Zima je mým nejoblíbenějším ročním obdobím

S Alenkou Naďovou jsme se poznaly v zimě před pár lety na mém kurzu tvůrčího psaní v Chrudimi, kam jsme jely stejným vlakem z Brna. Nejdřív jsme si psaly esemesky, při přestupování jsme se našly a od té doby ráda poslouchám a čtu její příběhy. Hlavně o přírodě, květinách, zajímavých místech. U nás v Poličce povídala moc krásně o stromech – bříza je mladá veselá holka, lípa objímající matka, olše vrásčitá stařena… Vždycky si na ni při procházce vzpomenu.

A potom víkendový pobyt Svatojánský věneček v jejích Bílých Karpatech, to byl pro mě nezapomenutelný pohádkový zážitek. O svítání nad Žítkovou, sbírání svatojánských bylin, vaření čokolády na tajemném ohni od té doby často sním. Alenčina péče byla opravdu neskutečná, hojivá, krmila nás lahodným jídlem, program měla připravený s velikou pečlivostí a láskou. Tak bohatě obdarovaná jsem se nikdy dřív necítila.

Pořád mám v představách náš plán na výlet do Chřibů, který jsme si domlouvaly, když jsem byla na akci v knihovně v Modré u Velehradu, a který se bohužel nakonec neuskutečnil. Ale samozřejmě mám stále naději, že někdy zas společně někam vyrazíme.

Už delší dobu mám touhu udělat rozhovor s touto výjimečnou ženou, dobrou vílou z tajemných Karpat. A dnes přišla ta správná chvíle.

Alenko, co děláš teď v zimě?

Zima je mým nejoblíbenějším ročním obdobím. Vlastně jsem se na počátku zimy narodila. A možná i to určuje, jak zimu prožívám. Zima je pro mne o kontrastech: světlo x tma, teplo x chlad, hojnost x úbytek. Miluji sníh. Ocitám se ve vnitřním světě snění a příběhů. Hodně spím. V zimě odpočívám a spřádám sny pro novou sezónu.

Prosinec patří novému záměru, rodině, dobrotám, oslavám. Leden, vrchol zimy, věnuju odpočinku. Za světla aktivnímu – sport, procházky krajinou, velmi často právě v lednu jedu poznávat nová místa. A za tmy pak přemýšlení, příběhům, čtení, studiu.  V únoru už vylézám ze svého brlohu a pomalu začínám aktivovat. V únoru klíčím.

A jaká nová místa jsi letos v lednu poznávala a co jsi četla?

V lednu to byla výstava Zlato Inků, návštěva Mikulčického hradiště a okolí, nejstarší křesťanský kostelík sv. Markéty Antiochijské v Kopčanech. Letošní leden patřil krajině Znojemska. A věnuju se studiu aromaterapie, hodně času mi zabírá příprava na zkoušky. Přečetla jsem Srdce Šamana, Život v zahradě a Zrcadla azurových dob.

Jak vypadá tvůj běžný den? Jak si organizuješ čas?

Mé dny odpovídají roční době, energii měsíce, ale i energii konkrétního dne. A místu mého výskytu.   Taky naslouchám tomu, co mi tělo říká a co potřebuje. Možná to vypadá, že jsem taková rozlítaná, ale ve skutečnosti mám hezký řád. Své rituály.

Budím se, když se rozednívá, a aktivuji za světla. To je stejné den co den. Po setmění studuji, přemýšlím, čtu a zklidňuji.

Nejdůležitější je pro mne ráno. Po probuzení se pozdravím s manželem, psem, andulkou, zahradou, krajinou (záleží na tom, kde jsem).  Pak rozhýbu tělo jemným vlněním a jógou. Následují dechová cvičení, studená sprcha a hygiena. Dlouhá snídaně a rozjímání. Kolem 9. začínám pracovat. Opět, to, co dělám se odvíjí, kde právě jsem – jiné je to na políčku a jiné v Brně. Na políčku se věnuji zahradě, nebo mizím na louku či do lesa. V Brně sednu k počítači. S večerem se stahuji k sobě a zklidňuji činnosti, většinou něco studuji, plkám na sítích a před spaním se věnuji svým modlitbám. Jsou ale dny, kdy prostě nemohu vstát, nejde to, a tak zůstanu v posteli s čajem, kávou, perem a papírem, klidně celé dopoledne. Odpoledne pak už nedělám nic, jen se věnuji domácnosti.  

Měla jsi to tak vždycky?

Tohle se mnohým může zdát trošku málo. I mně samotné ještě před pár lety by takovýto den zněl jako sci-fi a řekla bych si, že ta baba nemá co dělat :-D. A to je právě krásné na životě, že každý máme svůj příběh a měli bychom se vzájemně respektovat. Teď, když rodiče jsou v Pánu a děti už jsou dospělé a vyletěly z hnízda, žiji takto. Ale ještě před pár lety to tak nebylo. Tehdy jsem pracovala v nadnárodní společnosti na oddělení logistiky, starala se o rodiče a dvě děti. Jako druhou práci na živnost jsem měla svoje milované byliny, kytky. Víkendy pak na políčku v Karpatech. Můj běžný den byl – ráno běžet k rodičům, pak do práce, pak k rodičům a teprve pak domů. Se vším, co k tomu patří.

