Báseň, ve které počáteční písmena veršů dávají dohromady nějaké slovo. Může se jednat například o člověka, kterému je báseň určena, nebo to může být něco, čeho se báseň týká.

Brod blízký je,
lásko,
a
naděje
konečně nám kyne
alespoň ve snu.

Blanka Budínová

Hvězda, která mi na cestu svítí,
obličej ve tmě nastavím padajícímu listí.
Noc se pomalu sklání nad městem,
za chvíli bude konec denním radostem
a mi se společně uložíme na postel.

Markéta Karlíková

Dokončil jsem stať,
I půjdu zřejmě spát.
Tedy dobrou noc,
A nechrápejte moc!

Dita Bindov

Listy padaj na zem chladnou

I vločka k zemi snáší

Se, končí podzim, zima začne,

Tuleni už třesou se.

Barbora Pavlosková

Úkol: Vymysli akrostich na nějaké jednoduché slovo, třeba na své jméno. Verše se nemusejí rýmovat, některá obtížná písmena lze zjednodušit.

Zajímavý jazykový princip. České označení libozvuk. Označujeme tak umělecky působivé uspořádání hlásek. Jde tedy o specifické používání hlásek, které se vnímateli jeví jako příjemné. Základem eufonie může být hromadění příjemně znějících hlásek, jejich opakování (třeba v podobě rýmů) či střídání přízvučných a nepřízvučných slabik.

Mezi tzv. libé hlásky patří např. a, l, j, š, také dvojhláska ou.

Ach v zemi krásnou, zemi milovanou, v vlasť jedinou i v dědictví mi danou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, v šírou tu zemi, zemi jedinou. (Mácha, Máj)