Den plný příběhů

Po několikadenních přípravách a těšení přišel den, kdy se několik lidí sejde, aby se ve společné dílně pokusili slovy vytvořit něco nového, překvapujícího, hladivého, šokujícího… Cizí lidé přinesou své příběhy, které budou ostatním vyprávět a pokusí se je spoutat do vět. Jsem zvědavá, zda dnes přeskočí jiskra inspirace.

Muzeum lokálky

Ráno, ještě za tmy, jsem na dveřích čekárny našeho nádražíčka zahlédla oznámení, že se zde bude brzy otvírat malé muzeum. Informace mě zaujala a potěšila, protože před pár lety přestalo nádraží sloužit svému účelu a dokonce na dva roky tady přestaly stavět vlaky.

Není tu výpravčí, který prodával jízdenky, pomáhal maminkám s kočárkem. Ráno mě vyhlížel, jestli běžím na poslední chvíli, aby vlak pozdržel. Paní jezdila na kole přehazovat výhybky a na oknech nádražní budovy pěstovala barevné kytky.

Před zamknutými dveřmi čekárny (v zimě tu bývalo teplo a útulno, když napadl sníh a vlak měl zpoždění) mě napadá, že bych se ráda o minimuzeu dozvěděla víc. Vtom se ve tmě ozvou mokré kroky a objeví se soused, nadšený železničář, který muzeum připravuje.

Květenské nádraží

Dozvěděla jsem se o velkých železničních oslavách, které se připravují na květen. Pochválila jsem facebookovou stránku o místní lokálce, na níž se informuju o zpoždění vlaku, prohlížím si fotky souprav, které nám projíždějí pod okny, zajímají mě fotky z archívu. Jsem ráda, že naše lokálka nás opět spojuje s celým světem a krátkozraké rozhodnutí politiků zmizelo v propadlišti dějin.

Vypravěči jezdí Regiojetem

Vlakem jezdívám ráda, často se přihodí něco zvláštního a lidé si začnou vyprávět své příběhy. Většinou se to stane ráno nebo večer, když je za okny tma. Vypravěči jezdí Regiojetem. O cestující je tady postaráno, v kupé voní káva a jídlo, které lidi sbližují. V konečné stanici se loučí jako přátelé, podávají si ruce a přejí hodně štěstí. Dnes je v rychlíku ČD narváno, smrdí tady pes a já jsem přišla o hlas. Přemýšlím, jak ten celodenní vyprávěcí maraton zvládnu.

V čarovném kraji představ a fantazie

V příjemném prostředí Pracovny, kde kraluje Renata Kašparová, se obavy rozplývají. Voní tu čerstvě uvařený čaj a káva. Silné ženské energie se začínají propojovat. Několikrát během dne se ocitneme v čarovném kraji Bílých Karpat. Alena nás provází po rozkvetlých loukách a klidným příjemným hlasem vypráví příběhy o tom, jak k nám příroda promlouvá. Druhá Alena se vrací k prastarým pohanským rituálům, které praktikuje její známá. Mladší Lucie se vžívá do osamělosti ženy, která obětovala vše rodině a teď už jenom čeká…

Předjarní karpatská příroda – petrklíč a česnek medvědí, jedovatý lýkovec

Foto: Alena Naďová, Čarokvítí

Vyměřený jsme protáhly o hodinu a stejně nám celý den rychle utekl. Každá z účastnic si odnášela dva hotové texty. Loučily jsme se s nápady na další spolupráci a slibem, že si nově vzniklé texty budeme moci všichni brzy přečíst na jejich stránkách.

Ohlasy

…ještě jednou moc děkuji za hezký sobotní kurz a příjemnou atmosféru, kterou jsi dokázala vytvořit. S údivem jsem zjistila, že jsem si odnesla dva články, k jejichž napsání jsem se již několik týdnů přesvědčovala.

V místním tisku

Renata Kašparová na Ženy s. r. o.

Texty z workshopu

Březen za kamna vlezem!