Cesta do Bousína

Psaní je většinou osamělá činnost, kterou nikdo nevidí. Může se proto stát, že se v tom člověk ztratí, přepadnou ho pochybnosti, anebo radši vůbec nezačne. Je krásné, když se najde příležitost k setkání podobně naladěných bytostí, které se na pár okamžiků nebo dokonce několik dnů věnují psaní společně. Pak se dějí zázraky.

Podzimní relaxační víkend na chalupě s tvůrčím psaním byl mojí první živou akcí tohoto druhu po dlouhé pauze. Přemýšlela jsem, jestli to ještě v hlavě naskočí, jestli vůbec někdo bude mít zájem a jak to nakonec dopadne. A zase jsem zjistila, že společné psaní (a čtení) je moje vášeň, dělala bych to i zadarmo, protože v těch chvílích jsem nejšťastnější.

Dnes se vznáším na zlatém obláčku, prohlížím fotky a nechávám doznívat dojmy. Bylo to neskutečné, to prostě nevymyslíš, nenaplánuješ…

Program mám vždycky připravený, téma, pracovní listy, pomůcky, představuju si, co bych ideálně chtěla. Je to mé přání, ale na ničem nelpím, nemám žádná konkrétní očekávání, co mají lidé udělat a jak má vypadat jejich výsledný text. Naopak se těším a jsem zvědavá, co přijde a co se stane. To je naše společné dílo. Tentokrát bylo mojí představou napsat text jako dárek, pro sebe, pro své děti, pro kamarádku… Začaly jsme mluvit o dopisech, pak přišly na řadu povídky i knihy. Jsem moc šťastná, že nakonec přečetla svou vtipnou povídku i Danuška, protože to byla pecka. Vzala si k srdci poznámku o krátkých větách, snažila se je v textu používat a povedlo se. V průběhu víkendu se při psaní záměry účastnic proměňovaly, zkoušely různé texty a v závěru se stalo to, co jsem si vysnila – vypravily jsme se společně k poštovní schránce a do ní naházely své dopisy. Neskutečné. To se asi pošťačka divila.

Kromě psaní se děla ještě spousta nádherných spontánních okamžiků – ženské sdílení příběhů (kapesníky vždy po ruce), společná příprava jídla, jen tak mimochodem zdobení prostoru květinami, tanec na zahradě, oběd venku na dvorku s výbornými místními sýry jako dezertem, procházka k rozhledně s vnímáním podzimu všemi smysly a Alenčiným povídáním o stromech a bylinkách. Vrcholem bylo zdobení vlasů věnečky a ozdobami ze slaměnek, které přivezla Markétka a s láskou nám je do vlasů zaplétala. To bylo nejvíc! Ženy se staly krásnými ženami, rozkvetly samy pro sebe, kreativita volně a svobodně proudila… Na fotku Peti, jak píše na zahradě s volně rozpuštěnými vlasy a věncem na hlavě, se nemůžu vynadívat. Asi ji budu používat jako reklamu na tvůrčí psaní.

Chalupa u Šrámků nám poskytla inspirativní zázemí, prostory, které jsme díky počasí mohly beze zbytku využít. Díky tomu jsme se volně pohybovaly mezi jídelnou, učebnou, zahradou, dvorem a dalšími zákoutími. A zpovzdálí tomu přihlížel pohádkový bílý kůň. Paní domácí Maruška nám přivezla košíky plné místních dobrot – výbornou nivovou pomazánku a různé sýry, domácí paštiky a marmelády, mléko, kávu z pražírny… O další jídlo se postarala Alenka Naďová tak, aby ho bylo dost, ale zároveň bylo kvalitní a lehké, aby nás nebrzdilo v psaní. Nechybělo ani výborné víno, které pro inspiraci dovezly Monča a Vendy (naše oblíbené od Tomanů z Moravské Nové Vsi).

Na každém společném psaní se mi to zatím krásně a pokaždé jinak poskládalo, vždy záleží na účastnících (ano, bývají i muži), jak se sejdou, uvolní se a tvořivost plyne. Vždy vznikne něco nepopsatelného, co si každý odnáší pak s sebou ve vzpomínkách i na papíře.

Neděle 22. 10. 2023, Bousín

Víkend jako stvořený pro tvoření

Sešla se nás úžasná parta.

Tvořivost nám vyšla jako karta.

Tváře nám štěstím hoří,

protože tvořit je prostě boží.

Kreativita nám nechybí,

i když občas děláme chyby.

Těšíme se na autorské čtení,

kde se zhmotní naše letité snění…

(S láskou Vendy)

Holky moje obě, všechny,

to byla jízda

terapie psaním

geniální všechny, všechno

Jo, vymáčkly jste to ze mě

NEUVĚŘITELNÉ

(DaFi)

Milé Alenky,

z celého mého srdce a z hloubi duše vám oběma děkuji za velice obohacující, inspirativní a tvořivý víkend. Díky vám a ostatním ženám jsem začala cestu proměny v ženu-ženu, což se doufám projeví i v mé tvorbě. S velkým díky Peti

Krása, kytky, ženy, slova, tužky, vítr, jídlo, prsa, smích, úsměv, slzy, svíčka, Bruno 🙂 Mělo to tak být. Měla jsem tu být. Terapie ženami. Pro mě energie, kterou mám asi někde uvnitř, ale potřebuje ven. Děkuji, Ali, tobě za to, co děláš (i s druhou Alčou) a holkám, že se nebojí brečet. Odnáším si radost, úsměvy, smích, otevření. A možná teď budu více psát. Pro sebe. Moni