Na psaní mě baví psaní

Rozhovor s Lubomírem Müllerem

S Lubomírem se známe už pár let. Je to renesanční člověk, jehož líbají téměř všechny Múzy. Jeho rozsáhlé dílo obsahuje kromě několika knih řadu hudebních skladeb, dokumentární filmy, černobílé grotesky, milostnou poezii, půvabné fotografie a mnoho dalšího. Lubomír přináší do našich životů radost, krásu i zamyšlení. Poprosila jsem ho proto, aby napsal pár řádků pro inspiraci lidem, kteří s psaním teprve začínají nebo chtějí začít. Položila jsem mu tři otázky.

Kdy jsi začal psát?

Psát jsem začal v první třídě základní školy. Asi jsem dal dohromady větu Ema má mámu, nebo tak nějak. Ale na tohle se asi neptáš, že, Nicméně opravdu moje první psaní začalo na základní škole, tehdy ještě základní devítileté škole. Pamatuji si, že někdy v páté třídě jsem napsal slohovou práci Znečištěný potok. A byl jsem pochválen před rozvinutou školní zástavou. Tehdy jsem psal o plechovkách v potoce, že se mi tyhle „lodičky“ ve vodě nelíbí. Dnes už by to bylo o plastech. První knihu jsem napsal ve dvanácti letech. No, nebyla to v pravém slova smyslu kniha, jen nějakých 30 stránek textu vyťukaném na tatínkově psacím kufříkovém stroji s krásným jménem Hermes Baby. Příběh byl ze středověku, rytířský román, dosti krvehutný, ale s velkou láskou. Psal jsem ho pro spolužačku, do které jsem byl tajně zamilovaný. Ona příběh neocenila a já zůstal na dlouhá léta stále ještě nepolíbený. K psaní knih jsem se vrátil až po 40 letech. Takže jsem doopravdy a profesionálně začal psát v 52 letech věku. A říkám si, že bych měl ten středověký román dokončit, i když už jsem políbený…

Co tě na psaní baví?

Na psaní mě baví psaní…. Vyprávět bych asi román neuměl. Psát ano. Jde o úžasnou možnost prožít několik dalších životů skrze životy hrdinů příběhů. Jde o možnost sdělit dalším lidem vlastní životní názor, aniž bych musel poučovat. Jde o možnost druhé pobavit, přimět přemýšlet, zasnít se, rozčílit. Cokoliv. Psaní je to nejkrásnější na spisovatelově práci, horší je shánění vydavatele, čtenářů a peněz, aby spisovatel mohl přežít…

Kde bereš pro psaní inspiraci?

Inspirace je kolem nás. V životech druhých lidí, v osudech všeho živého. Zatím jsem vycházel ze skutečných příběhů mých a osob, které jsem měl tu možnost poznat. Nepíši ale životopisy. Vždy jde o volné románové zpracování. A i v čistých fikcích, jako je příběh Bílá perla v černém srdci, nesou hrdinové ve svých slovech a činech prvky skutečných osob.

Potěšit se dílem Lubomíra Müllera můžete na jeho stránkách www.lubomir-muller.cz.