jsme se nepředstavovaly samy, ale krásně nás představila Evička, jak nás vidí. Bylo to tak nádherné a dojemné, až to vhánělo slzy do očí. Mezi těmi pár ženami byla moje současná i budoucí klientka, kolegyně, s nimiž mě pojí psaní nebo koučink… Dopoledne tak příjemně a přirozeně plynulo, přes témata hluboká a důvěrná, až nastalo loučení. Mám pocit, že právě vzniká něco velmi cenného.

A mezitím nastalo zase jaro!