Archetypy

Archetyp (z řec. arche-typos, první vzor, ražba) znamená pravzor, tradicí posvěcenou a typickou postavu, představu, příběh. Ve starověké filosofii  je to pravzor (idea), vzorec věcí. V psychologii znamená vzorec psychického vnímání, v literatuře označuje vzorovou postavu.

Nevyčerpatelným zdrojem archetypů jsou lidové pohádky. Každý národ má své oblíbené pohádky, které nějak odrážejí jeho hluboce zakořeněné motivy. Mezi českými pohádkami jsou to příběhy, které je možno odkrývat a rozkládat na jakési hlubší sdělení a významy, nicméně vždy opředené tajemstvím, neboť každý archetyp je v podstatě nedefinovatelný a nevyjádřitelný. Právě proto je potřeba vyprávění příběhů a mýtů, abychom se skrze ně dostali k archetypům do osobní blízkosti. Nepůsobí totiž na racionální složky osobnosti, ale spíše na její nevědomou, archaickou složku, kde vyvolávají určitou rezonanci, neboť jsou v nás již určitým způsobem (na úrovni kolektivního nevědomí) přítomny. Skrze vyprávění dochází k jejich oživení v našem vědomí.

Shodné rysy mýtů a náboženských projevů v různých kulturách mají psychologický základ v archetypech. Někdy se archetypy dávají do souvislostí s vrozenými instinkty. Představují archaickou vrstvu vývoje lidského vědomí. V ní existují společné vzorce chápání skutečnosti, které vypovídají o psychickém fungování obrazivosti u všech příslušníků lidského druhu.

Moudrý stařec  – zaměřenost psychiky na cíl předpokládá centrální osobnost
Dítě  – božské dítě, zárodek psychické celosti se středem v bytostném Já (Self, něm. das Selbst)
Stín – osobní nevědomí coby vlastní stín, nejjednodušší setkání s vlastním nevědomím při projekci do jiných osob a věcí
Persona – část osobnosti identifikovaná s já, která přistupuje k sociálním interakcím (sociální maska)
Anima – V mužské psychice nevědomě přítomný ženský protipól, určuje neuvědomovanou atmosféru mužského jednání
Animus – racionalizuje ženské vědomí, orientuje se navenek a kompenzuje citovou angažovanost
Matka – zdroj života a plodnosti, zároveň představuje duševní život ve veškeré mnohotvárnosti
Otec – u Junga není nijak významně tento archetyp rozpracován, avšak podle následovníků hlubinné psychologie se bez něj neobejdeme při zkoumání maskulinní společnosti, patří k duchovnímu principu psýché a má mnohou reprezentaci v náboženských symbolech (Bůh Otec)
Panna – dcera Matky Země působí jako činitel při rozvoji zárodku bytostného Já, je ženskou silou, která uvádí na scénu hrdinu, který povstává z dítěte, pro rozvoj bytostného Já vládne proměňující sílou
Hrdina – musí vykonat nebezpečné úkoly, zápasit s monstry, projít porážkou, pádem do hlubiny a následným znovuzrozením, archetyp představuje cestu lidského vědomí, cesty přes překážky jsou nevyhnutelné fáze dospívání člověka

Královna -  je sebevědomá, pozorná ke svému vnitřnímu světu a tvrdá, když je potřeba. Buduje své králoství tím, že učí ostatní svým příkladem. Žije to, co učí – ne kvůli ostatním, ale kvůli sama sobě. Protože si pamatuje a ctí vše, čím si v životě prošla a všechno, co jí dovedlo do tohoto okamžiku. Archetyp čarodějné královny přežívá v pohádkách a bájích, dodává jim potřebnou dávku adrenalinu, vytváří zápletku – a zpravidla nakonec bídně hyne, aby se v dalším příběhu objevila znovu, jen v jiné podobě.