Vzdělávačka v Hrabišíně – nejlepší dovolená ze všech

Mladí lidé, nové dovednosti, nové myšlení a nápady, skvělý relax, pohoda, léto na venkově mezi domácími zvířaty…

Konečně jsem mohla poznat Silvu Kappelovou zblízka. Viděly jsme se před pár lety jen letmo na několika akcích pro více lidí, kde mě její vitalita okouzlovala i děsila zároveň. A teď jsem se ocitla v jejím prostředí a poznala ji a její životní filozofii, jak se dá myslet a žít jinak.

Když mi přišla pozvánka na kurz digitálních dovedností a u toho fotka se slepicemi, ani jsem nepřemýšlela a byla jsem přihlášená. Do sterilní zasedačky ve městě by mě to nepřitáhlo ani v zimě, ale tomuto se nedalo odolat.

Udělala jsem moc dobře, že jsem neuposlechla našeptávání své staré mysli, protože tohle byly ty nejlepší zážitky. Ta nádherná brzká letní rána, když jsem vystoupila na vlakové zastávce Hrabišín uprostřed luk a vypravila se do neznámé přírody.

Poprvé jsem si zapnula v mobilu navigaci a byla v klidu, i když najednou přes cestu s modrou turistickou značkou vedl elektrický ohradník s cedulemi Pozor chovní býci! Když jsem se prodírala křovím kolem potoka nebo jsem se na kopci rozhlížela do malebného kraje. Nakonec jsem vždycky k přehradě a k Silvě podle navigace došla, poprvé později, podruhé mnohem dřív.

Stoly se zásuvkami na připojení notebooků a mobilů obhlížely zvědavé slepice, které se snažily využít nestřeženého okamžiku a ulovit kousek buchty. Později se přišly podívat i krásné lamy alpaky, kozy, i kačeny s káčaty se batolily kolem nedalekého rybníčku.

My jsme si povídaly o podnikání, komunitách a u toho se učily natáčet krátká videa. No, nasmály jsme se u toho hodně. Canva, Capcut, Chatgpt. Zase jsem se o kousek posunula. O jaký? To uvidím v příštích hodinách a dnech. Konečně jsem se dozvěděla, jak na to.

Neustálý přísun skvělého jídla – pomazánky, ovocné bublaniny, grilovaná zelenina se žampiony, sýry, špízy, kotlíkový guláš… Všechno připravené venku na ohni.

O přítomných dětech jsme ani nevěděly. Zabavily se samy ve venkovní kuchyňce, postavily si samy vor, který spustily na rybníček, hrály si se zvířátky, která se mezi námi pohybovala naprosto volně.

Taková pohoda, klid, volnost… To je to úžasné místo v mém srdci, kam se budu ráda vracet pro inspiraci a útěchu.

A teď jdu konečně natočit to video!

Už je hotovo – 22 vteřin za 2 dny 😀 Moje první…