Facebook zažíval velký boom před třemi až pěti lety. Tehdy se všichni hromadně přihlašovali a sdíleli úplně všechno ze svého života. Brzy se ukázalo, kdo je kdo, i když se na profilech objevovaly různé přezdívky a zkomoleniny jmen. Kdo fotil, sdílel své obrázky, kdo měl malé dítko, sdílel mimino v kočárku, na nočníku, na pláži, kdo jezdil na motorce… Dozvídali jsme se, kdo je právě v bazénu, na houbách, rozvádí se a druhý den je zase zamilovaný, kdo je zrovna na záchodě v nějaké významné budově na významné akci.
Po pár letech to některé uživatele začalo štvát. Nechtěli se dívat na cizí děti, zvracení na mejdanu, fotky po sexu. Začaly přibývat problémy s obtěžováním, šmírováním, zneužíváním informací. Jenže ruku na srdce – musíme vždycky všechno sdělovat celému světu?
Dnes se říká Kdo není na Facebooku, jako by nežil. Je to skutečně tak? Někteří se odhlásili úplně (ale pak se zase pokorně vrátili, protože jim to všeobecné sdílení chybělo), mnozí zvolnili a nejsou na síti denně nebo se aktivně neprojevují, vybírají, co vyslat do světa a co naopak si nechat pro sebe. Určitá dávka závislosti se ale usadila ve většině z nás.
Žiju na samotě u lesa. Nebýt Facebooku, který u nás zrovna začínal, tak bych se během těch sedmi dlouhých let zbláznila. Díky první velké sociální síti se mi podařilo seznámit velký okruh lidí se svými novými projekty, např. Pohádkové Slovinsko nebo Pohádky pro společné čtení, virtuálně pokřtít dvě knihy, vydražit další knížky, které mi věnovali známí spisovatelé ve prospěch neonatologického oddělení v Hradci Králové, seznámit se se zajímavými lidmi (s mojí nejmilejší šéfovou Míšou Matanelli, první mediální partnerkou Martinou Tichou, spisovatelkou a publicistkou Dagmar Edith Holou mezi prvními), začít pracovat v nových oborech, po 25 letech v zaměstnání odejít na volnou nohu.
Poslední velkou událostí bylo pozvání na slovinskou ambasádu na recepci u příležitosti státní svátku, taky přes Facebook i s pozvánkou. Běžně přes Facebook komunikuji se svými přáteli a rodinou, řešíme pracovní věci s ilustrátorkami, oslovila mě i různá nakladatelství s nabídkou spolupráce…
Jak tedy Facebook využívat, aby nám přinášel jen skvělé věci? Zamysleli jste se nad tím, jaké příspěvky se od ostatních líbí vám, co vás zajímá, baví, přináší nové informace? Výběrem „přátel“ můžete ovlivnit obsah příspěvků, které se vám budou zobrazovat. Ve svých přátelích mám umělce, knihovníky, nakladatele, cestovatele, copywritery, marketéry ap. Co vidím každý den na mém Facebooku, je pro mě velmi zajímavé a inspirující.
Pokud se budete vychloubat novým autem, přítelkyní, fotkami z exotické dovolené, taky to nebude nikoho bavit. Na druhou stranu, když uděláte pěkné snímky zajímavých míst s přesnými popisky, můžete druhé inspirovat k návštěvě té lokality. Myslete na to, co vaše čtenáře pobaví, inspiruje, obohatí. Se svými starostmi se příliš nesvěřujte, jistě máte někoho blízkého, s kým to můžete probrat osobně. Ostatní to pravděpodobně nezajímá, nudí, mají z toho radost…
Odvrácenou stranou existence v síti je spousta žádostí o přátelství od neznámých lidí a falešných účtů. Někteří jen touží mít víc lidí v přátelích, jiní se snaží seznámit, ale někteří jsou opravdu nepříjemní a nebezpeční. Pokud vás příspěvky jiných nezajímají, pobuřují, štvou, tak vymažte profil z přátel, případně zablokujte, nahlaste. Sama mám problém s tím, byť na veřejném profilu mého projektu, povolit přátelství s muži, i když jsem zatím žádný problém vlastně neměla, jen mi vadí určité druhy příspěvků.
Při správném využívání jeho možností vám Facebook přinese jen samé příjemné věci. Stačí udržovat osobní profil soukromý a sdílet fotky a citlivé informace jen s lidmi, které znáte osobně. K propagaci svých zálib, práce, projektů využívat Fan Pages a různé zájmové skupiny, které můžete i sami zakládat. Facebook umožňuje stále víc v komerční sféře, podporuje reklamu i samotný prodej.
Užívejte Facebook s rozumem a budete překvapeni, co překvapivého a zajímavého vám přinese.
A pokud se vám bude chtít, můžete se v komentářích podělit o vaše největší facebooková překvapení.