Smrt a neustálá změna jsou jediné jistoty našeho života

Právě prožívám zvláštní čas, na rozhraní zimy a jara, jeden den příjemné teplé voňavé počasí, druhý den vichřice s vánicí a teplota pod bodem mrazu. Jsem sama v rodném domě kvůli rekonstrukci střechy a cítím se velmi zvláštně. Když letí staré tašky dolů a do toho vyhrává místní rozhlas stejné hity jako v dobách mého dětství před 50 lety, mám velmi zvláštní pocity, že něco skončilo a končí a zároveň se vracím v myšlenkách do dětství a ve vzduchu cítím nový začátek, ale ještě nevím čeho.

Zrovna hrají písničku z pohádky Šíleně smutná princezna, na které jsme byly jako na novém filmu s mojí sestrou jako malé ve staré sokolovně, protože nové kino ještě nebylo. Vzpomínám si taky, že před filmem dávali upoutávku na Angeliku s na tu dobu velmi odvážnou erotickou scénou (asi to byl větší výstřih hlavní hrdinky). Dospělí byli příjemně vzrušeni a večer se sešli zase v kině, tentokrát bez dětí.

Vzpomínky střídají jedna druhou jak na kolotoči. Někdy je podporují dopisy nebo deníkové zápisy s různě starými daty. Od milých osob z různých období jejich i mého života. Někdy jsou těžké a jindy zas úsměvné. Nacházím věci, o kterých jsem myslela, že už dávno zmizely. S některými se potěším a schovám si je, s jinými se konečně definitivně rozloučím. Počasí je stejně proměnlivé jako moje pocity.

Konec zimy a blížící se jaro, smrt a znovuzrození

Jsem tu už druhý týden, vzala jsem si proto s sebou notebook a práci. Právě procházím rukopis a dělám korektury budoucí knížky. Napsala ji mladá žena, které náhle zemřel manžel, z ničeho nic. Psaní je to bolavé a smutné, ale zároveň je v něm spousta odvahy, naděje, touhy žít dál. Práce na knížce se pro ni stala terapií. Nacházím tam velkou inspiraci i pro sebe, k současné situaci, pro budoucí dny. Pouštím si písničky, které v knize zmiňuje, vypisuju si krásné věty, které mě právě v této chvíli oslovují:

„Smrt a neustálá změna jsou jediné jistoty našeho života, a proto vnímám, jak je důležité nelpět – na vztazích, majetku, plánech, představách a očekáváních. Ten pocit nelpění dodává svobodu, lehkost, flexibilitu, zároveň odevzdanost, důvěru v život a v to, že nás na naší cestě potká to, co je pro nás správné, i když nám to třeba zpočátku nedává smysl.“ Marie Chválová: Honý a já, příběh lásky

V každém zániku je zárodek něčeho nového

Před rokem vstoupila smrt i do mého života a do tohoto domu. V mém životě zavládl chaos, cítím, jak se všechno přerovnává (fyzicky i spirituálně) a to staré odchází. Snažím se soustředit na to, jak se chci cítit v budoucnosti. Co nového chci do svého života přivítat. Je to hodně složité, spodní proudy mě stahují dolů, ale to nedopustím. Chci potkat nové lidi, nové zážitky na nových místech. A to se pomalu začíná dařit. Taky chci důvěřovat, že vše se děje správně, i když to třeba ještě nevidím. Snažím se na ničem nelpět. To už je vyšší dívčí, ale asi to začínám uvnitř sebe cítit. Pomalu měním vibrace, soustřeďuju se na to hezké, na vděčnost a dobré myšlenky.

Každé ráno začínám tím, že si zacvičím jógu a přečtu si denní kartu od Samandry, která mě nikdy nezklame. Dnes, 14.3., to zase sedí:

Jarní rovnodennost se kvapem blíží. Nejde jen o delší dny, více sluníčka a první bylinky, které se derou ze země, jde především o to, že jarní rovnodennost je branou do nového roku. S čím do ní vstoupíme, to na konci roku sklidíme.

Nevím jak vy, ale já tento týden vnímám jako závěrečnou čistku. Na konci roku jsme ledacos odevzdali, pak hibernovali (já teda letos ne), teď probouzíme svou novou sílu a potkáváme se zbytky starých přesvědčení, strachů, limitů. Všechno, co se tento týden objeví, odložte, není potřeba to komplikovaně řešit, není potřeba to analyzovat pod lupou. Jediné, co je potřeba je silný záměr pro co nejčistší pole, do kterého budeme příští týden sázet semena nové prosperity – fyzické, emocionální, mentální, spirituální.

Takže jo, beze strachu, s trpělivostí (ta střecha už taky konečně někdy bude) a radostí do nového roku, který brzy začíná. S novými semínky, která nesmím nezapomenout zasít.