Ráda píšu v kavárnách

Baví vás psaní a sníte o tom, jak sedíte v kavárně a píšete do zápisníku či notebooku své verše, fejetony nebo články? Je těžké se k svému snu přiblížit?

Mně už se to splnilo. Před pár týdny jsem se stala matkou doprovázející dítě na zájmovou aktivitu. Najednou mám dvě hodiny času, který chci využít příjemně i pro sebe. Vzhledem k tomu, že přijíždím ze samoty u lesa do okresního města, je volba úplně jasná – Cafe Prada s výbornými zákusky, kávou nebo zázvorovým čajem, knihovnou a volnou wifi. Většinou vyřizuju maily, vymýšlím nějaké texty pro své klienty a aktivity pro tvůrčí psaní.

Jak píše v kavárnách spisovatelka Edith Holá

Velkou inspirací je pro mě kamarádka, spisovatelka, žurnalistka, blogerka Edith Holá z Prahy. Právě píše svou třetí knihu, spoustu zajímavých článků do médií a na Facebooku uveřejňuje super motivační fotky z míst, kde ráda tvoří. Edith nám k tomu, jak se jí píše v kavárnách, řekla:

Pamatuji si, že když jsem šla poprvé psát do kavárny, tak jsem si představovala, že to bude divné sedět sama v kavárně a psát. Když jsem obavy a stud prolomila, tak mohu říci, že neznám lepší pocit, než si od všeho vzít opušťák, jít do svého oblíbeného café, vytáhnout sešit a tužku a začít psát. Tyhle dvě věci musí mít spisovatel u sebe pořád, nikdy totiž neví, kdy uslyší něco, co si bude potřebovat zapsat (např. dialog od vedlejšího stolu) nebo ho přepadne múza. Notebook jsem zkoušela tahat s sebou také, ale to nebylo ono. Taky mám pocit, že když text posléze přepisuji do počítače, už s ním pracuji a dělám korekci. Mne přepadává múza právě ve chvílích, kdy jsem sama. Na ulici, v metru… Jsem schopna psát tedy i za chůze nebo se okamžitě někam posadit – třeba i na patník – a zapsat si to. Každý ví, že když to nezachytne v té chvíli, kdy ho text napadl, tak už to dohromady nedá s tou emocí, s níž přišel. To je ta múza.

Foto: Edith Holá

http://hola.blog.idnes.cz/