Prázdniny v Něžném cirkuse

Prázdniny jsou tady a co s nimi. Když nevíš, kam jet a co zažít nebo jak je vůbec přežít, pořiď si něco neuchopitelného. V turbulencích tohoto týdne jsem nečekaně mohla strávit čas s éterickou bytostí Míšou Doležalovou. Nebylo to poprvé, ale konečně jsme na sebe měly o něco víc času. Míša mě od samého začátku neskutečně přitahovala, obdivuju její úžasné šaty, její křehkost a tajemství, ale na druhou stranu mě strašně štvala právě svou neuchopitelností, dlouho jsem nechápala její nabídky. Teprve teď jsem se k ní nějak přiblížila, ne racionální myslí, ale svým srdcem a porozuměla jsem (?) Pořídila si vstupenku na Prázdniny v Něžném cirkuse a neskutečně se těším.

Rozhodla jsem se s Míšou udělat rozhovor a jsem sama zvědavá, co zajímavého vznikne.

Míšo, co jsi dnes krásného dělala/ děláš?

Právě se chystám odšít první stehy šatů, na kterých pracuju. Krásné je na tom to, z jaké jsou látky. Hladit ji mezi prsty, kochat se jemným vzorem květů, jejich odlesky a taky být s esencí ženy, pro kterou je šiju a s jejím záměrem, je pro mě velice obohacující. No a taky jsem dnes vytvořila prodejní nabídku pro svůj letní kurz Prázdniny v cirkuse, to bylo taky krásné a vedla krásnou konverzaci s první účastnicí! Je těžké si vybrat jednu věc.

Tvé krásné látky a šaty na ženách jsem už viděla (a vyslala své přání do vesmíru). To je pro mě uchopitelné. Ale ty jsi také principálkou Něžného cirkusu, co si pod tím představit?

Principálkou jsem se pasovala tak nějak z legrace. Něžný cirkus je totiž podnik o jediné osobě (což jsem já). Ale zároveň můj projekt, na jehož hravé pojmenování jsem musela sebrat veškerou odvahu, vnímám ho jako skutečný prostor, i když moje šapitó fyzicky nikde nestojí. Je to místo sebepřijetí. A od toho se odvíjí všechno, co nabízím. Šaty s výraznými motivy to začalo. Myšlenkou podpořit ženy v tom dovolit si být vidět takové, jaké jsou. Dovolit si tvořit svůj život tak, aby jim v něm bylo dobře. Dovolit si být slyšet. Dovolit si klidně i dělat cirkus, když je to jejich přirozenost (a že ty první látky dost cirkus byly). Ale – aby to byly pořád ony. U látek mám ráda originalitu – aby opravdu dávaly prostor pro to ztvárnění vnitřního světa, ale aby zároveň ženu nepřekřičely, aby ona stále byla tou hlavní hvězdou večera – a to je ta něha. Ke svým možnostem, přednostem, ale i tomu, co se nám přijímá na sobě hůř.

Další rovina Něžného cirkusu je o úhlu pohledu. O tom přistupovat ke všedním dnům jako k neopakovatelné podívané. Umění v klidu sedět. Ono u mě už pověstné labužnictví, které nemusí spočívat v tom dopřávat si drahé požitky, ale umět se zastavit a VNÍMAT svět, který nás obklopuje. A jako správní labužníci si vybírat. Co dělám. S kým. Jakým tempem. Toto je ta rovina Něžného cirkusu, která staví na piedestal obyčejné dny a malé okamžiky, které tvoří většinu našeho života. Ta rovina, ve které jsem si dala velký cíl zpomalit svět a jaksi ho probudit v tom, že se často ženeme za věcmi, které z velké části vůbec nepotřebujeme, ale způsobují to, že nedokážeme jako lidstvo být šťastní tak, jak jsme, s tím, co máme. A pak je tady téma harmonie a udržitelnosti. Mít v životě poměr něhy a cirkusu, který je dokonalý právě pro nás. V tom mi pomáhá nástroj Ikigai koučinku.

Na principech ikigai (japonské filosofie spokojeného života) stojí programy, které tvořím, stejně jako moje koučovací nabídka – momentálně jsem ji usadila v balíčku tří sezení, který zvu Cesta něhy. Klasický Ikigai koučinkový proces mi nevyhovoval, ženy, které za mnou přicházely, měly svá očekávání směřovaná příliš do budoucnosti a se mnou to neladilo. Já se potřebuju věnovat rozšiřování hodnoty přijaté a vychutnané přítomnosti.

To je tak krásně řečeno. Taky se učím nečekat, až bude všechno ideální, ale snažím se užívat každou hezkou chvilku. Máš pro nás nějaký prázdninový tip na běžný den?

Prázdninový tip od osoby, která je náchylná na zahlcení je: říkám ano tomu, co je opravdu mé? Tedy: než řeknu ano, na chvíli se zastavím. Taková praktická rada, nic dojemného.

Míšo, děkuju za tvou moudrost a těším se na Prázdniny v cirkuse.