Září uběhlo jako mrknutím oka a bylo krásné, s letním počasím, takže se i návrat k nějakému režimu dal zvládnout v lehkosti. Letos nám nabídlo opravdu hojnost všeho – barev, chutí, zážitků, emocí… Až přijde zima a tma, bude čas si to pěkně uspořádat. Nahoru si vystavit ty parádní a sváteční okamžiky a k nim se s díky vracet. Tady jsem si je sepsala pod 5 H.
Slovo, které se mi stále v mysli v posledních měsících opakuje, je hojnost, kterou zažívám na vlastní kůži. Nejvíce na neplánované dovolené v kraji, který jsem ještě neměla moc prozkoumaný, na Slovácku. V období vinobraní a krojovaných slavností jsme koštovali vynikající víno od Vinařství Tomanovi, zažili hody v Petrově a ve Veselí na Moravě, konečně navštívili skanzen ve Strážnici a ateliér modrotiskové dílny tamtéž, exkurzi ve firmě Sonnentor v Čejkovicích, půlmaraton v lázních Luhačovice…
Ze dne na den jsme se s Alenkou Naďovou rozhodly se vypravit do Moravského krasu, kde budeme mít 20. – 22. 10. Podzimní víkend s tvůrčím psaním, nasát atmosféru místa a prozkoumat okolí. A byly jsme nadšeny! Tolik inspirace na jednom místě – knihozastávka autobusu přímo před chalupou, nedaleká rozhledna, dostaly jsme se i s panem majitelem do samotné chalupy U Šrámků, kde nám ukázal prostory pro společné aktivity i zašívárny pro samostatné psaní. Na obědě jsme vytvořily program a úkoly pro příští dny a začaly se naplno těšit.
I když výjimečný víkend s jedním potomkem měl být hlavně pracovní, tak se překvapivě zábavně vydařil. Ukázaly se podobné zájmy a úchylky a taky specifický smysl pro humor. Dozvěděla jsem se, že bude spisovatelem a bude psát na stroji. Jako důkaz na mém starém mechanickém psacím stroji napsal dopis, vložil do firemní obálky, nalepil na něj 8 známek za 3,60, napsal adresu a vhodil do schránky. (Dopis došel a setkal se prý s kladným ohlasem.) A mě inspiroval…
Tak jako se během slunečného a teplého září objevily i nějaké mraky, po krásných dnech plných zážitků, se objevily i události, které mi zabrnkaly na citlivá místa. Takové nepříjemné situace, kterým jsem se snažila dlouho vyhýbat. Teď už se s nimi snažím nějak popasovat, někdy s lepším pocitem, někdy ještě zůstává pachuť, ale snažím se necítit se jako oběť. Za včerejší výhru považuju uzavření zakázky, kdy mi řemeslník při fakturaci řekl, že dělal nějakou zkoušku, a vystavil mi na ni druhou fakturu. Nezdálo se mi to, nic mi předem neříkal a ani jsem neviděla, že by něco takového dělal. Bylo mi to velmi nepříjemné, nesnáším, když musím upozorňovat, že něco není v pořádku. Chci lidem důvěřovat. Ale dokázala jsem se tentokrát ozvat. Nakonec jsme se domluvili, že druhou fakturu platit nebudu. Prostě to zkoušel. A mně se ulevilo, že jsem se nedala, a ještě jsme se rozešli v dobrém. A stejně je to i s rodinou a dalšími lidmi, pořád zkoušejí, kde ty hranice jsou. Uf.
V sobotu jsem se rozhodla cestou zastavit ve svém rodném městě. Bylo nádherně, spousta akcí a já jsem byla na sebe hrdá, že jsem nepodlehla lenosti a nejela od povinností hned domů. To bych nezažila veterány a koncert na náměstí, knižní trh, klidné kafe sama se sebou, nákup česneku a poflakování po trhu mezi stánky místních zahradníků a zahrádkářů. Už dlouho jsem neviděla tolik druhů čerstvé voňavé zeleniny a podzimních květin. V těch okamžicích jsem byla nabitá svěží energií.
Než jsem dojela vlakem domů, tak se pomalu setmělo a já jsem zvadla. Už se mi nechtělo najednou vůbec nic. Před sebou jsem ale ještě měla jednu milou akci. Jednu chvíli jsem to chtěla vzdát, zalézt s knížkou do postele a nedělat už nic. Ale musím se pochválit. Podruhé v jednom dni jsem překonala sama sebe a na sraz se vypravila. Stálo to za to, i když to bohužel jako vždy rychle uteklo.
A tak si tady poslední dobou hraju a jsem zvědavá, jakou kartu si zrovna vytáhnu. Dnes ráno jsem se odhodlávala k psaní pozvánek na živou akci Podzimní víkend s tvůrčím psaním, poslala jsem první příspěvek a do minuty jsem měla nečekaný komentář s milou referencí:
Paní Vorlíčková, vaše workshopy jsou vyladěné do posledního detailu a skvělé. Ten, který jsme s kolegy měli s vámi v Litomyšli nás v psaní velmi posunul a napsali jsme s vámi hodně textů, které jsme mohli hned použít.
Konečně si přestávám připadat placatě, moc se těším na živé ženy a společné zážitky a hry 🙂 Bez AI 😉
Zaujalo vás to? Pozvánku najdete tady dole: