Jeden rok s tvůrčím psaním v „naší“ kavárně

Byla nebyla byla nebyla… rozpočítává Lucka a navrhuje, že je mám rozsadit na střídačku podle toho, jestli už na tvůrčím psaní u mě byly, nebo ne. Známé tváře se totiž na sebe hned vrhají, vzpomínají na minulá setkání, na letní tábor a sdělují si, kam se s psaním za ten rok posunuly. Čtyři zkušené autorky, které jsou s workshopem od jeho začátku, a čtyři nové tváře, které do skupiny přinesly novou svěží energii. Právě toto propojení jistoty a novosti vytvořilo krásně vyváženou atmosféru.

Největší hvězdou je Marcelka. Zahajuje akci prvním vystoupením slam poetry a uvádí ho krátkým povídáním o své roční cestě, která začala právě tady, v Cafe Veritas. Na prvním workshopu byla ještě svázaná praktikami z korporátu, který zrovna opustila. Svůj text tenkrát nedokončila a byla na sebe naštvaná, že nevyužila ani soukromou konzultaci. Ale nezabalila to a přihlásila se na příští setkání zase a zase, i na „letní tábor“ v Květné, kde jsme jen tak mimochodem narazily právě na slam poetry. Hned na místě vymyslela vtipný text, odprezentovala ho a nechala své první vystoupení dokonce natočit na video! Začala se tomuto formátu věnovat, navštěvovat akce a je přihlášená na květen jako účinkující! Na našem workshopu měla 3 úžasná vystoupení a účastnice viděly, co také může být výsledkem tvůrčího psaní.

Poslední workshop tvůrčího psaní byl výjimečný i tím, že to byl přesně rok od našeho úplně prvního setkání na tomto kouzelném místě. Poslední únorový den v Cafe Veritas se nesl už v duchu jara – nejen podle svěžího vzduchu a příjemných teplot, ale i podle tvůrčí nálady. Slunce zalévalo oblíbený dvorek, který jsme s radostí obsadily a inspirace proudila všude kolem nás. U jednoho stolu se na začátku sešlo osm žen, osm příběhů, osm různých hlasů. Čtyři zkušené účastnice, které už mají s tvůrčím psaním u mě své pevné místo a jistotu, a čtyři nové tváře, které přišly s odvahou pustit se do kouzlení se slovy poprvé – nebo po dlouhé době. Právě toto propojení zkušenosti a nového nadšení vytvořilo krásnou, bezpečnou a zároveň tvůrčí atmosféru. Sdílení bylo upřímné, podpůrné a místy velmi dojemné.

Úkolem totiž není napsat na workshopu dokonalý text vhodný k okamžitému publikování. Smyslem setkání je vzájemná inspirace, experimentování se slovy, zkoušení různých vypravěčů, dialogů, literárních principů, světů i fantazijních… v bezpečném prostředí s laskavou podporou.

Vrcholem dne bylo autorské čtení nově vzniklých textů a další dvě vystoupení slam poetry. Různé energie a způsoby, jak dát slovům rytmus, tělo a dech. Smích střídalo ticho, napětí potlesk, občas i slza ukápla. Bylo cítit, že psané slovo má sílu – a že když dostane prostor, dokáže propojovat.

Děkuji všem účastnicím za otevřenost, odvahu a chuť tvořit. A také Cafe Veritas za útulné zázemí, kde se psaní daří stejně přirozeně jako rozhovorům u šálku kávy. Těším se na další setkání – protože když se potkají slova, jaro a lidé, vzniká něco, co stojí za to zažít. Třeba po svátcích mezi vinohrady?

Příběhy mají totiž i svou zeměpisnou stopu. Zuzka za námi do Olomouce přijela až z Turnova, Iva z Hradce Králové, Marcelka z Ostravy…. Ta ochota cestovat kvůli psaní – kvůli času pro sebe, pro slova a pro sdílení – je pro mě silným připomenutím, jakou hodnotu tahle setkání mají. Odvaha číst nahlas. Důvěra ve vlastní hlas. Podpora, která není samozřejmá, ale vzniká postupně – právě tak, jako vzniká dobrý text.