
Co se to u mě děje? Píšete mi a voláte. Tak vám možná dlužím nějakou informaci. Jenže já sama nevím. Nebo vím a nemůžu uvěřit. Mám totiž velký sen a ještě před měsícem jsem si myslela, že se jeho splnění ani nedožiju. A před 14 dny to vypadalo, že to bude do letošních Vánoc.
Teď mám pár dní volno a nadechuju se. Uklízím a dekoruju a doufám, že zítra tu zase vypukne čilý stavební ruch, všude bude špína a prach, prostě bordel, aby vznikl nový prostor. Pro mě, pro dceru, pro rodinu. A taky pro vás. Ze všeho nejdřív tady chci pořádat workshopy tvůrčího psaní, storytelingu, copywritingu a mít konzultace. (Jednu klientku mám pozvanou už tento týden, ne sem, ale do nedaleké kavárny, s jednou místní zájemkyní se právě domlouváme.)
Abych mohla přesunout svoje aktivity do mého prostoru, potřebuju vlastně jednu místnost a záchod. Ten už mám koupený a splachovací zařízení zabudované. Nová elektrika je natažená, omítky oškrábané, topení vyměněné…

Šlo to šíleně rychle. Domov příběhů dostává své obrysy. Staré příběhy ožívají a nové jsou zde v těchto dnech vyprávěny. Znovu si připomínám své motto Pomůžu vám vyprávět vaše příběhy.
Domluvili jsme se se stavebníky na volném víkendu, zajela jsem si domů vyprat, stihla jsem jeden vánoční film na Netflixu, proběhla jsem stavebniny kvůli obkladům a jsem zase zpátky. Vyrábím adventní dekorace z toho, co najdu – staré bábovkové a koláčové formy, svíčky, ořechové skořápky, na dvoře roste břečťan, šípky, tuje a ještě cosi, co pěkně vypadá. A čekám, co bude dál…
Mezitím mi přicházejí další „věci“, kterými chci Domov příběhů zabydlet. Třeba knihami mých klientů, doma už se mi nevejdou do poličky. Pak mám takový, zatím mlhavý, nápad s citáty o psaní. A jeden parádní se včera večer nečekaně objevil při večerním povídání s kamarádem. Bude mít své čestné místo.

Taky už mám připravený rituál na probouzení starého domu a možná ho už brzy použiju. Tento rituál není o víře, ale o vědomí. Dům, který cítí vděčnost, začne zářit. A když se v něm bude psát, začne vyprávět i on.