Řekni mi, jakou pohádku máš nejradši, a já ti povím, kdo jsi

S přibývajícími mlhami a brzkým šerem přichází čas na pohádky. Pohádky mají v sobě vroucnost, kterou potřebujeme cítit, dnes asi víc než jindy. Nejsou to jen jednoduché příběhy pro děti. Tušíte, že pohádky nebyly původně vůbec určené dětem a že se v nich skrývá mnohem víc než na první pohled vypadá?

Kterou máte nejradši, tu o odstrkované Popelce, nebo o Honzovi, který uhodl tři hádanky a získal království a princeznu za ženu?

Kdo žije v pohádkách?

Určitě tušíte, že to nejsou jen příběhy pro děti, které dávno zastaraly. Je to mnohem víc, skutečný poklad, mapa na cestu životem. Pohádky jsou odrazem našeho vnitřního života. Nedávno jsem napsala článek o našem pohádkovém zámku. A dnes si budeme vyprávět o pohádkových postavách – archetypech.

Archetypy jsou vnitřní obrazy, které ztělesňují nejrůznější aspekty naší osobnosti. Přišli jste už na to, že všechny pohádkové postavy jsou částmi vaší duše? Já postupně a docvaklo mi to poměrně nedávno.

„Příběhy jsou lékem. Mají nesmírnou moc; nevyžadují od nás, že musíme něčím být, něco dělat, nějak se chovat – prostě pouze nasloucháme. Příběhy obsahují léčebné prostředky pro uzdravení či znovunabytí jakékoli ztracené psychické síly. Příběhy vyvolávají vzrušení, smutek, otázky, toužení a porozumění, které spontánně vynášejí archetyp na povrch.“ Clarissa Pinkola Estés: Ženy, které běhaly s vlky

Matka – macecha

Spousta pohádek začíná tím, že dítě mělo zlou macechu. Hodná maminka zemřela. To si můžeme vysvětlit tak, že dřív spousta žen zemřela při porodu, a je to pravda. Když půjdeme ale hlouběji, tak možná pochopíme (přiznáme si) vysvětlení, že pro malé dítě je jeho maminka celý svět, ale jak dospívá, vidí ji kriticky, vadí mu, že po něm chce různé práce, má pocit, že mladší sourozence má radši… Prostě v pubertě se hodná maminka promění ve zlou macechu a nemusí jít o skutečnou výměnu jedné ženy za druhou. Je to přirozený proces, který vede k osamostatnění dospívajícího chlapce či dívky. (To, že dnešní matky dělají všechno pro to, aby k jejich proměně ve zlou macechu nedošlo, přináší spoustu dalších problémů, dnes už sociology popsaných – např. dospělí muži v mamahotelech, nestabilní vztahy…)

V přirozeném procesu našeho dospívání se vliv příliš hodné matky musí postupně oslabovat, postupně mizet, až jsme nakonec ponecháni starat se sami o sebe. Obraz hodné matky si ale neseme s sebou životem. Většina má od své skutečné matky odkaz na svou matku vnitřní, kterou tvoří i zážitky s ostatními mateřskými postavami v životě. Naše duše má představy o dobré a špatné matce, které nás ovlivňují i ve skutečném životě.

Uvědomujete si tuto část uvnitř sebe?

A jaký má vztah vaše vnitřní matka s vaším vnitřním dítětem?

Je láskyplný, nebo plný kritiky, napětí, vzdoru?

Dítě

V pohádkách, které miluju, se často objevuje hlavní postava bystrého a hodného dítěte (nejčastěji pasáčka), který svou laskavostí a chytrostí zachrání město před drakem, jindy ochrání víly před ostrým sluncem a svou odměnu rozdělí mezi sousedy. Dítě v nás symbolizuje zvídavost, hravost, kreativitu, zranitelnost. Povolte mu zkoumat, tančit, malovat, cákat se v dešti v kalužích bez kritiky a dospělého posuzování.

Možná si v této souvislosti připomenete spíš pohádku Ošklivé káčátko a svoje staré pocity odstrčeného dítěte. Je to příběh o hledání skupiny spřízněných lidí, když nám naše rodina nerozumí. Mnoho pohádek a mýtů vypráví o vyvrženci, kterého trápí okolní události, přehlížení. Nemusí to být vždy jenom hlavní postava, jako třeba Popelka, ale i vedlejší – nepozvaná sudička v Šípkové Růžence. Často dochází k vyhnání dítěte do tmavého lesa, do zimy macechou (Maruška z Dvanácti měsíčků).

Čarodějnice a víly

V temném lese žijí pohádkové postavy, ze kterých máme často strach. Čarodějnice se skrývá v temnotě naší duše, v našem nevědomí. Nechceme o ní nic vědět. Je to postava vyhnaná ze společenství lidí, protože se bojí jejích schopností, které symbolizují naše úzkosti, pustoší naše životy a hází nám klacky pod nohy.

Víly jsou proti tomu krásné, zářivé, bílé postavy, které hlavnímu hrdinovi/hrdince pomáhají, jsou to naše nepoznané schopnosti, o kterých nevíme, že je máme. S jejich pomocí zvládne hrdina z pohádky (i my) zdánlivě nesplnitelné úkoly. Pohádky s těmito postavami jsem vybrala do knížky Vílí kouzla. Jsou moje nejoblíbenější.

Král

Hlavní hrdina v pohádce často směřuje na zámek, kde se setká s králem, který vládne celé říši. Král dává úkoly nebo hádanky a tomu, kdo je splní, předá vládu nad královstvím. Představte si, jaké to bude, když splníte úkoly vy a stanete se králem své vysněné říše. Máte vlastně představu, jaký by měl panovník být? Moudrý, spravedlivý, pošetilý… Doplňte si podle sebe.

Podařilo se vám už někdy dorazit „na zámek“? Co bylo tím zámkem ve skutečnosti?

Kudy vedla vaše cesta a koho jste na ní potkali?

Kdy ve svém životě jste se stali králem/královnou? Kdy jste si to uvědomili? Jak jste se cítili?

Odpovědi si zapište.

„Bez pohádek si dětství vlastně ani nedokážeme pořádně představit. Na celém světě, ve všech kulturách a ve všech dobách se dětem vyprávějí příběhy, které se ve skutečnosti nikdy neodehrály, v nichž vystupují bytosti a tvorové, které zatím žádný přírodovědec nepopsal, v nichž se dějí věci neuvěřitelné a nadpřirozené, odporující fyzikálním zákonům. Síla představivosti a kouzlo pohádkového slova je silnější než zákon gravitace.“ Michal Černoušek: Děti a svět pohádek

„Je to fakt zvláštní svět, ty pohádky. Mozek řičí, že to nedává žádný smysl a že je to teda pěkně přitažený za vlasy. A duše se tak nějak zvláštně chvěje a neklidně tetelí, protože cítí, že tohle je potrava pro ni a že to právě smysl dává, že tam je zašifrovaná důležitá zpráva o tom, co je důležitý.“ Kateřina Krnáčová

Přečtěte další články:

Prožijte dobrodružství a osvoboďte svůj zakletý zámek

Kouzlo lidových pohádek a společného čtení

Děti a svět pohádek

Vyprávějte svým dětem pohádky, čtěte si je co nejčastěji!

Pohádky o zakletém zámku a vílích kouzlech najdete na této stránce.