Prožijte dobrodružství a osvoboďte svůj zakletý zámek

Máte rádi pohádky? Pamatuje si z dětství, jak vám je maminka nebo babička četly, jak jste se rádi dívali na filmové příběhy plné fantazie? A ptáte se, proč dnes odhazujeme klasické pohádky do starého harampádí a myslíme si, že jejich doba skončila?

Co mohou pohádky přinášet nám dospělým?

Když si připustíme, že pohádky jsou plné symbolů a metafor, které vypovídají o našem vnitřním světě, kde se neustále odehrává boj dobra se zlem, tak nám v dospělosti mohou pomoct v rozvoji sebe sama i v léčení naší duše.

Řekni mi, jakou pohádku máš rád/a, a já ti povím, kdo jsi.

Co se v pohádkách často objevuje? Velmi často je to motiv cesty, kdy se hrdina učí a dozrává při překonávání překážek, při setkání s jinými pohádkovými postavami, při plnění úkolů a luštění hádanek. Přemýšlíte o tom, proč se v pohádkách často objevuje zámek jako cíl, kterého chce hrdina dosáhnout a získat?

Zámek může být metaforou nádherného prostoru, který máme sami v sobě a který obývají všechny aspekty člověčenství. Překrásný zářící zámek s velkými sály, dlouhými chodbami a množstvím komnat jste vlastně vy sami. V tom svém zámku nachází útočiště všechno, co je vaší součástí – to, co hrdě ukazujete světu, i to, za co se stydíte, co ukrýváte. Je tady všechno – krásné reprezentativní sály zdobené zlatem a drahým kamením plné světla i tmavé zamknuté sklepení plné pavučin.

Každý prostor má svůj protějšek. Ta krásná část zámku plná slunce a vedle ní existuje křídlo budovy, které je ve stínu a mají v něm domov temné součásti osobnosti. V komnatách na sluneční straně bydlí čestnost, láska, velkorysost… a v chladných a stinných komůrkách se skrývá lež, nenávist, lakota…

Jako děti jsme se odvážně pouštěli do všech koutů a prozkoumávali bez studu a odsuzování slavnostní vyzdobené sály i tajemné půdy a sklepy. Hledali jsme ukryté poklady a luštili skrytá tajemství.

Až jednoho dne někdo do našeho zámku přišel a řekl nám, že nějakou místnost se nehodí ukazovat, je lepší ji zamknout a už do ní nechodit. Toužili jsme po tom, aby nás ten člověk měl rád, aby i ostatní si o nás mysleli jen to nejlepší, tak jsme to udělali. A postupně se to stávalo s dalšími a dalšími pokoji, jak jsme se chtěli lidem zavděčit. Báli jsme se, že by nás ostatní přestali mít rádi, kdyby je viděli.

Stejné jako ošklivými komůrkami to bylo i s příliš nápadnými komnatami. Báli jsme se, že nám ostatní budou závidět, budou nás pomlouvat, budou se nás bát, tak jsme je taky uzamkli a přestali je ukazovat, i když jsme na ně bývali hrdí.

Čím více jsme dostávali zpráv o tom, jak má vypadat správný zámek, tím méně jsme se věnovali všem svým komnatám se stejnou pozorností. Zkrátka vše, co neodpovídalo normám společnosti nebo našim představám o ideálním já, muselo zmizet. A postupně jsme na ty prostory úplně zapomněli. V našeho zlatého zámku se stala chatrč s malými okénky.

Každý má ale možnost svůj zakletý zámek znovu osvobodit, dobýt ho zpět, otevřít jednu komnatu za druhou, strhnout těžké závěsy, vyvětrat a znovu pozorně prozkoumat. Musíte zažít strach, pocítit vztek a smutek, abyste si mohli užívat radosti a vášně. A pak tiše rozjímat.

Máte odvahu se na svůj zámek podívat? Jak vypadá? Je zářící, bohatý, šťastný, nebo zakletý? Napište nebo nakreslete si do svého deníku! Občas se ke svým zápiskům vracejte.