Vždycky jsem vnímala koloběh roku a vizuálně si představovala, kde se právě na tom kole nacházím. Až při nedávných korekturách knihy Dělej méně jsem se dozvěděla, že takto vnímá rok jen malé procento lidí. To mě překvapilo. Já jsem to věděla vždycky, proto jsou mi odjakživa blízké knížky, uspořádané na principu ročního cyklu (třeba Babička od Boženy Němcové), nebo jiné, které jsou zaměřeny přímo na děje v přírodě v jednotlivých měsících a svátky s nimi spojené (moje oblíbená Žena v proměnách roku od Alenky Naďové).
Právě prožíváme období sklizně, nejhojnější část roku a užíváme si všech darů, které od přírody a lidí získáváme. Měli bychom za ně taky umět poděkovat. Jsem vděčná za toto léto, které je pro mě jiné než ty předchozí, a hlavně než to loňské. Musím přiznat, že mi vyhovuje, i když nemám žádnou naplánovanou dovolenou u moře ani u českého rybníka. Ale mám co dělat a je to krásná práce na zajímavých knihách a projektech, všímám si každé chvilky, kdy jsem přítomná, užívám si setkání se zajímavými lidmi. Zvláštní a velmi milý byl po více než 30 letech čas s kamarádem, s nímž jsme vyrůstali, takže děkuji i za prozaickou a ne moc příjemnou situaci, která nás znovu svedla dohromady a kterou mi pomůže vyřešit.
V letošním roce jsem taky osobně poznala fotografku Lucii Deutsch, kterou už nějaký čas sleduju na sítích, nechala jsem se od ní nafotit a s nadšením přijala pozvání do jejího projektu s kartami Kolo roku, jehož základem jsou její kouzelné fotografie, které jako kunsthistorička doplnila i zajímavými texty:
Lammas
Svátek půlící léto. Dozrálo obilí, které se odělo zlatem slunce, přichází čas sklizně a poděkování za hojnost v našich životech. Příroda nás tento rok opět nasytí, tak jako máma sytí své děti.
Zlatavý třpyt hojnosti a mléko v mokrém poli
Vůně ke svátku Lammas zlatavá jako klasy. Hřejivá jako máma, která je tady pro své děti, zároveň neskutečně bohatá, neboť má tolik lásky na rozdávání. Věděla jsem, že chci fotit skutečnou maminku a její pouto s dětmi, které je křehké a silné zároveň. V den focení přišla letní bouřka, a tak jsme fotily v mokrém poli, jen na kraji, tam kde již bylo slehlé, abychom jej víc neponičily. Jako další symbol hojnosti jsem zvolila mléko, nejen kvůli mateřství, ale i pro to, že jsem si vzpomněla na slova klasika – „To je ta země mlékem a strdím oplývající“, když chtěl poukázat na hojnost a úrodnost naší krajiny.
Zajímalo mě, jak k Lucce nápad na karty Kolo roku vlastně přišel.
Všimla jsem si, že mám často nutkání fungovat dle jiných zákonitostí roku, než je běžně zvykem. Třeba Vánoce s celým shonem a generálním úklidem. Nikdy jsem nechápala, co všichni mají s mytím oken v mrazu a honěním se za dárky. Já měla vždy chuť si dát něco teplého, zabalit se do deky, odpočívat a vzít si knížku, nebo si pustit film. Ale přesto jsem se snažila dál točit v zažitém kolečku.
Naopak, když slunce zase začalo v brzkém předjaří sílit, to jsem se vždy pustila do úklidových akcí s velkým elánem a nikdo mne do nich nemusel nutit. Měla jsem potřebu začít jaro v nové svěží energii a hlavu měla plnou plánů a nápadů. A pak jsem zjistila, podobné vnímání cyklu roku měli naši předkové, kteří se mnohem více řídili přírodou a silou sluneční energie. Proto mne lákalo celý koncept Kola roku blíže prozkoumat...
Karty se právě rodí a vy si budete moci už brzy balíček pro sebe objednat, sledujte Lucčin web a kochejte se jejími uměleckými fotografiemi na www.luciedeutsch.cz.
Foto a texty kurzívou Lucie Deutsch
Foto Lucky VendyZ