 Ale já jsem šťastný člověk, pomáhal manžel i děti. Jen to bylo velmi náročné psychicky i fyzicky. Po pár letech jsem byla tak vyčerpaná, že jsem manželovi říkala: „Já už fakt nemůžu, až skončím v práci (na co jsem se pár let chystala, ale odkládala a odkládala, až nakonec naše pobočka měla v Brně skončit a já se těšila, že konečně budu jen na volné noze jako živnostník, plánovali jsme na políčku stavbu domu a osamostatnění a přestěhování), tak si vezmu dovolenou, pojedu sama na hory a budu jen spát a koukat do lesa a naberu sílu a pak…“ Přání se plní. Jednoho krásného dne jsem se probudila na JIPce, postel u okna, koukala jsme na modrou oblohu a na zdi byl kalendář s fotkou hor. A ano, mohla jsem jen koukat. Ani jíst jsem nemusela. Předcházelo tomu pár dnů na ARO ve stavu mezi životem a smrtí. Velká lekce od života. Bolavá zkušenost a nejlepší koučovací program. Od té doby naslouchám a sdílím. Žiji v souladu se sebou, s rytmem přírody. Plynu. A přiznávám, že jsem tak trochu mimo hlavní proudy. Ale jsem v tom pevná, jsem pravdivá k sobě, důvěřuji životu, a tak mám vždy to, co zrovna potřebuji. I když se musím přiznat, že i pro mne samotnou je to někdy výzva.    

Odkud bereš energii a super nápady?

V přírodě.

Nápady vystihuje přesně toto české slovo. Přijdou, objeví se.  A bohužel ne na mé přání. Dělají si, co chtějí. Nejčastěji ve snech, ve sprše, a právě po ranní kávě v posteli. Přichází vždy, když nemám své vlastní myšlenky. Něco mne donutí zklidnit – prostě nemohu nic, jen jsem a „čumím“, motám se od ničeho nikam a pak z ničeho nic mi vyskočí obraz, střípek, někdy rovnou celý příběh. A někdy taky úkol. Jdi a tohle udělej. To je ale pro mne nejnáročnější. Protože to mám pak pocit, že jsem se zbláznila. 

Energii získávám prací. Nejvíc při práci se zemí, s rostlinami. V přírodě. Na horách. V lese.

Kde pramení tvoje kreativita?

Myslím si, že právě v tom umění zklidnit se, ztišit a naslouchat. To je asi můj největší dar. Umím naslouchat. Cítím. Vidím. Jsem propojená s něčím, co neumím definovat.

Komu nejradši vyprávíš své příběhy?

Nejraději si povídám sama se sebou, s kytkami, se zvířaty, s kameny, s lesem. Vyprávět lidem, to mám pořád velký ostych. Nedůvěru v sebe, zda je to uchopitelné. Mám moc ráda večery u ohně, kdy mohu vyprávět tomu, kdo naslouchá.

Kde se s tebou můžeme setkat online nebo naživo jako s lektorkou?

On-line komunikace je pro mne pořád ještě výzvou. Slovo a příběh, byliny a jídlo, to jsem já.

Akce, které organizuji či jsem přizvána jako host, mívám v kalendáři na svých stránkách www.carokviti.cz. Většinou se objeví během února.

Mojí top službou, co dělám nejraději, je Osobní příběh. Konzultace po Skype či přímo v přírodě, kdy člověku přetlumočím, co o něm vypovídá krajina a jeho rostlina. A sama vždycky žasnu nad tím, jak jsou rostliny moudré a nápomocné. Pokud bych to měla shrnout tak, aby to bylo pochopitelné před absolvováním, a stručně, tak je to takový bylinno-krajinářský koučink.

Velmi ráda učím lidi naslouchat rostlinám a vidět v krajině příběhy. Být v souladu s rytmem přírody. Prostě si mne můžete objednat.  Po dohodě udělám workshop či přednášku na míru. Zažít a porozumět všemi smysly skrze rostliny sobě.

Pokud bych měla vybrat slova, která nejvíce charakterizují mou práci, pak by to byla tato:

Jemnost, soulad, klid, moudrost a radost. 

Co plánuješ na letošní rok?

Pro letošní rok plánuju prožitkové víkendy: Probuzení do jara v čase rovnodennosti, Hlasy ptáků a síla jarních bylin, Byliny vrcholného léta – prožitkový víkend v čase slunovratu, Svěcení bylin – čas poletí.

A taky chci konečně víc nabídnout i přes virtuální svět – na www.carokviti.cz, protože se mě lidé často ptají, kde to najdou. Mám toho v hlavě spoustu. Jak vidno, přišel únor a já klíčím.

Na závěr ještě přidala Alenka jako dárek pro čtenáře recept na

Růžová srdíčka nejen k Valentýnu

150 g mandlové mouky, 50 g hladké mouky, 100 g másla, 2 lžíce tekutého medu, 1 žloutek, špetka soli, trošku mleté vanilky

Ze surovin zpracujeme těsto a necháme v chladnu přes noc odležet. Na druhý den vyválíme a vykrájíme srdíčka, která pečeme na 190 až 200° asi 10 minut. Srdíčka slepíme růžovou marmeládou, potřeme bílou čokoládou a posypeme drcenými mandlemi a okvětními plátky růží.

 A jak to máte ve svém životě vy? Jste spokojení?

Alena Vorlíčková
Psaní ve všech podobách, kreativní texty, články do magazínů, psaní na web, blogování, copywriting, to je moje vášeň. Už několik let mě psaní živí a já se cítím volná a svobodná. Vedu workshopy tvůrčího psaní pro různé věkové skupiny, kurzy copywritingu pro drobné podnikatele, storytellingové dílny. Baví mě inspirovat a vést druhé ke splnění jejich snu, kterým je psaní pro radost, napsání a vydání knihy, tvorba textů podporujících podnikání. Víc se o mně dozvíte na stránce Můj příběh.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Chcete taky začít psát své texty za peníze a odměny?

    Mám tu pro vás 5 tipů jak na to.

  • 7 cest k probuzení vaší kreativity, radosti a vášně

    Malé kroky k velké radosti a pocitům štěstí - e-book s tipy a cvičeními k vytištění a vyplnění

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky