V čase dýní, mlhavých rán a tajemných večerů

Ze dne na den k nám přišly chladné dny a mrazivá rána a nálady se mění. Před pár dny jsme sklízeli na zahradě poslední dýně, sázeli trvalky a keře a teď se nám nechce vystrčit nos z domu. Přichází tajemný čas svíček, teplého čaje a vyprávění.

Když se ohlédnu za letošním rokem, vidím vedle zahradní úrody i tu literární. Rukopisy, které mi prošly rukama, příběhy, do nichž jsem směla nahlédnout, autory, kteří se rozhodli svěřit mi své mnohdy dlouho opečovávané texty. Každá kniha je trochu jiná zahrada. A každá potřebuje něco jiného.

Živou přírodní zahradu a knížku spojuje projekt Bydlíme na zahradě s podtitulem Jak vytvořit přírodní zahradu, kde prospívají lidé, rostliny i zvířata. Díky autorce Tereze Svobodové jsem se přestala stresovat a objevila vášeň na své staré zanedbané zahradě. V knize nacházím užitečné rady, které hned uvádím do praxe, a před pár dny jsem sklidila svou první úrodu v podobě dýní Hokaido a zasadila kamčatské borůvky.

Jedlé plody a vydané knihy mají jedno společné — jsou hmatatelným důkazem naší práce po několika měsících (nebo i letech), kdy dlouho není vidět nic a není se čím chlubit.

Podobné je to při přípravě učebnic, které musí projít různými procesy a testováním, než se objeví v prodeji. Těší mě, že k učebnici Jazyk a styl v komunikaci letos přibyly taky metodika a cvičebnice, a jsem nadšená za zpětnou vazbu, z níž se dozvídám, že taková učebnice ve školách nebyla… Jsem autorkou první a poslední kapitoly Efektivní učení a Umělecký styl. Podařilo se mi sem umístit ukázky z oblíbených děl mých přátel Renaty Štulcové a Jaroslava Čady a využít zkušenosti z mnoha let strávených za katedrou a v kurzech tvůrčího psaní.

Mám ji doma! Tu rafinovanou krásku, elegantní hvězdu z Pařížské. Literární hříčku, jejíž věty se chtějí psát do deníků. Odvážné postavy létající nad mraky… Mazlili jsme se s ní celé léto. Snít nestačí. Musíš letět! Kateřiny Borutové. Vypadá opravdu luxusně, a to je zásluha grafika Jakuba Klimeše. Je to vlastně dárek, který (si) můžete nadělit pod vánoční stromeček. Čekají nás s ní samé radovánky — oficiálně ji přivítáme na křtech v Praze a Hukvaldech, budeme ji obdivovat na pultech knihkupectví.

V posledních dnech se mi na sítích taky s velkou parádou ukazuje dětská knížka Vydrýsek Theo, u které jsem měla tu čest být před víc než rokem na začátku její cesty. Vyšla teď v nakladatelství Albatros.

Stejnou radost jako z těch výše jmenovaných mám i ze zprávy od Marcelky C.

Ahoj Alenko,

té inspirace bylo v sobotu přespříliš!!! 🙂

V noci na neděli jsem se vzbudila a asi tři hodiny jsem nemohla usnout. Došla jsem k rozhodnutí, že si svoje texty z letošního roku okamžitě „vydám v nakladatelství Fotolab“, tj. že si udělám (foto)knihu! Ani hromada prádla k žehlení mne nezastavila (ještě že mám chápající rodinu!) a skoro celou neděli jsem seděla u počítače. Výsledek budu mít v rukou asi za 10 dní, malou ukázku Ti posílám v příloze. Najdeš tam i slíbené limeriky, jen se nepatrně „rozmnožily“; za to taky může ta velká dávka inspirace! Čekám, kdy mé chápající rodině dojde trpělivost, protože jim neustále něco recituji…

Krásný podzim přeje MarcelaC

P.S. Děkuji za Tvé příjemné, nenásilné a inspirativní vedení!

Na workshopu v Cafe Veritas při loučení říkala, že ji hodně baví krátké texty, ale mít knihu netouží. Pár dní po tom mi poslala fotky svého jediného výtisku, který si nechala vyrobit jenom pro sebe. Aj tak sa dá.

Před sebou v počítači mám další rukopisy, které mě přenáší s hlavní hrdinkou do New Yorku, Miami a Ósaky, s cestovatelem do Jižní Ameriky mezi indiány a další komunity. O těch zas někdy příště.

A ještě držím palce spisovatelce Evě Molíkové Vávrové, která se přihlásila se svou vánoční povídkou do literární soutěže.