Tvůrčí výlet s magickým datem

Na sobotu připadalo datum 11. 11., které numerologové pokládají za číslo vyšší vibrace. Vesmír k nám promlouvá a snaží se na něco upozornit. Přicházejí různá znamení, nic není náhoda.

Ideální den, kdy se vydat na cestu do vlastního jitra a své představy, vzpomínky, vjemy zkusit přenést na papír.

V příjemném počtu jsme se sešly na Zámeckém návrší, které vytvořilo inspirativní kulisu našemu psaní.

Zázemí pro tvůrčí psaní jsme našly v Coworkingu Kočárovna, jehož originální prostory vedly účastnice k vášnivým diskuzím.

Hlavní inspirací byla procházka po okolí, která přinesla velké množství podnětů k tvorbě.

Nakonec i na tu martinskou husu došlo, když jsme nasávaly vůně linoucí se z malé hospůdky. Ta se pak stala místem, kam umístily některé účastnice děj svých příběhů.

Lenka Kunčíková:

„Ten starý pán sem chodil pravidelně. Úderem druhé hodiny odpolední se rozezněl zvoneček nad vchodovými dveřmi. Každý den se hned potom ozvalo to milé a přátelské : ,, Dobrý den, mladá paní,, . A následovalo noblesní smeknutí klobouku. Sedával vždy na stejném místě v rohu u okna, odkud byl rozhled na celou restauraci. Jeho čtyřnohý přítel si sedl těsně k němu pod lavici a celou dobu nehnutě odpočíval.

Odpoledne začaly ožívat příběhy ve fantazii a na papíře.

Zvláštní pocity z listopadového svátečního dne v Litomyšli doznívají a barevné zápisníky se plní poznámkami, úryvky, postavami, dějem…

Kdes byl tak dlouho můj anděli,

já čekám tu a slzy roním,

je to tak dávno, co jsme osaměli,

tvá přítomnost mé srdce rozezvoní.

 

Kdes byl tak dlouho lásko moje,

čas neúprosný dlouho dělil nás,

konečně propleteme prsty svoje,

dvě srdce naše budou jedno zas.

 

Kdes byl tak dlouho, já čekala jsem,

už neodcházej, sama bojím se,

tvé jméno šeptám polohlasem,

za naši lásku modlím se.

 

Lenka K. a její oblíbené sousoší

Workshop tvůrčího psaní na zámku v Litomyšli