Opouštím jízdu na horské dráze a snažím si vzít zpět svůj život

Poslední dny a týdny roku byly velmi intenzívní, ještě teď se z toho vzpamatovávám. Motá se mi hlava a je mi trochu špatně od žaludku. Dlouho jsem nebyla na svém obvyklém místě a nemohla pracovat obvyklým způsobem. Chtěla jsem o tom psát články na svůj blog, ale každý den mě napadal jiný titulek a úplně jiný obsah. Dva měsíce jsem byla ve svém rodišti, potkávala staré i nové známé, tvořila nový prostor a nové příležitosti. Byly chvíle, kdy jsem začínala věřit, že se moje velké sny splní ještě do Vánoc, a byly momenty, které mi mávaly červenými vlajkami před nosem.

Celé období začalo setkáním podnikatelek, které mi do života přivedlo nové kontakty, hlavně milou kreativní duši z mé rodné vesnice, s níž máme velké plány a brzy se zase uvidíme. Lenka buduje nové komunitní centrum nejen pro maminky s malými dětmi, ale chce propojovat různé generace. Už se jí to podařilo, když připravila několik stezek, které v létě účastníky a prostřednictvím pracovních listů a úkolů upozorňovaly na zajímavosti naší vesnice. Znovu jsme se potkaly při rozsvěcení vánočního stromu u jejich stánku.

Ještě ten první den, kdy jsme se seznámily, mě Lenka zavedla do obecní knihovny, kolem které jsem chodila několik let a nevěděla, jak bych se tam jen tak zničehonic přihrnula. Bylo to úžasně milé setkání s paní knihovnicí, na němž začalo plánování spolupráce do nového roku.

Měla jsem také další pohádkovou dílnu Zakletý zámek s domškoláky v klubu Eccáček, který vede aktivní Bětka, se kterou jsme se potkaly o prázdninách v Hrabišíně.

Jako korektorka jsem byla na doporučení oslovena další studentkou s žádostí o kontrolu její diplomové práce. Protože to byla už druhá diplomka se zajímavým tématem o přípravě umělecké knihy, s radostí jsem přijala, i když ještě na začátku roku jsem se zařekla, že už diplomové práce neberu.

Po několika týdnech se ke mně dostala zpět moje kapitola z připravované učebnice po odborné revizi a úpravě grafikem, takže proběhla další kontrola z mé strany.

Největší radost mi během adventu udělal exkluzivní vánoční dárek – knížka milostných mikropovídek, vydaná soukromým nákladem ve velmi omezeném počtu výtisků (můj má číslo 3), velmi pečlivě vypravená a uspořádaná, s vloženým podepsaným grafickým listem. Nádhera. Určitě brzy napíšu víc.

A mezi svátky jsem dostala krásnou poptávku na spolupráci se zajímavým a náročným rukopisem, spolupráce právě probíhá.

Chtěla jsem na tomto místě ještě psát o druhé misce vah mého adventu, o tom, co se dělo s mým Domovem příběhů, pro ty, co mě sledovali. Rozhodla jsem se ale soustředit se na to pozitivní, takže napíšu jenom, že proces ještě nekončí, ale naděje zůstává. Pokud vás zajímá víc, klidně mi napište. Děkuju za morální podporu, moc si jí vážím.

Nemohla jsem v období před Vánoci nabízet své služby a produkty, neměla jsem kapacitu ani funkční internet, proto nechávám nabídku ještě na mém webu pro ty, kdo se rozkoukávají v novém roce a chtějí s psaním začít nebo se věnovat naplno přípravám na vydání knihy.

Protože jsem to nestihla, přeju vám všem spoustu inspirace do nového roku a těším se na setkávání na zajímavých místech.