Jak se píše s vínem mezi vinohrady?

Vrací se mi jedno slovo ve spojení s naplněností právě uplynulých dní. DEKADENTNÍ. V tom nejpozitivnějším a nejpochvalnějším významu. Pobyt mezi vinohrady byl opravdu za odměnu – hříšně luxusní, rafinovaný, lahodný… Byl to únik do neskutečných, extrémně dokonalých, jiskřivých i snových světů. Navíc si tento pojem asi každý spojí na první dobrou s literaturou a uměním.

Obrázek košíku s lahvemi toho nejlepšího vína a sklenkami na jarní rozkvetlé trávě mezi vinohrady už mi z paměti nikdo nevymaže. Lavička pod rozkvetlým stromem, výhled do kraje a lahodné bublinky v ruce. V tom okamžiku se mi slovo dekadentní vybavilo poprvé a od té doby ho nemůžu dostat z hlavy.

Některé víkendy se nepočítají podle vzdálenosti a času, ale podle chutí, vůní, zvuků, které doznívají ještě dlouho potom. Tenhle měl jasné místo: vinařství Tomanovi v Moravské Nové Vsi. A jasný cíl – užít si čas, svobodu, dopřát si všechno, co se nabízí. Bez zkratek a omezování.

Ráno začínalo v útulném pokoji, který objímal tichem. Voňavé přikrývky, světlo prosvítající přes záclony a ten zvláštní klid, kdy se líně probouzíš a nemusíš brzo vstávat. Jen otevřít okno a nechat svěží vzduch, aby tě pomalu probudil. Po včerejším příjezdu a večeru je jasné, že tenhle víkend nebude střídmý ani nudný.

Jídlo. Plné, poctivé, krásně prostřené – takové, které tě ukotví v přítomném okamžiku. Každé sousto má svou váhu, svou chuť, svůj čas. A vedle něj víno. Nejprve opatrně, se zvědavostí. Pak s jistotou, že tohle je přesně to místo, kde se nemusíš držet zpátky.

Degustace vína měla mnoho podob. V penzionu byla soustředěná – jako když posloucháš příběh. Mezi vinicemi, v poledním slunci, se rozlila do lehkosti. A ve sklípku ztemněla, dostala hloubku i lehkou zemitost. Víno chutnalo jinak v každé chvíli, ale pokaždé dokonale – jako by se ladilo s přítomným okamžikem.

Smích byl čím dál hlasitější, věty volnější, inspirace proudila… A pak přišly ty momenty, které se nedají naplánovat – vyprávění pana vinaře, které brzy sklouzlo k lechtivým vtipům. Vnímaly jsme rytmus místního nářečí, které dělalo nekorektní historky ještě zábavnějšími. Dostalo se nám několika jazykových a pravopisných okének. Hned z toho vzniklo kreativní cvičení – zkusit zapsat vtip nebo historku, aby vyzněly stejně rozverně.

Vinařství Tomanovi není jen místem. Je prostorem, kde se požitky potkávají naplno a jeden za druhým: chuť vína, vůně ještě mrazivého jara, zvuk smíchu a jazyk, který se uvolňuje spolu s každou další sklenkou.

Tohle je dekadence v té nejčistší podobě. Ne okázalá, ne přehnaná navenek – ale hluboká, smyslová, přítomná. Dovolit si prožít všechno naplno. Nechat víno dozrát na jazyku. A možná i něco v sobě. Právě proto se na takový víkend nedá jen vzpomínat. Ten se vrací. Ve vůni, v chuti, v tichu, které po něm zůstane.